Od kolika let by měly děti dostávat kapesné? A za co?

Děti a kapesné? Mnoho rodin stále nemá jasno, zdali svému dítěti peníze dávat či nikoliv. Důvodů může být hned několik – je moje dítě již zralé na to, aby zacházelo s penězi a chápalo jejich hodnotu? Nepřekračuji příliš rychle hranici jeho dětství a neposouvám ho tak předčasně mezi dospělé? Nezačne přehodnocovat svůj vztah ke společnosti a potažmo k rodičům po materiální stránce: tj. bude chtít za svou ochotu vždy zaplatit?

Odpovědi nejsou vždy jednoznačné. Psychologové doporučují začít dávat dětem kapesné mezi šestým až osmým rokem, kdy dítě už umí základní počty. Naučí se, že za mnoho věcí se ve společnosti platí. Ani hračky a jídlo nejsou zadarmo.

Otázka je ale kolik a za co dávat kapesné?

Osobně se zastávám principu jednotýdenních drobných částek, dejme tomu každou neděli, kterou si dítě vloží do své kasičky. V případě, že by velmi výrazně zlobilo, pak by mu hrozilo odejmutí kapesného. Za drobné prohřešky však nikoliv. Nemělo by to však panovat jako důtka ve vzduchu: když budeš zlobit, nedostaneš kapesné! Pro dítě by totiž mělo být vždy větším trestem, že nás něčím zklamalo, než že přišlo o peníze.

Dávat dítěti peníze za dobré známky?

Může to být dobrá motivace v případě, že máte jedno dítě. U dvou a více dětí snadno dochází k soutěživosti, ale i k demotivaci v případě, že některé z nich není v učení tak dobré. Ač se bude snažit sebevíc, na kapesné by nedosáhlo. Tudy cesta nevede. Odměňována by měla být píle, nikoliv výsledné známky.

Platit za pomoc v domácnosti?

Někteří rodiče dávají dětem dvacet, deset, pět korun za vynesení koše, setření podlahy, umytí nádobí apod. Upřímně jsem proti takovému vyplácení, neboť zde hrozí, že se vztahy v rodině oploští. Dítě nebude znát důvody, proč by se mělo namáhat, pomoci mamince, jestliže nepřijde adekvátní odměna. Často by mohlo vyslovovat otázku: „A co za to?“ Jedná se o jednostranné odměňování, neboť stejnou měrou není odměňována matka, která doma dětem vaří, pomáhá jim s úkoly, uklízí apod.

Zřídit dětem vlastní účet?

Pochopitelně bankovní domy svádějí k tomuto počinu. Mezi důvody, které uvádějí, je, že máte přehled o financích dítěte prostřednictvím elektronického bankovnictví, dítě peníze nemůže utratit apod. Ale k čemu potom je mu kapesné? Vzpomínáte si, jaké to bylo, když jste byli malí? A na svých dětech to můžete také vidět. Pro ně nemá cenu napsané číslo, dokonce ani bankovky nevnímají jako dostatečně hodnotné oproti mincím. Rády si je přepočítávají, a jakmile je kasička naplněná, mají pocit, že jsou „bohaté“. Není nad to se tím přehrabovat 😉

I když se dítko naučí počítat a umí si přepočítat své úspory, přinejmenším do puberty stejně nemá ponětí o hodnotě věcí. Ví, že určitá hračka stojí tolik a tolik peněz, netuší však, jaký je reálný poměr ceny k příjmu peněz. Navíc jsou mu také vzdálené pojmy rozdílných cen mezi jednotlivými obchody apod. Je velmi roztomilé slyšet, jak chce pomoci rodičům, jejichž hovor o tíživé finanční situaci třeba náhodně vyslechne. Jeho představa plné kasičky v něm vyvolává pocity neomezených možností, a že rodiče je schopno ve všem zafinancovat.

Kapesné by děti dostávat měly, to bezpochyby.

Žijeme ve světě, ve kterém funguje princip peněz a nebylo by moudré děti stranit od reality života. Zvažujme, za co dětem peníze dávat, aby se z domácnosti nestala tržní ekonomika. Kapesné ve výši padesát až sto korun měsíčně (na druhém stupni do 200 Kč/měsíčně) nic nepokazí a dítě se učí spořit. Může si také sem tam něco za své ušetřené peníze koupit. V domácnostech s vyššími příjmy je potřeba mít na mysli, že vyšší kapesné v řádech několika tisíc korun, i když to pro rodiče není vůbec žádný problém, není dobrým příkladem pro dítě. Mezi svými vrstevníky se dostává do odlišné pozice a ve třídě se tak vytváří nezdravé ovzduší výrazných sociálních rozdílů. Dítě se nenaučí vážit si peněz, protože má všeho dostatek už od začátku. Rodiče by mu měli dávat přiměřené kapesné, jako dostávají ostatní děti, a zbytek peněz ukládat na různé termínované účty, akcie a jiné výnosy, k nimž může mít přístup třeba až v dospělosti. Do budoucna nevidíme a může se stát, že i kvalitně zajištěná rodina bude za pár let trpět nedostatkem financí. Mladému člověku, který však měl po celé dětství vždy naditou peněženku, to asi těžko vysvětlíte.

MB

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]