Share

Sotva děti byly schopné sedět, dávaly je naše maminky a babičky na nočník. Není divu, neexistovaly automatické pračky a jednorázové plíny, a tak práce s neustálým vyvařováním, mnohdy ručním praním a mácháním ve studené vodě nebyla nic příjemného a časově rychle zvládnutelného.

Ačkoliv dnes máme v mnohém výhody, paradoxně je hodně matek se svými malými dětmi natolik vytížených, že pomyšlení na další náročnou aktivitu – například dobrovolně se vzdát papírových plen a začít používat bavlněné – je téměř nemyslitelné. A to přitom podstatnou „péči“ o hygienu obstarají programy v pračce.

Kdy je však ten pravý čas posadit dítě na nočník?

Ačkoliv se většina matek obává, zdali dokáže daný okamžik dobře načasovat, domnívám se, že kdyby se nenechaly stresovat tlaky okolím, samy by to nakonec podvědomě vycítily.

Dítě často doprovází rodiče na toaletu – nejen pro to, že nechce zůstat samo. Ví, proč tam rodiče chodí a co tam dělají a chce se také samo zařadit mezi ty „šikovnější“, co jsou blíže k dospělým. Potřeba, vykonaná na nočníku, je často doprovázena rodinným jásotem a nadšením a děťátko má radost ze svého cíleného produktu a ovládaného vyměšování.

Pediatři říkají, že jakmile se dítě začne učit předčasně, může se v něm vyvolat určitá fóbie, strach, že nesplní naše očekávání, a často jak uvidí nočník, spustí se hysterický řev a pláč. Poklidné dítě zase v předčasném stadiu výuky může dlouho trůnit na nočníku, který stejně opustí prázdný a nečekaně si uleví, sotva ho obléknete do čistého. Kárání a vyčítání není na místě. Podle dětského urologa předčasné začátky by mohly vést k zácpě, poškození ledvin nebo dokonce k infekci močových cest.

Pediatři doporučují, že nejefektivnější způsob, kdy začít, je skutečně tehdy, jakmile vidíte, že dítě vykazuje známky své připravenosti a dokonce by chtělo přímo na toaletu. Počítejte však s tím, že ještě několik týdnů či měsíců budete muset zejména přes noc používat plíny.

Není nakonec přirozenější odsunout nočník až na třetí narozeniny?

Někteří američtí rodiče a jejich pediatři doporučují nechat všechno na dítěti. Do tří let ať si dítě běhá v plenkách, dokud si samo neřekne dost. V některých extrémně liberálních rodinách se nebrání nošení pleny až do pěti let. Upozorňují na přirozený vývoj v poznávání a každý další zásah akorát nadělá vrásky na jejich dětské duši.

Američané obecně staví na tom, že čím později, tím lépe.

Šok pro mnohé liberální rodiče: Přirozené je už na devíti měsících

A tak mnohé liberální rodiče musela šokovat vlastní zkušenost členky americké pediatrie, Jill M. Lekovicové, MD. Kvůli svému nástupu do zaměstnání si musela zajistit vychovatelku pro svého půl ročního syna. Její manžel pocházel ze Srbska a stejně tak si zvolili chůvu. Ta vzala půlročního chlapečka a posadila ho na nočník. Jill M. Lekovicová se hned ohradila. Vychovatelka však byla trpělivá a podařilo se ji zlomit rodiče, až když synovi bylo devět měsíců. Jill M. Lekovicová říká: „Pravidlo bylo takové: (chůva) se mohla pokusit posadit ho na nočník jednou denně na délku pohádky, (a) dokud ho to bavilo. V té době jsem očekávala, že nebude chtít na nočníku sedět vůbec, natož že se mu to bude líbit, a předpokládala jsem, že od toho (chůva) rychle upustí.“

Jenže syn byl na nočníku šťastný a spokojený.

Jill nadšeně o této skutečnosti informovala kolegy v práci, kteří ji však odrazovali, že toho bude brzy litovat, že nadšené stádium přejde do odporu a odmítání. Jill na to šla vědecky: podívala se na zkušenosti z historie i na názory velkých mozků z minulosti. A s nočníkem to nevzdala. Od osmnácti měsíců syn spal zcela bez plín. Říká: „Nikdy nebyl frustrovaný.“ Rozhodně se cítila spokojenější než některé jiné matky, které měly tříleté počůrané děti.

Na základě svých osobních zkušeností, které jsou pro Američany skutečně velmi nezvyklé až šokující, napsala knihu Diaper Free Before 3, která v originále vyšla už v roce 2006.

Anotace knihy říká, že tradiční moudrost rodičům radí, aby oddalovali učení na nočník svého batolete do doby, kdy jeví skutečné známky připravenosti. Ale je to opravdu ten nejlepší způsob, ptá se? Jill M. Lekovicová podporuje ostatní matky, aby zkusily učit své děti již od devíti měsíců – je to „přirozené, zdravé a prospěšné pro vaše dítě a založené na lékařských důkazech,“ říká Jill M. Lekovicová. Dítě si na nočník zvykne a stane se pro něho méně stresující. Rovněž tak pro rodiče.

Důvodem k sepsání knihy byl také fakt, že v Americe se stále více oddaluje věk dítěte, kdy by se mělo začít učit regulovat své vyměšování. Jsou to stále děti starší tří let, které poprvé usedají na nočník. V některých rodinách dokonce fázi nočníku zcela přeskakují a vyčkají do předškolního věku na klasickou toaletu.

Velmi se toho změnilo od roku 1950, kdy statisticky ve Spojených státech děti uměly chodit na nočník před svými druhými narozeninami. Dnešní rodiče jsou podle Jill M. Lekovicové zbytečně frustrované, jak tento problém vyřešit.

A jaké máte zkušenosti vy? Dejte nám vědět.