Share

Josef Nakládal stál u zrodu zajímavého projektu pro maminky. Jmenuje se Childbook a jedná se o virtuální deníček pro vaše děťátko. Najdete tu množství informací, zajímavostí a jiných důležitostí o těhotenství, porodu a prvním roce života dítěte, ale hlavně obrovský interaktivní prostor pro vás samotné. Můžete svému dítěti vytvořit nádhernou vzpomínku (deníček vytisknout jako knihu), sdílet fotky, videa, informace, zapisovat si jakékoliv zážitky, míry, váhy, nápady, udělat si tu fotogalerii své výbavičky apod. Prostě si to užít.

Na začátku byl tedy nápad. Když se jednomu tatínkovi narodil syn, přišla na řadu logicky také předtištěná kniha k  zápiskům vzpomínek. Takový pamětníček.  Jenže onomu tatínkovi to přišlo jaksi malé, nepříliš praktické a hlavně nevariabilní. A tak se mu v  hlavě zrodil nápad – Childbook.

Podobné projekty ve světě již existují, ale ani jeden podle jeho soukromého průzkumu nebyl tak lákavý, aby ho třeba on sám pro své dítě použil. Onen pověstný krůček k  celému projektu byl ale velký, dlouhý a náročný.  A lidí, kteří na projektu spolupracovali, bylo nakonec také dost.

Co vůbec obnáší vytvořit podobný internetový projekt, napadne vás možná… Musí to být obrovská nálož práce, však realizace od nápadu k prvnímu spuštění byla velmi dlouhá. Proč?

Tak nějaká ta práce za tím je (smích). Když se ohlédnu o dva roky zpátky a vzpomenu si na všechnu tu práci, tak se mi z  toho motá hlava. Bylo toho opravdu hodně a ještě víc je toho před námi. To máte jak narození děťátka. Po porodu to pro vás nekončí, ale teprve všechno začíná.

Myslím si, že většina projektů, a Childbook není výjimkou, potřebují pro své zrození nějaké ty finance. Teda pokud kolem sebe nemáte těch 20 lidí, kteří na tom budou dělat s  vámi s  vidinou toho, že se jim ten čas vložený do projektu někdy vrátí. My jsme to štěstí neměli, ale měli jsme štěstí na investora, kterému se náš nápad líbil a byl ochoten do něj investovat své peníze. Měli jsme finance, sehnali jsme lidi a začali tvořit Childbook. Sami jsme si za svou práci žádný honorář nevypláceli, abychom zbytečně nesnižovali rozpočet projektu. To na druhou stranu znamenalo, že jsme museli chodit do práce a vydělávat peníze na živobytí. To podle mě způsobilo největší zdržení celého projektu. Ale já říkám: „Všechno je tak, jak má být.“

Uvažujete do budoucna ještě o nějakém jiném nebo podobném velkoprojektu jako byl Childbook?

Nápadů by bylo (smích). V  tuto chvíli se chci soustředit hlavně na Childbook. Rozšířit ho mezi lidi a udělat z  něj fungují projekt nejen pro české uživatele. Až toho docílíme, tak můžu začít vytahovat další své nápady ze šuplíku a začít s  jejich realizací (smích). Troufnu si říct, že po zkušenostech, které jsem díky Childbooku získal, už by to bylo snadnější.

Už máte i první ohlasy, jaké jsou?

Reakce jsou pozitivní. Nejvíce uživatelé chválí grafiku a celkový nápad. Po chvále přijdou také nějaké ty náměty, připomínky nebo reklamace. Na každý email odpovídáme a vážíme si toho, že si uživatelé najdou čas nám napsat.

Máte nějaký sen, čeho by měl Childbook jako projekt dosáhnout? Co se musí stát, abyste si řekl: „tak, a to je přesně ono, TOHLE bylo cílem…“?

To víte, že mám. Je to ta pomyslná cílová páska, ke které se hlemýždím tempem blížíme (smích). Mým přáním je, aby byl Childbook známou internetovou službou, kterou budou používat rodiče po celém světě. Nejvíc se těším na okamžik, kdy k  někomu přijdu domů na návštěvu a uvidím u nich v  knihovně vytištěný Childbook deník jejich děťátka. V  ten okamžik mám splněno.

Lákáte uživatele mimo jiné i na perličky, které se jim automaticky načítají za aktivitu na Childbooku, za které mimo dalších kapitol, mohou získat také dárečky. Jaké či případně jaké formy odměn a bonusů pro uživatele chystáte?

Ano, je to tak. Z vlastní zkušenosti víme, že rodiče se někdy těžko dokopávají k  tomu, aby svému děťátku něco zapsali do deníku. Hledali jsme způsob, kterým to změnit a napadl nás tento způsob odměn. To znamená, když bude uživatel poctivě vést deník svému děťátku, bude za to od Knižní víly Evelíny dostávat perly a za ty si pak může aktivovat další kapitoly anebo vybírat dárečky. Odměny budou nejčastěji ve formě slevových poukazů u našich budoucích partnerů.

Uvažujete o nějaké rozšíření i mimo Childbook? Třeba s  jiným webem nebo nějakým e-shopem, rozvětvení vašeho pole působnosti?

Počítáme s  těmito formami partnerství, ale zatím tomu necháváme volný průběh. Stejně tak zvažujeme i propojení s  Facebookem, budou-li o to uživatelé mít zájem.

Když si u vás zřídím deníček pro své dítě, mohu potom nějakým způsobem měnit již zadané údaje, uživatelské jméno, heslo nebo název deníčku?

Samozřejmě, je to váš deník a můžete si s  ním dělat, co chcete. Pokud již vaše děťátko vyroste a vy si necháte vytvořit z  vašeho online deníku tištěný deník, tak váš účet můžete celý smazat. Zdá se to být jako samozřejmé, ale ne každá služba vám toto umožní.

Na co se zatím uživatelé nejčastěji ptají?

To se nedá říct nejčastěji. Všechny dosavadní dotazy byly zcela různé. Od možnosti zadávání údaje přes mobil až po nahrávání videí.

No, tak nezbývá než popřát jen to dobré a mnoho spokojených uživatelů, kteří se na Chidlbooku zdrží minimálně několik let. Od těhotenství až třeba po první školní roky svých dětí. To je nakonec tou nejsladší odměnou všem, kteří za tímto projektem stojí.

Děkuji za rozhovor…

Renata Petříčková

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se