Share

Do amerického Disneylandu se s dětmi stěží dostaneme. Máme zde však evropský ekvivalent. Pařížský Disneyland právě slaví dvacáté narozeniny. Přišel hned jako druhý mimo území Spojených států; před ním byl postaven jen tokyjský park (1983). Plány na výstavbu evropské odnože byly již od roku 1972, nakonec se tak stalo až v roce 1992.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.  Superrodina je na Facebooku

Na samém začátku jeden z jeho zakladatelů hlásal, že jediné, čeho se obává, je, že evropský Disneyland bude až příliš úspěšný.

Jenže ouha. Je v dluzích. 1,9 miliard euro v červených číslech. V roce 2011 jeho ztráty činily 55,6 milionů euro.

Navzdory tomu, že do Disneylandu přijede dvakrát více lidí než míří na Eiffelovku. A jako mezi turisty značně oblíbená destinace dokonce přivítala dvakrát více lidí než Louvre, jímž mimochodem od roku 1992 prošlo na 250 milionů turistů.

Evropa je v krizi, a tak park například nabízí různé slevové balíčky, které mu v loňském roce zvýšily příjem – avšak „jen“ o 23 milionů euro. Než se splatí dluhy, bude to trvat několik let a díky škrtům a omezenému rozpočtu nejspíš nepřijdou dlouhodobě žádné nové atrakce. Ani „tahák“ v podobě Salmy Hayek, která minulý týden zahájila narozeniny zábavního parku, nemohl zajistit žádný ekonomický zvrat. Přesto narozeniny jsou narozeniny a ty se musí pořádně oslavit: zejména když tyto jsou doslova „dublované“ (vyjma 20. narozenin je důvod k oslavě i desátých. V roce 2002 se otevřela druhá část parku). Návštěvníky přivítaly ohňostroje a různá výroční show.

Před pětadvaceti lety byste na místě dnešního pařížského Disneylandu nalezli akorát obrovské zemědělské pole, nejspíš s červenou řepou. Dnešní nádherný dětský park láká mnoho dětí, ale akcionáři z něho nadšení nejsou.

Nicméně pověst evropského Disneylandu zažívala již v minulosti různé turbulence: při vstupu na pařížskou burzu cenných papírů demonstranti křičeli: Mickey, vrať se domů! A bombardovali generálního ředitele parku vejci. Problémy byly i v pracovněprávních vztazích. Mnozí Francouzi také nebyli z nového parku nadšeni. Považovali to za přílišný tlak ze Spojených států. Jeden novinář z Le Figaro prý řekl, že by si přál, aby rebelové tento evropský Disneyland podpálili. Podobně ostrá slova padla od Ariane Mnouchkine, francouzské režisérky, která park nazvala kulturním Černobylem.

Na začátku své evropské dráhy nesměl nikdo, kdo požil alkohol, vstoupit do parku. V Paříži! Ve Francii! V zemi, proslaveném kvalitním vínem a vinicemi! Jak se dalo předpokládat, účast byla až podezřele mizerná a zlepšila se, až se zákaz o pár let zrušil.

Navzdory všem těm řečem kolem lukrativity a důležitosti výnosného byznysu a spokojenosti akcionářů by měla být důležitější dětská radost z návštěvy pohádkové země. Někdy jsou však na kalkulačce dospělých tyhle ideály těžko obhajitelné. Tak snad bude mít evropský Disneyland více „finančního“ štěstí v budoucnosti, aby se jednou nemusel (bohužel) někdy v budoucnosti zavřít.