Share

Kočky jsou nádherní tvorové; jejich pohled a přítulnost mnohé chytne u srdíčka podobně jako pohled na malé dítě. Každá kočka je jiná: některá se nechá pohladit snadno, dokonce o drbání žebrá, jiné se nesmíte dotknout, dokud sama nesvolí. Ačkoliv vidíme u venkovních koček, jak snadno a mrštně vyskočí třeba na strom, ve skutečnosti jsou tito chlupáči velmi líní. V průměru prospí až dvě třetiny dne.

Kolik je vaší kočce/kocourovi let?

Když si to spočítáme, tak například devítiletý krasavec stihl už prospat šest let. Ve srovnání s lidským spánkem neuvěřitelné. Jako bych někde ve svém podvědomí slyšela rozčílený vnitřní hlas, který nás lidi nutí zbytečně neprospat ani chvilku navíc, neboť toho musíme hodně stihnout a zvládnout. Byť naopak druhý hlas nás přemlouvá nevstávat z měkoučkých peřinek a pořádně si to užít. Ještě „hůře“ jsou na tom třeba žirafy. Ty prospí denně zhruba tak dvacet minut a víc nepotřebují. Pro mne zcela nepochopitelné. Takový obrovský tvor, u jehož nohou si každý musí  připadat titěrný: a jemu stačí něco málo přes 1% celého dne ke spánku?

Kdepak kočky, ty si rády podřimují. Často si naleznou jedno své oblíbené místečko, skoulí se do klubíčka a chrní. Kočky v domácnosti si nejednou lstivě vyberou takový plácek, který omezí zbytek rodiny a návštěvy a přesto mu to láskyplně tolerujeme. Například si zvolí křeslo u televize. Přijde návštěva, ten si sedne tam, ten onam, ale křeslo musí zůstat volné. Nejen to, že i přes sebelepší péči na něm budou kočičí chlupy, jež se na oděvech nevyjímají zrovna hezky, ale také tu vzniká hypotetická otázka: co kdyby mazlíka napadlo jít spát? Což ho podle počtu prospaných hodin jistě napadá často. Bude se potom dožadovat svého křesla a může být i nepříjemný.

Někdy můžete utratit majlant za pelíšky, ale o tom, zda se tam kočka uvelebí, vůbec nerozhodujete. Kočka má totiž svou tvrdohlavost a sama si určí, co se svým životem. Ale je mazaná: ví, co na vás platí.

Pověry říkají, že kočka umí vycítit negativní zónu nebo i rakovinu. Rakovinu v organismu však v určitém stadiu vycítí každý tvor (i nemocní lidé ještě před určením diagnózy vnímají, že není něco v pořádku; často si ale namlouváme, že se nic neděje). Jde o to, že jestliže je diagnostikována nějaká nemoc, předtím tomu předcházejí určité příznaky. Kočka ani pes se s vámi samozřejmě po ránu nebudou bavit: tak co, jak ses vyspala a co tě dneska bolí a nebolí? Ale sami vědí, jak se mění jejich nálada, chuť k jídlu, že ani vyměšování není příjemné apod.

U psů, kde je hierarchie ve smečce velmi důležitá, se může stát v případě závažného onemocnění, jako je například rakovina, že i v mírumilovném tvorovi prudce vzroste agresivita a bude útočit na cizí psy a lidi. Důvod je zřejmý. Cítí se slabší a nechce, aby jeho slabost byla odhalena smečkou.

I kočky mají mezi sebou půtky, ale vznikají na jiném principu. Například když pustíte vykastrovaného kocoura mezi ostatní kocoury, s vysokou pravděpodobností se vám domů vrátí s pořádnými strupy a pohmožděninami.

To, že by kočka vycítila rakovinu u člověka nebo špatnou patogenní zónu, jsou spíše pověry. Nepropadejte tedy panice, když váš kocourek si lehne do postýlky k vašemu batoleti, přitulí se a spí. Kočka tak vyhledala jen teplo, pohodlí a přátelskou zónu.

Přitahuje je i podobná „vůně“. Stejně tak jako její blešky.

Znáte to: pohladíte na ulici krásné kotě a nic se neděje. Ale váš kamarád, který si také sáhl, je poštípaný od blech. Na někoho blechy jdou, většiny lidí si ani nevšimnou. Není to nic příjemného. Kromě svědivosti blechy také přenášejí různé nemoci.

Kdysi kolovalo rčení: „Máš sladkou krev, půjdou po tobě komáři a blechy“. Není to ve sladkosti, ale v potu, který člověk vydává. Zjednodušeně řečeno jeho složení je podobné sekretu kočky. K takovému člověku se má nejen dotěrný hmyz, ale také právě tito čtyřnozí mazlíčky. Kočky se obvykle rády uloží na své páníčky – usínají jim v klíně, když se sedí, a ve spánku si nejčastěji lehají k nohám. Ale pokud mu páníček „voní“ podobně, vůbec se neostýchají mu ulehat přímo na obličej, krk a hrudník.

Často se stane, že se v noci probudíte lehce přidušeni, neboť již pěkně macatý mazlík použil vaši hlavu jako svou postel. Chcete-li ho odstranit, klidně se chytne jemně drápky, aby dal najevo, jak moc o tuto pozici stojí. Není dobré ho zcela odstrčit pryč. Ač se totiž kočka/kocour jeví jako sebevědomější sólista, přesto ke svému páníčkovi cítí silné emoce a nechápal by, proč ho od sebe vyhazujete, když se zde cítí nejlépe. Je-li to možné, jen ho jemně přesuňte vedle sebe a mějte u něho svou ruku. Rád se přitulí a bude spát dál.