Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit
Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí.
Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa.
A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu zimu, v čase přesně před Vánoci.
Ne, nebudu více prozrazovat, protože tohle je čtivo odpočinkové, oddychové a lehce úsměvné, psané s takovým vtipem, šarmem a lehkostí, zároveň s plnou chutí, že vám bude připadat jako ochucená lehká šlehačka na dortu. Nebudete se moci nabažit! Nádherná atmosféra příběhu, zima, chlad, sněžení, šlamastyky na každém kroku a rojení podivných lidí, ve kterých se určitě najdete. Alespoň kousíček z každého z nás všichni v sobě mají! A to je právě ten um samotného autora, kterým utáhne snad každého čtenáře na tu strunku zvědavosti a potutelné sounáležitosti s každou z postav.
A víte třeba, že Bůh má rád sýry a šampaňské? No, a taky si třeba nepamatuje, jak stvořil svět, protože to bylo dávno, ale bude to před vámi zapírat, aby nevypadal jako blbec.
A vůbec… přinese do života Jakoba Jakobiho svěží vítr, chlad i horko a převrátí mu život vzhůru nohama, aby za dramatických okolností šel o dům dál? Nebo nešel? Vlastně člověk neví, kde je nahoře a dole… ale… je to tak příjemný zmatek stejný, jako zažíváme v životě, když nám jde o hodně, ale tušíme, že nejlepší bude, když budeme jen pozorovateli svých životů. A tohle Hans Rath umí!
„Taky se musím zakřenit. Je Štědrý večer, pozdní odpoledne. Mám víno, mám čisté prádlo a čeká na mě skvělé jídlo. Navíc strávím večer ve společnosti muže, který tvrdí, že je Bůh. Sice to podle všeho nemůže být pravda, ale stejně je to pěkná představa.
Přes půl hodiny vymýšlíme, jak proměnit obsah ledničky v jakž takž smysluplné menu. Shodneme se, že na začátku bychom si měli dát ústřice a sklenku šampaňského. Ovšem zatímco Abel by si přál aby po předkrmu následoval kousek paštiky s tmavým chlebem a jemným čatní a nakonec bychom přešli k lososovi a garnátům, já považuju za lepší nejprve kompletně zpracovat mořskou stránku ledničky a pak si po paštice, pečeni, šunce a salámu vychutnat sýrové speciality. Během debaty se ukáže, že oběma nám nejvíc učaroval excelentní výběr sýrů. Vlastně dokonce litujeme, že přijde na řadu až na konci večera…“
Hans Rath se narodil ve Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonn. Pracoval jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, divadelní kritik a taky analyzoval divadelní scénáře. No a nakonec skončil ve středním managementu, odkud si řekl, že toho má dost. A tak žije a pracuje v Berlíně jako autor na volné noze.
Vydalo nakladatelství Anch-Books, 2015,2016, www.anch-books.eu
Renata Petříčková
[pt_view id=”8f01f87e0f”]
