Kde všude kolem nás je jedovatá rtuť?
Rtuť patří mezi prvky, jejichž vliv na živý organismus je bezvýhradně negativní. Snadno se do těla dostane, ale těžko se jí zbavujeme. V ledvinách může setrvat i několik desítek let. Koncentruje se dále ještě v játrech a v slezině a může tak vézt k chronickým onemocněním, které se nejprve mohou projevit banálně – studenými končetinami, vypadáváním vlasů, až po zažívací poruchy, neurologické a psychické potíže a závažná chronická onemocnění ledvin, revmatitida apod.
Jednorázová zvýšená dávka rtuti způsobuje křečovité bolesti břicha, průjmy a zvracení. Do organismu rtuť dostaneme buď dýchacími cestami nebo zažívacím traktem. Nebezpečné jsou kontaminované potraviny. Rovněž i obavy z možnosti náhodné kontaminace při rozbití domácího rtuťového teploměru, jehož prodej byl EU zakázán.
Rtuť je obsažena i v amalgánových plombách, které mají své odpůrce i příznivce. Na jednu stranu se zde hovoří o naprosté neškodnosti plomb, jiní hovoří o autoimunitních onemocněních, způsobených právě v souvislosti s rtutí v amalgánech. Nicméně, skutečnou obecně nevnímanou hrozbou jsou osudy amalgánových plomb po smrti jejich nositele, hlavně při zpopelňování zemřelých v krematoriích. MUDr. Miroslav Šuta, chomutovský lékař a specialista v oblasti vlivu životního prostředí na zdraví a publicista uvádí, že Evropané mají v ústech více než 1100 tun rtuti a každý rok končí jen v zemích EU asi 30 tun rtuti ze zubních amalgámů v půdě, 24 tun ve vodě a 23 tun v ovzduší.