Rodina Kostkova získala v restituci chátrající hrad Kostka. Kostkovi, vysokoškolský profesor, americká ženuška a osmnáctiletá Marie, přijíždějí ze Států do České republiky, netušíce, co všechno je tu může potkat. Velmi záhy zjistí, že provozovat hrad není vůbec žádná legrace. Kniha Poslední aristokratka je ale zatraceně vtipná, nově si u osudů Kostků z Kostky můžete poplakat smíchy i díky audioknize.

Marie Kostková z Kostky nás prostřednictvím svých deníkových zápisků zve do rodiny. Její otec, potomek českých aristokratů, dostane v restituci zpět rodinné sídlo, hrad Kostka. Rod Kostků odnepaměti bydlel na Kostce, z níž se ale léty stala jen chátrající památka, kterou návštěvníci trochu míjejí a chodbami se prohánějí dvě Marie – čili Kostkovic strašidla. To se má změnit. Otec Kostka je připraven na nový život hradního pána a nadšeně se vrhá do všeho. Jeho žena, neochotna se naučit slovo česky a denně telefonující kamarádkám do Států, mu však velkou oporou nebude. Marie se snaží, jak může, ale přesto je ke snahám na znovuzrození hradu Kostka trochu skeptická.

Poslední aristokratka z pera Evžena Bočka se stala Nejlepší humoristickou knihou roku 2012 a oslovila již tisíce čtenářů. Není divu, laskavý humor, sžíravá ironie a naprosto klidný nadhled dělají z knihy opravdový literární skvost, který už nikdy nikomu ani nepůjčíte – co kdyby vám Aristokratku nevrátil. Evžen Boček navíc přesně ví, o čem píše, protože pracuje jako kastelán na Státním zámku Milotice.

Mariino vyprávění nás tedy seznamuje s různými trampotami, které Kostkovým přináší jazyková i kulturní bariéra, správa hradu, nedostatek financí a podivní zaměstnanci. Těšte se na kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene, a zahradníka, jehož největším životním úkolem je neustálé vytápění skleníku. Poznáte se i kastelána, který z duše nenávidí muflony, totiž promiňte, návštěvníky, a celý hrad by nejraději uzavřel veřejnosti, jako to udělal kníže Schwarzenberg. Buďte si jisti, že všechny slasti i strasti hraběcího stavu vypráví Boček s takovým humorem, že se nebudete mít problém smát se nahlas třeba i v tramvaji. A některé památné výroky možná zdomácní i ve vaší mluvě.

Poslední aristokratka se nyní, po rozhlasovém zpracování do podoby četby na pokračování, dočkala i vlastní audioknihy. Interpretka, herečka Veronika Kubařová, povýšila už tak skvělý a velice vtipný příběh na vyšší úroveň. Její Marie je hotová vypravěčka, provádí nás událostmi na Kostce tak sympaticky, s přesnou dávkou humoru a báječné ironie, že budete litovat, že Marie Kostková z Kostky je jen literární postavou. Stojí také za zmínku, že Aristokratka je prvním setkáním Veroniky Kubařové s načítáním celé knihy. Audiokniha je navíc proložena klavírními vsuvkami, které dokonale navozují “skvělé zámecké” časy.

Tak tedy, staňte se na chvíli muflony a nechte se provést nerudným Josefem po slavné Kostce. Hradu, kde se prohání chodbami nejen strašidla, ale i maminka Kostková, neustále studující životopis lady Diany, otec – škudlil, dokola počítající výdělek, a po zahradě ctnostně poletují dvě vznešené dogy – Olin s Laďou. Paní kuchařka nabídne domácí ořechovici a Marie vše doplní přiléhavou glosou. Na Kostce je veselo a Poslední aristokratka vám to dokáže.

 

POSLEDNÍ ARISTOKRATKA, Evžen Boček
Vydalo nakladatelství One Hot Book, v roce 2014
www.onehotbook.cz

 

 

Mohlo by vás zajímat:

Blíží se začátek školního roku. Přemýšlíte o nových knižních pomůckách pro své děti?

PRAHA, srpen 2012 – Kolem začátku školního roku stoupá zájem o doprovodné učebnice víc než čtyřnásobně. Prvňáčkům zpříjemní hravé publikace vstup do školních lavic, starším dětem pomůže odborná literatura v přípravě na přijímačky a k celkově dobrému prospěchu. Jak podpořit zdravý studijní vývoj dítěte, usnadnit jeho školní přípravu a co nezanedbat u prvňáčků? Díky kvalitním učebnicím z Nakladatelství Fragment mohou mít rodiče o starost míň. Už děti v předškolním věku lze učit lepší výslovnost, stimulovat jazyk a posilovat schopnost naslouchat pomocí říkadel, básniček a písniček, které jsou dostupné v knižních vydáních. Čtení nahlas podporuje dětskou představivost i blízký vztah k rodičům. K tomu, aby si děti knihy oblíbily, je třeba začít barevnými publikacemi s obrázky a minimem vět. Až později, jak instruuje nezisková organizace Celé Česko čte dětem, postupně vybírat náročnější tituly s delším textem. „Mezi nejžádanější učební publikace pro předškoláky a prvňáčky patří soubor logopedických říkadel, písniček a her Žežicha se neříká a Dyslexie-Texty a hry pro děti s dyslexií, jež učí děti číst zábavnou novou metodou,“ jmenoval oblíbené tituly spolumajitel Nakladatelství Fragment Pavel Nýč. „S takzvanou genetickou metodou čtení, tedy hláskování, což je přirozené vývoji dítěte, pracuje edice tří knih Začínám číst – v každém dalším dílu je text náročnější. Pokročilé děti pak určitě pobaví kniha Malované ...
Pokračujte ve čtení

Tlusté dítě? Ono z toho vyroste… Dětská obezita má však přímou vazbu na rakovinu v dospělosti.

