Den trifidů na louce za potokem. Do boje se svářeckou kuklou, pláštěnkou a sekerou.

Lidé se do nového dne probudili slepí. Jen několik v každém městě neosleplo. Většinou tomu napomohla náhoda. Z nějakého důvodu nemohli sledovat nádherný rej zelených meteoritů. Třeba proto, že usnuli opilí, nebo stejně jako Bill Masen leželi na nemocničním lůžku se zavázanýma očima. Léčil se z uštknutí zákeřné květiny.

Všude vládne chaos. A kromě utrpení spojené s masovou slepotou jsou tu ještě útoční trifidi.

Jsou to speciálně kvůli svému kvalitnímu oleji vyšlechtěné rostliny, které však dokáží vytrhnout své kořeny z půdy a přesouvat se. Umí toho ale mnohem víc. Svým jedovatým žahadlem snadno zasáhnou člověka, kterého mohou zranit nebo dokonce i zabít.

Jsou to silné a houževnaté rostliny, které se snadno rozšiřují po celém světě.

Nejsem zarytým fanouškem sci-fi literatury, ale Den trifidů Johna Wyndhama byl snad jedinou knihou tohoto žánru, která mne absolutně uchvátila. Četla jsem ji asi před dvaceti lety, ale je to právě ten druh literatury, který má tu moc, že vám utkví v hlavě a několikrát za život si na ni bezděčně vzpomenete. Může to být jen tak nebo v různých souvislostech.

Třeba když jsem před pár dny viděla souseda, jak se zbavuje nádherné vzrostlé rostliny na svém pozemku pod potokem, kde má pastviny pro svá zvířata. Vůbec nechápal, jak mu tam mohla vzklíčit. Pravda, i díky jménu, které tato plodina získala, soused na ni nadával s jistým pejorativním politickým podtextem. Jednalo se totiž o bolševník.

Bolševník je nebezpečná jedovatá rostlina. A možná i záludná jako samotný trifid. Není vůbec rozumné jí nastavovat svou kůži, kterou by mohla nemilosrdně žahnout. Šťáva z rostliny dokáže propálit pokožku až na maso. Je to honosný krasavec, dorůstající tří až pěti metrů, který byl k nám dovezen z Asie kolem roku 1860 (podstatně dříve se objevuje například v Anglii). Kníže Metternich tehdy obdržel semínka rostliny od cara Alexandra I. Odtud k nám přišla trifidí bolševníková zhouba, která je schopná zahubit všechny okolní rostliny a už zhruba čtyřicet let s ním vede Evropa urputný boj.

Soused se vybavil jako do protichemického útoku, trochu mi připomněl hodiny branné výchovy na základní škole. Na hlavě svářeckou kuklu, přes tělo dlouhou pláštěnku, holinky a igelitové rukavice. Vyrazil na rostlinu rovnou se sekerou.

Mohl nakonec být bolševník jakousi předlohou pro Wyndhamovy trifidy? Je také nebezpečnou rostlinu, která člověka může přivézt na nemocniční lůžko, eventuálně i zabít. Kdyby se ho člověk nesnažil vymítit, šířil by se invazivně dál. A i navzdory lidským zásahům na rozdíl (bohužel) od jiných rostlin nebo zvířat jeho se ještě zničit nepodařilo.

Jeho semena vyklíčí již brzy na jaře a zastíní ostatní rostliny, které tak nemohou růst. Jestliže bolševník ovládne nějaký prostor, příroda si s ním bohužel neporadí. Globálně se rozšířil po celé Evropě a patří k nejnebezpečnějším invazivním druhům.