Moje děti jsou tady

Příběhy z 2. světové války jsou téměř vždy naplněny hladem, bídou, nelidskou krutostí a smrtí. Některé z nich naštěstí ale dopadly šťastně a jejich aktéři dostali šanci svůj osud vyprávět. Podobně je tomu tak i s Leonem Leysonem, jedním z nejmladších zaměstnanců továrny na smaltované nádobí. Továrny Oskara Schindlera.

Leon Leyson se narodil do rodiny skláře Mošeho v polské Narewce a do deseti let vyrůstal v chudé, leč šťastné rodině, mezi svými sourozenci a blízkými. S dědečkem se učil hospodařit, chodil do školy i na náboženskou výchovu a přemýšlel o své budoucnosti. Budoucnost mu však velmi záhy přetrhla a navždy změnila 2. světová válka a nacistické snahy o čistou rasu.

Leysonova rodina se dostala do krakovského ghetta a zřejmě by, i přes vynalézavost obou rodičů, nelidskou krutost a podmínky nepřežili, kdyby nebylo jednoho muže. Muže, který byl podnikatelem, vynalézavým podvodníčkem a na svých pověstných večírcích si potřásal rukama s nejvyššími hlavouny nacistického vedení. Oskar Schindler byl však také hrdinou, nejprve v očích téměř 1200 mužů, žen a dětí, jež uchránil před smrtí a nelidským zacházením, a když se o jeho činech dozvěděl svět, stal se hrdinou celosvětovým.

Příběh Oskara Schindlera a jeho pohnutky k záchraně obyvatel krakovského ghetta zná opravdu snad každý, minimálně jste slyšeli o filmu Schindlerův seznam režiséra Stevena Spielberga. Leon Leyson byl tedy jedním ze „Schindlerových Židů“ a své životní osudy (za pomoci své manželky Lis a profesorky Marilyn J. Harranové) sepsal v knize Chlapec na dřevěné bedně.

Autor a přímý aktér příběhu o svém zaměstnavateli Schindlerovi mluví jako o hrdinovi a muži, který se „odvážil rebelovat proti zákonu své země, zákonu, nařizujícímu mučit a vyhlazovat Židy“. „Schindler se k nám ale choval jako k lidským bytostem. Když to dělal, riskoval, že ho pošlou pracovat do koncentračního tábora nebo něco ještě horšího,“ svěřuje se Leyson se svým obdivem k muži, jenž zachránil celou řadu lidí na úkor nejen vlastních úspor, osobních vztahů, ale především pod stálým ohrožením vlastního života. Kdyby někdo tehdy přišel na to, proč Schindlerova továrna na munici nevyrobila ani jediný použitelný náboj, mohlo to se všemi dopadnout velmi zle. Oskar Schindler zachránil téměř 1200 lidí jen proto, že prostě chtěl a mohl.

„Kdokoliv zachrání jediný život, jako by zachránil celý svět.“

Leon Leyson se rozhodl napsat svůj příběh, aby se nezapomnělo na činy statečného muže i zvěrstva 2. světové války. Chlapec na dřevěné bedně není však chvalozpěvem na jedné straně a hanopisem na straně druhé. Leysonova kniha je intimní výpovědí člověka, jenž se rozhodl se světem podělit o svoje zážitky, dětství prožité v krutých podmínkách židovského ghetta a později v koncentračním táboře Plaszów. Vzpomíná s úctou a láskou na své rodiče, na hrdinství svého bratra Caliga, který odmítl Schindlerovu pomoc a odjel do Osvětimi, protože nechtěl opustit svou milou, vzpomíná na všechny válečné, ale i poválečné zážitky. Vypráví o své rodině ve Spojených státech, kde se po válce zabydlel, o škole, kde vyučoval, o pohnutkách, kvůli nimž své vzpomínky uveřejnil.

Oskar Schindler byl za své činy oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, zasadil strom do Aleje Spravedlivých a k poslednímu odpočinku uložen na hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě. Přál si být pohřbem právě zde, protože říkal, že „jeho děti jsou tady.“ Leyson se setkal se Schindlerem i po válce, obchodník udržoval styky s mnohými ze „svých židů“.

Z každé stránky knihy Chlapec na dřevěné bedně čiší nejen vděk, ale především klid a moudrost muže, jenž zažil mnoho zlého, ale stále si uchoval víru v naději a dobrotu lidí. Podle slov Leysonovy dcery Stacy byl Leon štědrý a veselý muž, jehož příběh by se snad ani nikdy nikdo nedozvěděl, pokud by nebylo slavného filmu a reportéra Dennise McClellana. První rozhovor totiž otevřel v Leysonovi stavidla vzpomínek a také chuť svěřit se se zážitky svým blízkým i studentům.

Příběhy lidí, přeživších holocaust, by se měly psát, číst a předávat především novým generacím, aby se na ně nikdy nezapomnělo. A proto je dobře, že Chlapce na dřevěné bedně vydali v nakladatelství Fortuna Libri v podobě vhodné i pro čtenáře-školáky. I když se budete muset při čtení často zastavit, abyste nabrali dechu nebo otřeli zbloudilou slzu, je Leysonův příběh jedním z těch, které vám navždy zůstanou vryty v paměti a pod kůži.

CHLAPEC NA DŘEVĚNÉ BEDNĚ, Leon Leyson
Vydalo nakl. Fortuna Libri, v roce 2013
www.fortunalibri.cz

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]