Share

Poslední dny sebevražedného atentátníka: to není název katastrofického filmu, ale dramatická reportáž, odvíjející se na několika zahraničních webech.

Jak se odvíjí život „nenormálního“ člověka? Protože jak jinak chování sebevražedného atentátníka jedním slovem vyjádřit, než za nenormální? Kdyby takové chování bylo běžné, roztroušený zbytek lidstva by žil v strašlivých obavách, kdy na něho přijde řada. Kdy padne osudový los být dnes vrahem nebo obětí?

Článek začíná: „Byl otcem dvou malých dětí a žil obyčejný život v jednotvárném anglickém městě.“ Taťka s bombou na těle, který chtěl zabít desítky neznámých nevinných lidí.

Pocházel z Iráku jako i zbytek jeho rodiny, který emigroval do Švédska. Všichni se tak nějak adaptovali na novou domovinu, ale Taimour Abdulwahab nebyl spokojený, hledal východiska, přijal džihád a naplánoval si, jak sebe a mnoho cizích lidí vyhodí do povětří v obchodní domě ve švédské hlavním městě při nákupu vánočních dárků.

Stal se „vlkem samotářem“,  takovým teroristou, kterého je těžké identifikovat.

Abdulwahab letěl do Švédska z anglického Lutonu 19. listopadu loňského roku. Nejprve se setkal se svou rodinou v Tranasu, v poklidném městečku, kde lidé chodí na golf a rybolov asi 100 kilometrů od Stockholmu. Pobyl několik dní se svou sestrou a rodiči v jejich bytě.

foto k teroristickému útoku T. Abdulwaheba, zdroj: wikipedie

Ale svůj čas nemarnil rodinný tlacháním, nýbrž připravoval bomby. Nakoupil si tlakové hrnce, petardy, výbušné chemikálie a hřebíky a kuličková ložiska. Podle britských vyšetřovatelů si v Lutonu také koupil pylové lisy a drtiče rostlin, které se dají rovněž šikovně použít na výrobu bomby.

Pracoval sám, ale amatérem nebyl.

Stejně jako mnoho dalších i on absolvoval tříměsíční trénink na výrobu bomb. V teroristické organizaci v Iráku.

V roce 2009 cestoval po Sýrii a Iráku. Byl nejspíš napojený přímo na nástupnickou skupinu Al-Káidu. Při vyšetřování se zjistilo – navzdory jinak samotářské aktivitě – , že do akce by mohli být zapojeni minimálně ještě dva nebo tři lidé.

Po třítýdenním pobytu v Tranasu jednoho slunného sobotního dopoledne – právě před rokem (11. 12. 2010)  vyšel Abdulwahab ven z bytu. Rodina si myslela, že jde jen na procházku. Neměl s sebou vůbec nic, žádný kufr nebo tašku.

Vypadalo to normálně, a tak celá rodina očekávala, že se prostě někdy odpoledne vrátí domů.

Policie, která při vyšetřování byla schopna analyzovat každou vrahovu minutu, nemá pro těchto prvních čtyřicet minut, kdy Abdulwahab vyšel z domu, žádné stopy. Vyšetřovatelé netuší, kam sebevražedný atentátník šel.

Pak odjel v bílém Audi, které si koupil po svém příjezdu do Švédska, pryč z Tranasu.

Kde vzal na Audi peníze?

Vozidlo však mělo v sobě systém GPS, který pomohl vyšetřovatelům přesně vystopovat, kudy Abdulwahab směřoval. Kontaktoval někoho z mobilu do Iráku.

Měl na sobě přivázanou bombu a zaparkoval v rušné ulici Olof Palme ve Stockholmu. Chvíli poseděl ve svém autě a odeslal několik e-mailů v angličtině. Směřovaly pro tiskovou agenturu, švédské bezpečnostní služby, své manželce do Lutonu a matce do Tranasu.

Jak zdůvodnil svůj hanebný čin?

Larks Vilks karikaturoval Mohameda jako psa. Zdroj: wikipedia

Byla to jen pomsta za Larse Vilkse, který karikaturoval Mohameda jako psa s lidskou hlavou, a za švédské vojáky v Afghánistánu.

V 16:50 přišlo oznámení o hořícím autě na stockholmskou policii. Auto bylo zapáleno za pomoci několika plechovek benzinu. Lidé se měli začít kumulovat kolem hořícího vozu a on by po té ještě odpálil bombu ve voze. Další výbušné zařízení bylo totiž připraveno na sedadle spolujezdce, vytvořené za pomoci tlakového hrnce. Ale výbušniny v autě se neodpálily. V nedaleké ulici Abdulwahab se snažil bomby v autě aktivovat za pomoci vysílačky, ale bez úspěchu.

Než padla pátá odpoledne, výbušnina na Abdulwahabově těle vybuchla a on byl okamžitě zabit. Vzhledem k tomu, že ostatní připravovaná zařízení neexplodovala, bylo zachráněno mnoho lidských životů.

Nejsilnější byly bomby v batohu – tlakový hrnec naplněný 4-5 kilogramy výbušných látek, šest hliníkových lahví s pěti až šesti kilogramy trhaviny.

Na svém těle nesl další tlakový hrnec, naplněný čtyřmi až pěti kilogramy výbušniny a devět tak zvaných pylových strojů, které vážily asi dva kilogramy.

Tlakové hrnce byly naplněné dusičnanem amonným. Tuto směs běžně používá Al-Káida, ale i extrémističtí pravičáci jako Anders Breivik.

Takové výbušniny by mohly zabít značné množství lidí.

Jakmile šílená myšlenka přejde v čin, pak vytvořit smrtící zbraně je velmi snadné. Všechny suroviny, použití při výrobě bomb, jsou snadno dostupné na trhu. Není ani složité najít si na internetu postupy na výrobu bomb. Abdulwahab nic hledal nemusel, byl sice proškolený, ale „naštěstí“ nebyl dobrým studentem.