Okolím města Luny

Václav Vokolek, Okolím města Luny, Ilustrace Jan Konůpek, Malvern 2025

Lounsko je bohatý kraj nejen přírodními krásami, ale i historií a folklórem

.

Václav Vokolek je bezpochyby dobrý vypravěč, vzdělaný muž a člověk snící, domýšlející, interpretující situace svérázným a svébytným způsobem.

Okolím města Luny připomíná vlastivědnou procházku po obcích Lounska, snoubící v sobě informace o dějinách, literatuře, výtvarném a sochařském umění, současném stavu památek a místní pověsti.

Bezpochyby zajímavou kapitolou je i ta, která se věnuje židovským památkám, které bychom našli v Třebívlicích, Hřivčicích, Budyni a Libochovicích. Autor se sice dopouští chyb v interpretaci židovských dějin i údajích, ale dává návod, kde stopy po zmizelých obcích hledat, a informuje o jejich současném stavu, což je cenné. Kde se tedy autor mýlí? Např. tvrdí, že pogrom roku 1389 proběhl za vlády Karla IV. Ve skutečnosti byl Karel IV. už jedenáct let po smrti a vládl jeho syn Václav IV. Dále není pravda, že Židé byli od začátku na našem území nevítaní. Autor vůbec nezohledňuje předkřesťanskou éru, během níž už docházelo k usazování Židů na našem území. A v neposlední řadě je zavádějící tvrzení: „Nejstarší židovské hřbitovy jsou z 15. století, dříve taková drzost asi nebyla trpěna.“ Aby tato věta byla alespoň částečně pravdivá, měli bychom doplnit, že nejstarší dochované židovské hřbitovy jsou z 15. století. Samozřejmě židovské mrtvé nikdo před 15. stoletím do ciziny nevyvážel, jen se nám tato pohřebiště nedochovala tak, abychom je mohli navštívit. Vzhledem k tomu, že citace je vytržena z kontextu, je třeba zmínit, že autor se kriticky strefuje do antisemitismu, „drzost“ je tu nadsázka, nikoliv autorův postoj.

Vokolek díky své znalosti prostoru vytipovává skutečně znamenitá místa jako např. hradiště Dřevíč spojené s Daliborem, který se v „nouzi naučil housti“, nebo klášter augustiniánů v Dolním Ročově, kde se nachází i hrobka Kolovratů s podivuhodnou věštebnou koulí. Nechybí ani poznatek, že hrabě Pachta, majitel Cítolib, byl zednář a dodatek, kdo všechno byl ještě zednář, včetně Mozarta a Myslivečka.

Ani samotné Louny, ono město Luny, nezůstane stranou, ať už jde o alchymistu Trochopea, který měl dostat recept od samotného Johna Dee, nebo architektonické skvosty a význam rytířů Sokolů z Moru.

Naučné vyprávění končí pojednáním o lounském rodákovi, básníku Emilu Julišovi, včetně ukázky z jeho tvorby.

V úplném závěru pak stojí „pověst rozšířená v Lounech a okolí“ V kamenném prstenu hradeb. Zde je třeba brát v úvahu autorskou licenci, protože rozhodně nejde o pověst v tradičním významu tohoto slova, ale o symbolickou, surrealistickou povídku o panu Morounovi (narážka na Sokoly z Moru) a panu Juliánovi (Emil Juliš), kteří se setkají v toku času.

Text knihy Okolím města Luny je velmi rozmanitý, s ohromným potenciálem oslovit jak regionální patrioty, kteří touží snít o krásách a hloubce kraje, tak návštěvníky Lounska, jimž naservíruje řadu zajímavých tipů k návštěvě.

I z hlediska hmoty je kniha pozoruhodná, je velmi příjemná co do velikosti písma, použitého papíru, rozměru i kvality vazby. Zajímavé jsou ilustrace Jana Konůpka, které dodávají dílu velmi duchovní atmosféru, což je dáno jejich původním určením – byly vytvářeny pro Bibli kralickou, která vyšla v roce 1935 v počtu 75 kusů. Krajina Středohoří je na nich půvabná, snová i dynamická. Co však zamrzí: kniha by si zasloužila lepší jazykovou korekturu.

Václav Vokolek (*1. ledna 1947 Děčín) je český spisovatel, výtvarník, publicista a pedagog.

Narodil se jako syn literáta a esejisty Vladimíra Vokolka. Od roku 1974 byl ve svobodném povolání jako výtvarník – restaurátor, v devadesátých letech redaktor Hosta a Souvislostí, od počátku 90. let pravidelně spolupracoval s rozhlasovou stanicí Vltava. 23 let učil na VOŠ publicistiky dějiny umění, tvůrčí psaní, kulturní antropologii. Od roku 2018 vede Bytovou univerzitu Mírová 20. Do roku 1990 nepublikoval, pouze v samizdatu, a od té doby vydal přes šedesát knih (próza, poezie, odborné knihy, dětské knihy). Zabývá se také autorskými knihami v jednom exempláři, grafickými partiturami a vizuálními texty na pomezí výtvarného umění a literatury (Krajiny slov, Pomníky slov, Vrh kostek, Kaligrafie, Básně – plakáty). Žije v Milovicích. (Zdroj Wikipedie)

Jindříška Kracíková