Share

Peklo v dušiCo vůbec znamená být normální? Říká se, že každý je svým způsobem jedinečný. Jak potom lze definovat hranice? Stanovit, co ještě je a co už ne „normální“?

„Osobnost má jedinečné a relativně stabilní vzorce chování, vnímání, myšlení a chování specifické pro každého člověka. Mezi normálními a abnormální vzorci však není jednoznačná hranice,“ uvádí Tomáš Novák v knize Peklo v Duši, deprese a mánie (Grada 2016). „Lidé s abnormálními vzorci užívají nevýhodné, neadaptivní, neužitečné způsoby vnímání, cítění, myšlení, chování. Vytvářejí se u nich bludné kruhy, rigidní, absolutistické vzorce. V období stresu nebo zátěže se zvyšuje zranitelnost jedince.

Poruchy osobnosti jsou povahové odchylky. Často jde o jakousi osobní nevyváženost. Některé složky „já“ jsou příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. To má vliv na prožívání i uvažování.“

Peklo v duši, deprese a mánie přináší psychologický pohled na hypománií, „báječného sluhu, leč zlého pána“. Typickým znakem lidí trpící touto poruchou jsou značné změny nálad: na jedné staně jsou nezřízeně aktivní, často potřebují jen trochu spánku, málo jídla, jejich energie bují až do vyčerpání, kdy poté padají do hlubokých depresí. Je těžké těmto lidem porozumět, a snad k tomu může lépe pomoci právě tato útlá knížka. Nalezneme zde principy a vysvětlení, proč se tak tito lidé chovají, jak s nimi jednat a co naopak vůbec nedělat. V knize je položena řada otázek a závěrečný test, které by mohly pomoci rozpoznat, zdali sami netrpíte depresí či neurotickými symptomy apod.

deprese free picture pixabay2

ilustrační obrázek

Jak již bylo řečeno – definovat, co je ještě normální, je těžké. Jednotlivé složky určitého dejme tomu „nežádoucího“ chování jsou vlastně jistým dílem zastoupeny v každém z nás. Jsou naším charakterovým rysem, vznikly na základě zkušeností a vytanou na povrch díky specifické, vyhrocené situaci, vlivem nějakého impulsu, spouštěče nepřiměřeného jednání. Nemusí jít ovšem ještě o poruchu. Varovným signálem by mělo být, jakmile určité chování a myšlení značně překročí tyto hypotetické hranice, kdy už není pochyb, že se jedná o nepřiměřené reakce a chování. Například z banálního strachu se stane fobie, či prvotní tréma se přetransformujte v sociální úzkost; obyčejná žárlivost se stává nezvladatelnou, zcela obsadí mysl a změní chování.

Strach, fóbie a úzkost

deprese free picture pixabay3

ilustrační obrázek

Základní schéma rozlišení mezi strachem, fóbií a úzkostí je, že strach je negativní emoce z předmětu, jednání nebo situace; může jít o špatný zážitek nebo o zveličování problému, prakticky strach je překonatelný. Fóbie směřuje k tak zvané útěkové aktivitě; snaze vyhnout se zdroji za každou cenu a je stupňována živými představami dalších následků. Její součástí může být i anticipační úzkost – hrůza z toho, co nás čeká, co se od nás očekává. Mezi různými fóbiemi existuje i fobie ze svatby, zvaná gamofobie.

Existuje teorie o genetické odchylce u některých mužů. Ta vede ke snížení produkce vasopresinu v mozku. Jde o sloučeninu, jež chemickou cestou ovlivňuje chování upevňující mezilidské vztahy.“

deprese free picture pixabay4

ilustrační obrázek

Umělý potrat chceme vytěsnit

Při psychologickém vyšetření potenciálních osvojitelek – více než tisícovky bezdětných žen – jsem poměrně často slýchal informace o spontánních abortech. Mnohdy velmi podrobně. Jen jednou, opravdu jedinkrát klientka sama hovořila i o tom, že v minulosti volila potrat uměle vyvolaný. Ve skutečnosti se tak u dané skupiny zřejmě stalo v desítkách případů.

Psychoanalyticky to lze vysvětlit obranným mechanismem vytěsnění, eventuálně potlačení. Stresující myšlenky jsou nevědomky přesunuty z vědomí do nevědomí. Podobnou úmyslnou variantou je potlačení – represe. Termín do psychologie uvedla Anna Freudová.

Zjednodušeně řečeno, člověk se snaží nemyslet na to, co ho trápí. Myšlenky se postupně přesunou do nevědomé části vědomí. Odtud se mohou projevovat úzkostí, nervozitou, nespavostí či neschopností soustředit se.

