Chtěli byste někdy vrátit čas? – Dejte si pozor, aby on nevrátil vás!
Opraváři času, knižní sci-fi série pro náctileté od Nadi Revilákové
Opraváři času (1. díl série)
Autor: Naďa Reviláková, Ilustrace: Natalie Perkof, Drobek 2024, s. 198
Čas, je tak relativní.
Je přípustné porušit jeho lineární tok?
Zasáhnout do minulosti? Byť třeba jen lehce? Kvůli jedné blbosti s vážnými následky?
A co efekt motýlích křídel?
Opraváři času je tak dobře zpracované sci-fi, že musí bavit snad každého, kdo má téma cestování časem rád. Systém i pravidla skvěle fungují, autorka vše dotáhla do detailu, čtenář se v tom neztratí.
Na začátku se příběh otřel o dalekou budoucnost, v níž umřel náš svět. Lidé se uchylovali do jiných soustav, anebo jen jiných časů na Zemi…
Střih.
Mirek si to štráduje po pražské ulici, vrazí do něj paní a má péči o Maju, zda žije. Mirek nezná žádnou Maju. Vejde do antikvariátu a z Čapkova díla vypadne dopis pro M. Ne pro Mirka, pro Maju. A tehdy se roztáčí kolo osudu, jemuž sekundujeme. Šestnáctiletý Mirek hledá Maju, najde ji a je tu problém, který by chtěla napravit ona, on, celá její rodina…, ale i Mirek má šrám, který prosí, volá, žádá o nápravu. Nejde to však snadno a prvoplánově. Příběh se zamotává a odhaluje další důsledky cestování časem a drobných změn, vedoucích k alternativní budoucnosti.
A že hopsat do minulosti je svobodné? – To ani náhodou, jsou tu opraváři času, strážci historie a pravidel. Jestli jsou to dobráci? Možná ne, možná ano. Dělají svou práci. A vědí, proč a jak se věci mají na rozdíl od těch, kteří se ničím neřídí.
Ukázka:
„Oprava. To byla jenom teorie. A tohle je praxe,“ kývla Elza k pilulce. „Teoretická fyzika princip cestování časem popisovala celkem trefně už od dob Einsteina, jenže překážkou byl člověk samotný. Potřebovali jsme, aby se naše těla tomuto cestování přizpůsobila. Aby dokázala změnit svá pevná skupenství, a k tomu posloužila chemie. Výsledkem je tenhle malý prášek. Po jeho rozpuštění v těle se z tvé fyzické podstaty stane duchovní, která ti umožní přemístit se pomocí vesmírné energie, kam je libo.“ (s. 47)
Čtivě a pečlivě vystavěný příběh se sympatickými náctiletými hrdiny, vhledy do minulosti, která zdaleka nebyla idylická, ba naopak byla kritická. A v této minulosti se objevil i Karel Čapek. Pomůže, nepomůže… zas jde úhel pohledu. Celá kniha je napínavá a zneklidňující.
Na konci nám autorka hravou formou dokonce zanechala vzkaz.
Sluší se také zmínit zpracování knihy, které je velmi precizní, milovníky barevných ořízek nadchne modř korespondující s deskami. Minimalistické kresby, doprovázející text, vystihují křehkost času a událostí, čímž skvěle podtrhují děj.
Opraváři času: Tajná organizace (2. díl série)
Autor: Naďa Reviláková, Ilustrace: Barbora Chlastáková, Drobek 2025, s. 209
Největší problémy z prvního dílu byly vyřešeny, ale co Mirek a Maja? Kdo je vlastně Mirek a jaký bude jeho osud? Bude následovat své rodiče anebo opět zasáhne do minulosti, aby změnil budoucnost, tentokrát již ne na úrovni osobní, ale globální?
A kdo / co je vlastně tajná organizace? Opraváři času nebo někdo jiný?
Ve druhém díle rozvíjí autorka téma, které se kriticky nedotýká naší současnosti, ale budoucnosti, jejíž problém ze současnosti vychází. Otevírá otázky ekologie a užitelnosti, svobody a osobní zodpovědnosti. Parta hlavních hrdinů se rozrůstá, nejsou lhostejní, jsou to snílci, vizionáři, kterým není svět kolem nás jedno. Hledají moment v dějinách, kdy by šlo udělat nosnou odbočku. První typ, na první pohled výhodný, však nevyjde podle jejich představ. Ten druhý, v zásadě mnohem pochybnější, přinese posun, který je sice radostný, ale… Opět je tu ale, které otevírá cestu pro třetí díl.
I v tomto díle je na konci rébus k rozluštění.
Ukázka
Havel se na Maju pobaveně podíval a pak s nevěřícným úsměvem zakroutil hlavou. „Já že bych měl být prezidentem?“ Maja se tvářila vážně. Havel pátravě pohlédl na Mirka. Ani on se nesmál. Budoucí prezident si odkašlal. (s. 117)
Velmi pěkné a symbolické je i zpracování knihy, která s prvním dílem ladí modrou ořízkou. Na deskách krom modrých prvků převažuje žlutá (barva cestovatelských pilulí bez návratu) doplněná zelenou (také jedna z barev pilulek budoucnosti, která se objeví až v tomto díle a je poměrně zásadní). Ilustrace jsou velmi expresivní.
Oba díly, kromě napínavého příběhu a vcelku závažných témat přinášejí i historické vhledy. V prvním se autorka s hrdiny vydala do doby před vypuknutím a doprostřed druhé světové války, ve druhém zavede čtenáře na začátek 20. století a do 17. listopadu 1989. Obojí pokládám za důležité, protože moderní dějiny nebývají ve školách silně zastoupené. A zde je tak činěno velmi vstřícnou formou.
Jindřiška Kracíková