Je obecně známé, že po vyspělém světě roste problém s dětskou obezitou. Jaké zdravotní problémy to však sebou nese? Dětská obezita se v posledních třiceti letech téměř ztrojnásobila. Postoupili jsme dál – mnoho smrtelně nebezpečných nemocí je pod kontrolou preventivní vakcinací, zdravotní péče a věda jsou na vyšší úrovni, máme výborné hygienické podmínky, pravidelnou kontrolu bezpečnosti potravin, nemusíme pracovat v extrémně fyzicky vyčerpávajících zaměstnání a tak dále. Vše jako by bylo téměř dokonale naservírováno lidskému jedinci k lepšímu zdraví a možnosti delšího zdravějšího a plnějšího dožití. Nicméně vše se vyvíjí jinak. Současné děti navzdory všemu výše jmenovanému budou nejspíš první generací, která obrátí trend zpátky a díky nim poklesne průměrná délka života v důsledku „epidemie“ dětské obezity. Tohoto nepříjemného trendu se neobávají jen američtí vědci a lékaři. Vždyť epidemie pomalu zaplavila celý vyspělý svět. Právě obezita vede k vedlejším nežádoucím účinkům jako je cukrovka, kardiovaskulární onemocnění a některé typy rakoviny. Nový výzkum provedený na univerzitě v Tel Avivu odhalil další významný důvod, proč by si děti měly udržet svou zdravou váhu. Dr. Ari Shamiss a Dr. Adi Leiba spolu s dalšími vědci zjistili, že obezita v dospívání má přímou vazbu na výskyt rakovinu močového měchýře a močových cest a rakoviny tlustého střeva v dospělosti. Výzkum se týkal 1,1 milionů ...
Pokračujte ve čtení

Místo na prázdninách v nemocnici. Nemocné děti však mohou překvapit lenochodi.

Venku nádherně svítí slunce, děti si užívají prázdnin. Mohou jezdit k vodě, na výlety, užívají si chvilek na hřišti, táborech, u prarodičů či na zahraniční dovolené s rodiči. Pořádná „nuda“ a smutek nastane, jestliže je dítě o prázdninové radovánky okradeno zejména ze zdravotních důvodů. Nikdy ležení v nemocnici nemohla být zábava, ovšem o prázdninách (anebo o Vánocích) jako by dětská duše byla o něco více ztrápena. Může se však stát, že se na dětské tváři přeci vyrojí bezděčný úsměv. To, když se otevřou dveře nemocničního pokoje a mezi pyžamkové děti vstoupí loutky. Občanské sdružení Loutky v nemocnici takto navštěvuje malé pacienty už osm let. A nevynechá ani letní prázdniny. Ročně to je na 200 návštěv. A v létě ke klasickým nemocnicím přidají ještě specializované tábory dlouhodobě nemocných dětí. „Tradičně hrajeme na táborech Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol,“ říká Marka Míková, spoluzakladatelka sdružení. A minulou neděli 22.7. poprvé zavítali na specializovaný tábor pro malé hemofiliky v Beskydech. Děti tak uviděly novou inscenaci Lenochodi. Na konec prázdnin sdružení připravuje také týdenní terapeutický projekt, v rámci kterého si hospitalizované děti mohou spolu s herci připravit vlastní loutkové představení. Celé léto lze také navštívit výstavu fotografií Loutek ve FN Brno – v Bohunicích, na kterých je vidět, jak ...
Pokračujte ve čtení

Kdy na nočník? V devíti měsících, dvou letech nebo tuto fázi rovnou přeskočit? Jill M. Lekovicová šokovala Ameriku.

Sotva děti byly schopné sedět, dávaly je naše maminky a babičky na nočník. Není divu, neexistovaly automatické pračky a jednorázové plíny, a tak práce s neustálým vyvařováním, mnohdy ručním praním a mácháním ve studené vodě nebyla nic příjemného a časově rychle zvládnutelného. Ačkoliv dnes máme v mnohém výhody, paradoxně je hodně matek se svými malými dětmi natolik vytížených, že pomyšlení na další náročnou aktivitu - například dobrovolně se vzdát papírových plen a začít používat bavlněné - je téměř nemyslitelné. A to přitom podstatnou „péči“ o hygienu obstarají programy v pračce. Kdy je však ten pravý čas posadit dítě na nočník? Ačkoliv se většina matek obává, zdali dokáže daný okamžik dobře načasovat, domnívám se, že kdyby se nenechaly stresovat tlaky okolím, samy by to nakonec podvědomě vycítily. Dítě často doprovází rodiče na toaletu – nejen pro to, že nechce zůstat samo. Ví, proč tam rodiče chodí a co tam dělají a chce se také samo zařadit mezi ty „šikovnější“, co jsou blíže k dospělým. Potřeba, vykonaná na nočníku, je často doprovázena rodinným jásotem a nadšením a děťátko má radost ze svého cíleného produktu a ovládaného vyměšování. Pediatři říkají, že jakmile se dítě začne učit předčasně, může se v něm vyvolat určitá fóbie, strach, že nesplní naše ...
Pokračujte ve čtení