Říp: Hora předků

Monografie Říp: Hora předků necílí pouze na posvátnou horu Čechů, ale na celou oblast Podřipska, kterou zkoumá z hlediska geologie a letecké i terénní archeologie. Říp jako takový hraje v publikaci roli centra posvátných okrsků a ústředního bodu úrodného kraje, k němuž lze najít paralely napříč celou Evropou.

Václav Cílek – Martin Gojda – Martin Trefný, Říp: Hora předků, Dokořán 2025

Z mýtických hor se nemají stavět turistické peleše. (V. Cílek, s. 43)

Charakter publikace je odborný.  Kniha je psána odpovídajícím jazykem, obsahuje poznámkový aparát a bohatý seznam literatury. Kromě méně kvalitních černobílých snímků v rámci textu je součástí knihy i mnohem lepší barevná obrazová příloha.

Václav Cílek se věnuje geologii Řípu a Podřipska.

Říp je sopečného původu a podobá se horám jako Vlhošť, Hůrka u Klatov či dokonce Tábor v Izraeli. Měří 461 m, což je méně, než se na horu sluší. Zvedá se však až o 250 m nad okolní pláň, čímž poskytuje široký rozhled. Alespoň tomu tak bylo do druhé poloviny 19. století, kdy v duchu tehdejší módy došlo k zalesnění do té doby holého vrchu. I tak se dá říct, že Říp kraluje úrodným rovinám, táhnoucím se od Hradce, zvaným „zlatý pruh země české“, což je narážka na zralé obilí, nikoliv na zlatonosnou žílu.

Velký vliv na utváření zdejší krajiny měly řeky. Na rozdíl od Vltavy, která tok během své historie příliš neměnila, Labe a Ohře, s průtokem v pravěku 3–6x vyšším než dnes, se ve volné krajině různě přesouvaly, s čímž souvisí i geologický charakter Podřipska a s ním také flóra: „A kvést kosatce na Řípu už jsi viděl?“ (s. 44) hecují se prý botanikové.

Zpočátku byl Říp považován za zbytky sopek či sopečnou kupu. Postupně se názor korigoval na dva přírodní sopouchy vyplněné čedičovým magmatem o stáří 26 miliónů let či kráterové jezero. Říp je silně magnetický a to díky vyššímu obsahu titanomagnetitu v horninách. Václav Cílek líčí geologické pochody jako dynamický pohyb vyžadující tu méně, tu více času. Všechny poklesy a zdvihy, vrásnění, toky řek, přesouvání nerostů, proměny koryt… vytvářejí dojem nesmírně živé „neživé přírody“.

Martin Gojda je autorem kapitol zabývajících se převážně výhodami a zjištěními letecké archeologie, která zachycuje v krajině paměť osídlení neinvazivní metodou. V kombinaci se snímkováním z družic, paleoekologií, paleobotanikou a sběrem, přináší informace nejen o tom, že oblast Podřipska byla osídlena od neolitu, ale i o 9,5 tisíci letech vývoje vegetativního krytu. Oblast pod Řípem byla vždy otevřeným suchým prostředím.

Publikace dále představuje jednotlivé archeologické lokality (vč. nálezů) z různých období od doby kamenné až po odhalené stopy válečných příprav z roku 1813, kdy zde byla budována obranná linie proti Napoleonovi.

Martin Trefný se zabývá terénní archeologií Podřipska a historií výzkumů sahajících do první poloviny 18. století, kdy ve Ctiněvsi pátral na základě zprávy o hrobu praotce Čecha, obsažené v kronice Václava Hájka z Libočan (16. stol.), kníže Filip Hyacint z Lobkovic, který hrob neobjevil, stejně jako ho nenašel páter Václav Krolmus o sto let později.

Ctiněves je pro pochopení vývoje osídlení v blízkosti Řípu zcela zásadní lokalitou. Na samotné hoře Říp se mnoho nálezů nenašlo, a pokud ano, šlo o eneolitické kamenné sekery a sekeromlaty, z doby bronzové o bronzové fragmenty, část nádoby a bronzovou jehlici. Jeví se však jako zajímavá možnost, že Říp sám o sobě neměl funkci sídelní, ale sloužil jako refugium.

Závěrečné kapitoly, jejichž autorem je opět Václav Cílek, se věnují historickému Řípu, zejména pak rotundě sv. Jiří a krajině kolem Řípu jako takové. Přináší různé úvahy, shrnutí tradic a interpretace dalece přesahující obor geologie, což poukazuje na autorovy široké zájmy a duchovní vnímání krajiny v širších kontextech.

Publikaci lze rozhodně doporučit všem zájemcům o oblast Podřipska a o Říp se zálibou v geologii a archeologii, a to ve světle nejnovějších metod a výsledků bádání.

Jindřiška Kracíková