Share

Mladí lidé na YouTube vyprávějí příběhy. Odhalují své temné stránky a otvírají třinácté komnaty. Zpovídají se o beznaději a touze najít porozumění, cestu a spřízněnou duši. Prošli si těžkými zkouškami, sáhli si až na samé dno a vrátili se zpátky do života. Nyní chtějí pomoci jiným mladým lidem, které může trápit podobný problém. Jejich výpověď má tak několik vrstev: vypravěč obnaží svou duši, může se mu ulevit a konečně pevně uzavřít svou minulost. Následně pak může pomoci někomu dalšímu. Odhalené třinácté komnaty mají tedy svůj smysl a cíl; aspoň tak to cítí tito mladí lidé, kteří na YouTube získávají velkou podporu.

 

Hannah

Hannah vypráví o svém pokusu o sebevraždu. Byla šikanována, stranila se lidí, neměla kamarády, ani přítele. Lékaři jí diagnostikovali depresi. Přestala komunikovat se svou rodinou, cítila se ošklivá, hnusná, a že je k ničemu. Trauma přerostlo v pokusu o sebevraždu. Byla odvezena do nemocnice, kde ji zachránili. Její psychický stav se postupně zlepšil.

Deprese a řezné rány

Depresi kvůli školní šikaně podlehl i mladý chlapec z Velké Británie. Důsledkem jeho trápení jsou pořezané ruce, které ukazuje na monitoru. Říká: „Prosím, myslete, než někomu něco řeknete.“

15letá Cheye miluje zvířata a chce být doktorkou. Trpí ale depresemi, na něž bere léky. Otec ji opustil ve dvou měsících. Za celý život ho viděla jen čtyřikrát. Horečně se pustila do jídla a přibývala na váze. Pomocné ruky se hned nedočkala, spíše naopak. Když ukazuje kartičku o sexuálním zneužití, Cheye sotva udrží slzy. Snažila se na všechno zapomenout, ale nešlo to. Začala se řezat do rukou, pít alkohol a kouřit. „Přišla jsem o své panenství ve 13 letech. Dva dny před čtrnáctými narozeninami.“ Trpěla bulimií a několikrát se pokusila o sebevraždu. Říká ale, že už je ze všeho venku. Konečně našla smysl života.

Sami šikanovala ty druhé

Další video ukazuje sportovně založenou šestnáctiletou dívku Sami, která měla problémy s bulimií. Přišla o své blízké a propadla depresi. Těžko se jí vyzpovídá ze svého příběhu, a tak je vidět, jak jí na videu stékají slzy po tváři. Vypráví o zlých zkušenostech, o zneužívání, o své naivitě, o dietách, o tom, jak se sama podílela na šikaně. „Ne, nejsem na to pyšná,“ dodává.

Zpovídají se, aby druhým pomohli

Hannah, Sami a mnozí další svými videi varují mladé lidi před špatnými skutky nebo destruktivním myšlením a jednáním. „Sebevražda není vtip. (…) Měj kontrolu nad svým životem. Nenech depresi, nebo úzkost nebo maniodepresi nebo cokoliv, aby zabránilo, abys ty mohl být sám sebou,“ říká Hannah.

Hannah si přeje, aby její video bylo sdíleno s dalšími lidmi a má v tom i podporu. Stejně jako i ostatní získávají kladné ohlasy diváků na YouTube. Příběhů o zraněných teenagerovských duší se však na kanálu nachází celá řada. A mnoho z těch, kteří prožili podobné trpké zážitky, o nich veřejně ani nemluví.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se