Share

Příprava na týdenní seminář vyžadovala pár nových věcí, na které jsem nebyla zvyklá, prostě pro mě budou nové. Co bylo ovšem běžné, že si zapisuji vše, co slyším nebo o čem přemýšlím, mám jistotu, že to nezapomenu. Vzala jsem si také deník, který jsem se rozhodla psát. Hned druhý den dostal svoji dávku, silnou dávku mých emocí, které narůstaly mojí netrpělivostí.

„Kdy už to konečně začne a budeme na sobě pracovat?“, byla jsem plná touhy po té změně, která má nastat po pročištění problémů metodou RUŠ. To je stále jenom teorie, já chci praxi. Měla jsem v ten moment autora metody Karla Nejedlého uškrtit, má netrpělivost narůstala.

Předchozí článek: Klikaté cesty k sobě

Další den nastala změna po prvním praktické terapii a odloupnutí první slupky jako u cibule, nakousnutí prvního a zásadního problému v mém životě. Jsem v prvé třídě a předělávají mě na praváka, jsem levák a budu navždy. Trauma z toho, že mám psát jinak a přitom mi to vůbec nejde, ve mně spustilo neuvěřitelné bloky a problémy.

Po tomto prvním zážitku s RUŠkou jdu směle za Karlem a objímám ho, se slovy díky. Včera vražda a dnes pusa. To je změna.

Tak to chodí i v životě, jednou jsi nahoře a podruhé dole, jenže to dole může vypadat úplně jinak, než jsem prožívala doteď. A to si silně uvědomuji zpětně, všechny mé prožitky v životě, které jsem silně vnímala, ovlivňovaly mé dny. Cítila jsem, že se mi rozsvítilo a začalo být jasné, že jsem na prahu něčeho nového, když to pomohlo mně, mohu já takto pomáhat druhým. To je přece úžasná věc, to mi dává smysl a přitom radost sobě, radost pro druhé, radování a štěstí je dobrá cesta.

Jsou slova nebo věty, která mi zní dobře, jako že metoda RUŠ vede k životu v lásce, vnitřnímu klidu a radosti, ale také mohou pro mnohé znamenat  jenom slova, důležité je to cítit a žít.

Kdosi moudrý kdysi řekl, používej rozum s citem a cit s rozumem. A právě nerovnováha v nás způsobuje mnohdy to, že řešíme vše rozumem a pak přijdou emoce a jsme z nich vedle, nerozumíme si a někdy si je také zakážeme, bojíme se projevit, bojíme se sami sebe.  Když emoce převládají a rozum chybí, je to živel, který se nedá ovládat, něco tu chybí, a to je míra rozumu.

Výsledek nerovnováhy je v každém případě jedinec, který je sešněrovaný a nesvobodný.  Rád by pracoval celý den na zahrádce, jenže ho to neuživí a tak volí cestu výhodné nabídky, která mu přinese peníze, jenže radost je v háji a tím, se násobí jeho nechuť spojená s dalšími emocemi. Nemusí se dlouho nic dít, až jednoho krásného dne jako blesk z čistého nebe je tu výbuch silných emocí.  Už prostě nemůže, chce z toho utéct.

Všichni ty situace známe a žijeme a stále se to opakuje, stejně tak, jako že už jednou vše bylo řečeno. Učebnice a knihy jsou plné těchto příkladu i návodů, jak je řešit. Přesto ten moment, kdy to objevíme v sobě a prožíváme ho, je pro nás významným objevem. Jsem povahou objevitel a raduji se z něčeho nového nepoznaného, to co právě prožívám, ne to co mi někdo zprostředkoval. Jenom tak se mi otevírají nové možnosti v sobě, líp si rozumím a uvnitř mě to nezůstává, předávám svoji energii a zkušeností dále.

Popisovat týdenní seminář metody RUŠ je zbytečné, jako popisovat hladovému chutné jídlo, které voní a má jemnou chuť na jazyku, při jeho spolknutí se rozplývá, má možnost je pouhé komentování něčeho, co zatím neznáte.

Pro mě byl důležitý výsledek, během práce, neboli zpracování = čištění jsem se zbavovala bloků a programů, které jsem v sobě naskládala. Jako se na mucholapku lepí mušky, přilepují se na nás výroky druhých, které pak žijeme, ublížení nebo nepochopení situace jako malé děti se s námi vlečou do dospělého života, když pochopíme, že už to nemusíme opakovat a zbavit se té příčiny, uleví se.

Jsem levák a jsem ráda, tento fakt a vše co se točilo kolem, také významně ovlivnilo celý můj život. Systém socialismu vyžadoval jednotnou normu, tedy všichni píší pravou rukou. Rodičům nezbylo nic jiného než zlomit přirozenost, když už jednou stromek roste a začnete ho předělávat, křiví se a protestuje. Já jako dítko jsem to nechápala a uvnitř křičela, bránila se, a přesto jsem musela podlehnout, výsledky toho bylo špatné čtení, neschopnost vyslovit správně slovo kde bylo r nebo ř, výsměch spolužáků, hrozné ublížení, vzdor a ublížení. Dost silná kombinace pro další vývoj, hlavně jsem potřebovala pochvalu za svojí snahu, že mi to jde a že jsem dobrá. To mi chybělo dlouhá léta, pro pochvalu jsem byla schopná se zviditelňovat, chtěla jsem, aby si mě všimli. Teď už prostě tyto věci dělat nemusím, je to pryč.

Jsem levák a po zpracování všeho minulého jsem přirozeně začala psát levou rukou, písmo bylo stejné jako psaní pravou rukou, velká písmena sotva čitelná mnou samotnou. Jenže příroda chtěla, abych zůstala svá a neměnila, co už jednou bylo násilně upraveno. Po úrazu levé ruky v lednu jsem nebyla schopná psát, tak jsem se vrátila zpět k pravé a pocitově mě to drží u pravé, píšu teď čitelněji a přirozeně. Jsem hrdý levák jenom s tou výjimkou psaní pravou rukou. Možná že přijde doba, kdy to bude levá, která převezme své žezlo. V podstatě mám výhodu, že umím psát oběma rukama, to je výhoda.

Příklad na leváctví je jenom malá ukázka toho, co jsem jako malá řešila ve své kudrnaté hlavičce. Každé malé dítě je radostné a přirozené, žije teď a tady, časem se objeví omezení, zařazení do určitého systému a tím i známé, to nesmíš, to nedělej, teď mlč, to se nedělá. Dítě tím ztratí svojí bezprostřednost, po absolvování metody RUŠ se člověk cítí uvolněně a svobodně, stejně jako dítě, zbaven svých trápení.

Radostný život je přece cílem nebo smyslem každého z nás, přesto stále kolem sebe slyšíme pouze stěžování a naříkání na všechny ostatní kolem nás, rodinu, systém či vládu. Jsme to my sami, kteří na druhých vidí jenom chyby, jenže ti ostatní jsou vlastně naše zrcadlo, které nám ukazuje, to co nám vadí na sobě. A to tak dlouho, že se mi sami s tím nesrovnáme.

Sledujte kolem sebe lidi, a dívejte se s jakým pohledem se druzí koukají na svět, poznáte mezi nimi šťastné a svobodné jedince oproti těm zachmuřeným a věčně rozezleným, kteří posílají své blesky kolem sebe a tedy i k nám.  Každý z nás má v životě možnost výběru,  tím si zvolit svojí další cestu.

Autorka: Vlasta Puklová, nový seriál o metodě RUŠ

Chcete se dozvědět více? Vlastu Puklovou naleznete na puklova.cz