Pokud problém i nadále potlačujeme, objeví se v jiné formě, například:
Tělesnou reakcí – nemocí, zdravotními potížemi;
Podvědomým odporem ke všemu, co potlačovanou myšlenku připomíná
Ve snech – vytěsněná myšlenka se může objevovat i tam, někdy v podobě tzv. noční můry
Neurózou
Ukázka str. 49

Lidé se obávají uzavírání dlouhodobých vztahů, zejména zpečetěných oddacím listem. Zahrnuje to změnu životního stylu, ve kterém byli doposud zvyklí. Gamofobie způsobuje úzkost a strach ze společného soužití a uzavřeného manželství natolik, že partner odkládá sňatek, až nakonec přeruší zcela kontakt s blízkým. Důvody mohou být různé: konfrontace se špatným minulým vztahem (svým vlastním, nebo s rodiči), nebo silné nutkání zůstat nezávislý.

Oproti fobii a strachu člověk trpící úzkostí neví, čeho se bojí. Cítí se v ohrožení, nesoustředěný, nemá zájem o sex, trpí nespavostí, bolestí hlavy a páteře, často rudne nebo bledne, potí se, má zrychlené nebo naopak zkrácené dýchání, trpí suchem v ústech, průjmy, pocením, špatným polykáním a dalšími symptomy. Úzkosti mohou být různé druhy (např. sociální úzkost – strach ze zesměšnění) a projevují se často somatickými stavy (např. koktání, či nemožnosti ze strachu promluvit).

Pro odlehčení: nejenom chemický medikament může pomoci. Tomáš Novák v publikaci upozorňuje na doporučení významného britského psychologa, H. J. Eysencka, který konstatoval, že proti úzkosti pomáhá zejména sex, jídlo a autogenní trénink.

Nikdy ale není na místě nežádoucí stavy podceňovat.

Co je co?

Myslím, že na místě je uvést jednu ze zásadních citací z knihy: „Mít „blbou náladu“ ještě neznamená, že onen stav naplňuje kritéria k zařazení do platného seznamu psychických chorob. Nepatří tam sám o sobě pesimismus ani optimismus. Hranice běžného náladového „svérázu všedního dne“ a běžného občana překračují následující psychiatrické kategorie: afektivní poruchy nálad, hypománie a mánie, deprese, bipolární afektivní poruchy a trvalé poruchy nálad (Dystymie, cyklotimie)„.

Někdy to může být jen špatný nebo několik nevydařených dnů. Skutečné psychické problémy je určitě na místě řešit přímo s odborníkem; doporučuji přečíst si i tuto útlou knížku. Přeci jenom život se má žít, a ne jím protrpět, nemít peklo v duši.

O autorovi

Tomáš Novák patří k velmi plodným a oblibeným autorům psychologicky zaměřené literatury, vycházející pod hlavičkou nakladatelství Grada. Mezi nimi například Asertivita v manželství a v rodině, Jak bojovat se stresem Jak s dobrou náladou překonat nepříjemné situace, Jak vychovat sebevědomé dítě, Manželství jako trvalý stres, Žárlivost – jak ji zvládat, Manželské a rodinné poradenství a další.

PhDr. Tomáš Novák je poradenský psycholog zabývající se mezilidskými vztahy, které zahrnují partnerské a příbuzenské konflikty, problémy v manželství a v rodině. Věnuje se výchovným problémům s dětmi, psychologickému předrozvodovému, rozvodovému a porozvodovému poradenství. Rovněž grafologickým rozborem textu, psychologickým rozborem kreseb a textů atd.. Drží se hesla psychoterapeuta Stevea de Shazera: „Dělej, co funguje, a nedělej, co nefunguje. Když to nefunguje, dělej raději něco jiného.“

deprese free picture pixabay

ilustrační obrázek

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

19. Listopad 2017

Když se ke slovu dostane krizová situace, kdy se dostaneme na samé dno a přicházíme o něco nesmírně cenného, pohled na svět se dramaticky mění. Člověk někdy přijde o všechno. Přijde o práci, rodinu nebo o zdraví. Možná se už nikdy nepostavíte na nohy. Možná už nikdy nedáte dohromady rozbitou rodinu. Možná pak zůstane jediným, co vám zbývá víra, že vše se děje z nějakého důvodu. A že všude je světýlko naděje, které je třeba jen nalézt. A přání se plní. Někdy dříve, někdy později, ale plní. A nic se neděje dříve, než se to má opravdu stát. A o tomhle všem je

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát