Share

Právě v těchto dnech se trávníky rozzářily záplavou květů pampelišek. Pampeliška je vytrvalá bylina, užitečná – tak říkajíc – od hlavy až k patě, tedy od květu až po kořeny. Listy a kořeny jsou výborným pomocníkem např. při zánětech jater, žlučníkových kamenech, zánětech ledvin a močového ústrojí, k pročištění žlučových cest a také pomáhají k celkové detoxikaci organizmu. Květy pampelišek se již dlouhá léta používají v lidovém léčitelství na léčbu onemocnění dýchacích cest. Už naše babičky a možná i babičky našich babiček z nich vařily pampeliškový med, který v mnoha rodinách nahrazoval med včelí. Vyvarovat by se ho však měli lidé, kteří jsou alergičtí na pampeliškový pyl.

Co budete na přípravu pampeliškového medu potřebovat:

400 květů pampelišek sbíraných za suchého, nejlépe slunečného dne

2,5 litru vody

2 kg cukru

3 citróny

 

Květy zalijeme vodou a vaříme hodinu a čtvrt. Voda se hodně vyvaří, ale určitě nedolévejte, má to tak být. Směs scedíme, z květů vymačkáme přes síto tekutinu a do vývaru přidáme cukr a nakrájené dobře omyté citróny. Vaříme další hodinu. Hotový med nalijeme do čistých skleniček, uzavřeme víčky a otočíme dnem vzhůru. Užíváme dle potřeby – při nachlazení třeba na lžičku, nebo pro chuť do čaje.

Dobrou chuť!

Soňa Rivera

 

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to