Lékařem v zemi spícího krokodýla: Osobní deníky z Východního Timoru
Ondřej Šimetka, Lékařem v zemi spícího krokodýla, Cosmopolis 2026
Pokud hledáte pravdivé silné příběhy, tohle je kniha pro vás. Lékařem v zemi spícího krokodýla jsou deníkové zápisky Ondřeje Šimetky, českého lékaře z misií na Východním Timoru.
Pochopitelně, již v okamžiku, kdy knihu berete do ruky, tušíte, co vás čeká: zbídačená země, chudí lidé potřebující (nejen) lékařskou pomoc, otřesné podmínky a někde na konci špetka naděje, jejíž součástí je bezpochyby i lékařská péče. Je to deník plný mnoha lidských osudů. Některé zdravotní komplikace by v našich podmínkách nemusely být životu ohrožující. Nicméně v zemi s nedostupnou lékařskou péčí se i banality mohou stát osudnými.
Přestože jde primárně o zdokumentování osudů a příběhů z Východního Timoru, odráží to rovněž změny a zkušenosti v životním příběhu Ondřeje Šimetky, pro kterého se Východní Timor stal osudovým. Odjezdem na takové místo lze samozřejmě předpokládat, že to člověka změní. A ano, změnilo.
Ondřej Šimetka se mezi lety 1999 až 2019 pětkrát vracel na Východní Timor. Celkem zde strávil více než tři roky života. Přijel do země zničené konfliktem a chudobou, kde mezi běžné diagnózy patřily podvýživa, malárie, dengue a panovala tu nejvyšší mateřská úmrtnost v Asii. Novorozenecký život byl spíš otázkou štěstí než medicíny. Byl svědkem budování nové země doslova z popela. Pracoval jako tropický lékař, porodník, školitel porodních asistentek i lékařů. Po dvaceti letech se stal svědkem mimořádné proměny: poklesu mateřské úmrtnosti o více než 75%, vymýcení malárie i spalniček a návratu naděje do míst, kde dříve chybělo téměř vše. Kromě lidské síly přežít. Po celou dobu si psal deníky, příběhy a postřehy z každodenní praxe.
Kde leží Východní Timor?
Východní Timor, celým jménem Demokratická republika Východní Timor, je stát v jihovýchodní Asii. Zahrnuje východní polovinu ostrova Timor, pobřežní exklávu Oecusse na severozápadě ostrova a vnější ostrovy Atauro a Jaco. Východní Timor má na západě společnou pozemní hranici s Indonésií a přes Timorské moře sousedí na jihu s Austrálií. Velká část země je hornatá, rovinatá nížina se nachází pouze na jižním pobřeží. (zdroj Wikipedie)
Proč právě tato mise?
Nebyl to náhodný impuls. Ještě za studií Ondřej Šimetka zatoužil být součástí Lékařů bez hranic. Musel však pár let počkat, než mohl vycestovat. A bez ohledu na cokoliv si stejně nemohl vybírat. Ono možná dobře, protože pak by jistě na Východní Timor tenkrát řekl ne.
V poznámce uvádí, že v listopadu 1999 – dva měsíce po svatbě – zrovna se svou ženou sledoval zpravodajství v televizi: „Na obrazovce běhají vzteklí malí muži s mačetami a zběsilým pohledem a hlasatel mluví o vyhánění lidí, masakrech, vypalování měst a vesnic na Východním Timoru. Nevím, kde to je, ale tam bych fakt nechtěl. To vypadá hodně divoce. Ale samozřejmě, už mi volají, jestli prý můžu…“
Není to jen o zachráňování lidských životů
V knize se obecně dozvíte mnoho informací rovněž o místních lidech, jejich povaze, nezlomné síle, o životě a zvycích, o jazykové bariéře a jak ji překonávat. O důvodech, proč se těhotné ženy vyhýbají tomu, aby rodily v nemocnici. O tom, proč se říká Východnímu Timoru zemi spícího krokodýla a mnoho dalšího.
Jak je to s tím krokodýlem
Podle místních mýtů vznikl ostrov Timor z těla obřího krokodýla, který pomohl chlapci v nouzi. Krokodýl se nakonec unavil, usnul a jeho hřbet se proměnil v zemi, na které dnes lidé žijí.
Oheň a rituály: Když přichází na svět nový život
Porod se řekne tuur ahi. Něco jako „sedět na ohni“. A o tom to přesně je, píše v knize Ondřej Šimetka. Oheň se udržuje v kuchyni nebo vedle postele a slouží k zahřívání matky a dítěte. Popel z ohně se následně přidává k placentě uložené v košíku, aby zabránil zápachu a úniku tekutin. Porodní postel je úzká, vyrobená z bambusu, nad níž visí lano, jehož se žena chytá při kontrakcích.
Když v průběhu porodu přicházejí komplikace, vzniklé například hněvem předků nebo „zlým slovem“ a podobně, Timořani vyhledávají své šamany, neboli „dalekozraké“ (Matan dook). A šamani pak dělají, co mohou – od obětování zvířete po různé jiné rituály.
Rodí se u ohně. Po porodu se taky sedí u ohně. Doslova. A dlouho. Obvykle celých šest týdnů, byť některé ženy zůstávají jen týden, dva nebo tři, jiné naopak i tři měsíce, zejména v horách, kde bývá chladnější klima. (…) Placenta je lulik neboli posvátná. Je s ní zacházeno s úctou, protože je považována za dar od předků. Zvyklosti spojené s placentou patří v tradičních komunitách na Východním Timoru mezi důležité přechodové rituály. Uzavírá se porodní proces a otevírá se nový životní cyklus. (…) správné zacházení s placentou má vliv na zdraví a osud dítěte.
Publikace obsahuje mnoho fotografií a některé nejsou vhodné pro citlivější povahy. Je to pečlivě vypracovaný zápisník, který čtenáře zavede do „jiného“ světa daleko od toho našeho, naučí nás mnohé o této zemi, kultuře a znovu si připomene, čeho všeho bychom si měli ve svém životě cenit.
MB
