Už jste dostali polibek pod jmelím?

Ačkoliv lidé pomalu upouštějí od různých tradic, nicméně některá připomenutí mají – zejména v tomto krásném svátečním dni – přinejmenším romantický nádech. Máte-li doma  již zavěšené jmelí, stálo by za to tuto tradici oživit.

Vždyť která žena by nechtěla milý polibek? A jmelí se k tomu přímo vybízí.

Jmelí se souhrnný název pro všechny poloparazitické keříkovité rostliny. U nás známe pouze jeden druh, se kterým se v původní podobě nebo obarvené do zlata či stříbra, setkáváte často na vánočních trzích. Na světě však existuje téměř sto druhů různých jmelí a ty ještě mají několik set poddruhů. Tato rostlinka je jedovatá a při požití způsobuje velmi závažné trávicí problémy, jež se projevují bolestí břicha, průjmy a snížením tepu. Ale do kuchyně si jmelí pochopitelně nekupujeme.

Jmelí parazituje na více než 200 druzích stromů a keřů. Na strom, převážně jehličnatý, se dostane semínko z trusu ptáka (poděkovat v našich podmínkách můžeme hlavně drozdu zpěvnému) a pak už se musí jen uchytit.

Dříve si lidé mysleli, že jmelí je vlastně škůdce, který oslabuje a ničí stromy. A tím znehodnocuje jejich dřevo. V některých oblastech se zase přezdívá jmelí kvůli jejich hustému větvení „košťata pro čarodějnice“.

Promítlo se také v řecké mytologii a dočíst se o něm můžete rovněž ve Frazerově Zlaté ratolesti. Ve 13. století vznikl na Islandu příběh Snorra Edda, ve kterém se objevuje bůh Baldr, který je zabit vlastním bratrem, slepým bohem Höðr. Jmelí zde má jistý symbolický význam.

Obecně ve starých předkřesťanských evropských kulturách mělo jmelí jakousi božskou podstatu a bylo symbolem mužské plodnosti, vitality a romantiky.

Plinius starší uvádí, že prý Keltové jmelí používali jako lék na neplodnost u zvířat a pro sebe jako protijed.

První důkaz o vánočním polibku pod jmelím pochází ze 16. století z Anglie. V té době však už byl tento zvyk nejspíš velmi populární. Lidé ho zařadili mezi mnoho různých mikulášských příběhů, kdy svatý Mikuláš se tak setkal se svou pravou láskou právě pod touto rostlinkou. Podle všeho však tento zvyk má kořeny ve Skandinávii, alespoň tak to píše v roce 1820 americký autor Washington Irving.

Podle zvyku se jmelí musí pověsit a nesmí se dotýkat podlahy. Jak ho na Vánoce pověsíte, můžete ho nechat viset po celý rok. Mělo by vás chránit před blesky a ohni. Tak si to aspoň lidé mysleli v novověku.

Vědci již dříve zjistili, že jmelí nemá žádné léčebné účinky. A tak různé extrakty z rostliny nepomohou ani k plodnosti, ani nemají protirakovinotvorné účinky. Někteří bylinkáři v Německu jej však používají k léčbě oběhových a dýchacích problémů, ale ani toto nebylo prokázáno.

Krásné Vánoce

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]