Share

Tak jsme vyplňovali úkol z prvouky. Člověk by řekl, jak je to učivo pro prvňáčky jednoduché, dokud se do diskuse nezapojí celá rodina a nezačne rozdávat moudra a plést hlavu ubohému školáčkovi.

Začalo to nevinně.

„Inu, Eričko, masožravec je ten živočich, který jí maso, a býložravec je…“

„Ten, který jí všechno bílý?“ Zeptala se Erika.

No, spíš býlí, chtěl dodat děda, jenže si byl vědom, že jeho vnučka ještě nezná vyjmenovaná slova a už vůbec né býlí. A tak jen řekl: „Jí třeba trávu. Někteří živočichové jedí jen trávu, jiní si k tomu mohou dopřát i jiné části rostlin. Například býložravec je kůň a kráva…“

„No, hlavně když si býložravec smlsne na masokostní moučce,“ rozčílila se maminka vegetariánka.

„Maso a kosti?“ Zeptala se Erička.

„Ano, milá zlatá, maso a kosti.“

Takže – kráva není žádný „vegan“?

A teď tomu dítěti vysvětlete, jak je možné, že býložravec jí živočišné bílkoviny. Inu, lidé si to vymysleli, aby ušetřili, to je asi první, co nás napadne. Však ona nám z toho kráva sem tam zešílí, že. Naštěstí pro nás, legislativa EU nedovoluje krmit masokostní moučkou hospodářská zvířata, jejichž maso pak směřuje na náš stůl. Dokonce se vedou diskuze, že za šílenstvím krav vlastně ani masokostní moučka nemohla (zejména když se i po zákazu u nás objevila v roce 2009 kráva nakažená BSE). No, babo raď. A i proto se znovu uvažuje, že by se jí zvířata začala opět krmit. Hlavním důvodem je, že v celé Evropě je nedostatek proteinů pro hospodářská zvířata. Povolení by se mělo dotýkat zatím jen prasat a kuřat. Dospělí přežvýkavci by však prý nikdy masokostní moučku neměli v EU konzumovat (ale nikdy neříkej nikdy). Nicméně telátkům je do mléka už několik let znovu přidávána rybí moučka.

Kanibalismus? Ani náhodou…

Nelze ani mluvit o tom, že by zvířata byla kanibalové, neboť se nesmí krmit jatečnými odpady ze stejného druhu zvířat. Laicky řečeno, že prase nebude jíst masokostní moučku od jiného svého poraženého kolegy, ale třeba z drůbeže. To ale platí v EU, nikoliv třeba v USA.

Ve Spojených státech však dávají také kravám státem dotovanou geneticky modifikovanou kukuřici. Mají ji všude, zabere 30 % celé zemědělské půdy, je za hubičku, a tak se strká, kam se dá. Do džusů, do kečupu, do coca coly, do margarínu a mnohých dalších potravin. Krmí se s ní prasata, kuřata, ryby a krávy. Jenže i když jsou kravičky býložravci, kukuřice jim nesvědčí. A v žaludcích se jim množí bakterie Escherichia coli.

Kráva je tedy býložravec a má spásat trávu. Šetřit se ale má všude, jen ne, tam kde by se mělo, a tak se kráva navzdory svému vývoji učí jíst nové potraviny.

Mňamka kukuřice

A já si říkám, zdali by se nemělo u některých živočichů překvalifikovat jejich zařazení, neboť člověk rozhodl za přírodu, jak to bude (sic budou zoologové proti, neboť zařazují zvířata do konkrétních skupin spíš podle toho, jak vypadají uvnitř, tj. např. charakter trávicí soustavy, než jak se projevují navenek. Býložravci ji mají většinou delší než masožravci.). Když už i některé druhy ryb (jako třeba lososi ze sádek) baští kukuřici, aby pěkně přibývali … Kdepak by na ni přirozenou cestou mohly ve vodách asi narazit, že. Navíc, když losos je dravá ryba, žádný kapřík. Podle výzkumu z roku 2009 je nakonec losos ze sádek nezdravou rybou a pro těhotné dokonce nebezpečnou zejména kvůli špatnému poměru omega kyselin.

Samotní rybáři si však nemohou kukuřici vynachválit. Říkají, že na tuto slaďounkou barevně lákavou kuličku uloví téměř každou rybičku, tedy kromě dravých. Kapřík na kukuřici zabere velice rád. Ve volné přírodě by dravá ryba na ni nezabrala, v sádkách otvírají tlamičky a cpou se všemi možnými průmyslovými krmivy s obsahem kukuřice.

Úkol z prvouky – rodinné drama

Nakonec se z úkolu z prvouky stala bouřlivá diskuse. Tak jen doufám, že rodinné kolegium malé školačce příliš nepopletlo hlavu a nebudeme nakonec pozváni do školy k objasnění situace. Inu, zaběhnutá dogmata – i třeba ta, že kráva je výhradně býložravec a losos dravá ryba – by se asi neměla bořit.

O krávě a lososu

Ono to totiž není jen o „krávě“ a o „lososu“. Čím dál častěji mám pocit, že navzdory tomu, že jsme ve 21. století a holedbáme se, jak jsme svobodní a otevření všemu novému a že mrtvá dogmata vyhasínala už od konce středověku, tak tu jsou stále mezi námi zafixovaná jistá fakta či stereotypy, ať už jsme jejich skutečnost záměrně změnili sami (ale nějak nám ta změna nedoběhla až do finále), nebo se o ní z nějakých obav nebavíme nahlas.

Některé se však krok za krokem přesto drtí. Chce to čas – každé odhalení a každý strach potřebuje svůj čas. Falešná euforie z chybných rozhodnutí jen abychom se neztrapnili před ostatními. Přejímání velkých pravd od autorit, aniž bychom si je ověřovali. Zafixované skutečnosti, protože to tak tvrdí média, takže „všichni“.

A témata přicházejí k diskuzi – hodně jich už je dál než jen v uzavřených kroužcích„šílenců“. Například kdybyste před pár lety ze své laické pozice zpochybnili očkování nebo některá léčiva, každý by si klepal na čelo – to chceš radši riskovat zdraví a život svého dítěte? Napíchej do něho nejvíc toho, co je, bude nejvíc zdravé. Dnes už se přijímají i názory těch druhých, jejichž váha čím dál tím více roste. Dříve byl považovaný člověk za paranoidního, jestliže pronesl pochybnosti o svobodě člověka a mluvil o špehování. Je to scifi, aby se hovory daly odposlouchávat! Čemu krást informace, rozhovory, jak hodně mohou být citlivá data! A ejhle – posledních pár let se provaluje jeden skandál za druhým. Užívali si ho nejen politici a významní lidé u nás, ale i v jiných státech (nejpeprněji asi ve Velké Británii). Nebo že ženy v islámské společnosti jsou šťastné pod „přirozeným“ mužským jhem, zatímco ony křičí po tom, že chtějí mít rovnocenná práva a nebýt jen loutkami.

Mohla bych pokračovat dál a dál. Nejlépe je se asi ničemu už nedivit a být všemu otevřený. Pokud je to v mých silách, informace si ověřovat z vícera zdrojů. Zdroje považované za nejsilnější a nejmasovější ještě vůbec nemusí přinášet pravdivé a přesné informace. Zkreslení nemusí být vždy nezáměrné.

Bude to možná znít komicky a hlavně vzhledem k tomu, že nejsem žádný levičák, ale nenapadá mě peprnější závěr, než profláknutá Fučíkova věta: „Lidé, bděte!“

Howgh.

Marcela Stehlíková

cow legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
oko spy legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz