Amonita, detektivní příběhy pro bystré čtenáře
„… svět kolem tebe je plný neviditelných vláken – tajemství, která čekají, až je někdo rozplete.“
(Tvá Amonita)
Šest příběhů, které spojuje čtrnáctiletá dívka Amonita. Je chytrá, zvídavá, nic si nenechá líbit a říká o sobě, že je autistka.
Rozplétá detektivní případy, v nichž dojde k úhynu jejich holubů, kyberšikaně, rozluštění záhady babiččiny lásky z mládí, k podlému jednání na kuchařské soutěži Nebuď trouba, nažhav troubu!, záhadnému odumření jediných tří cedrů libanonských ve městě (mimochodem příběh s pointou sladkou jako pomsta) i k odhalení zákeřnosti hráčů počítačových her. Mezi jednotlivými případy jsou zábavné kvízy, v nichž čtenář zkouší odhalit, kdo vypil poslední kolu z lednice, kdo hladce oholil medvěda, jak to, že máma ví, že filmový maraton během přespávačky u kamarádky skončil přesně ve 2:08 apod.
.
Šest příběhů, šest kvízů
Ukázka
Sedmá hádanka:
Ráno vidíš v zrcadle
její rysy povadlé.
Chudák Kryšpína, hlava jí to nebrala. Povídám jí: „Co vidíš ráno v zrcadle?“ A ona na to: „No sebe.“ A já: „Tak kdo je to?“ Načež ona? „Někdo za mnou?“
Grrrrrrr!
Nakonec jsem to vzdala a prozradila jí to správné řešení: KRYŠPÍNA SLEPIČÁKOVÁ
Všech sedm úkolů je splněno a sedm hádanek rozluštěno. Kryšpína teď čeká, až přijede Gino Tonik v bílém kabrioletu a předá jí tu exkluzivní modelingovou smlouvu. Já zase čekám, kdy jí to celé doteče.
(Tisíc andělů na špičce jehly)
Autor do děje vsunul kromě napětí a zaujetí, také řadu zajímavostí, které ponoukají čtenáře ověřit si, jestli je to pravda, nebo ne. Ať už jde o nejlepší chuť kávy, původ názvu klokan a kangaroo, idiofon, nebo ptakopysky a jiné záležitosti.
Knížku ocení, a to velmi, každý, kdo miluje hru se slovy, břitký humor, paradoxy, chytré příběhy, hrdiny, kteří se nebojí konfrontace, ale umí i zpytovat svědomí. Věkově je kniha doporučena čtenářům od 12 do 16 let. Asi to tak bude, nutno však podotknout, že se baví také 11letý (odzkoušeno), i x-násobně starší čtenář (taky odzkoušeno).
Těším se na v úvodu přislíbené pokračování.
Závěrem nutno vyzdvihnout i výtvarnou stránku knihy: ilustrace souzní s textem jak tóny harfy paní Holubové, dotahují obsah – jakoby mu dodávají barevnější hloubku. Celkově je to nádherně vyvedená knížka, která nekončí po přečtení, ale stává se živou součástí slovníku a tématem debat s vašimi dětmi.
Jindřiška Kracíková
