Přeji příjemně strávený čas. A příště přijďte zas :) Budu se těšit. Martina Boučková
Homosexualita byla z učebnic psychiatrie odstraněna jako duševní porucha teprve v roce 1973, přesto v mnohých starších lidech stále přetrvává přesvědčení, že homosexuál není člověk rozumově v pořádku a za jeho sklony může nemoc nebo špatná výchova.
Někteří pedofilové dokonce trvají na tom, že ze své podstaty nemohou nikdy ublížit dětem, což je samozřejmě přehnané tvrzení. Nelze generalizovat osobní názor na celou skupinu. Rovněž vznikaly určité obhajoby, že pedofil není nebezpečný, není nemocný člověk
Autor dopisu je také proti tomu, aby držení dětské pornografie bylo kriminalizováno. Mnoho nevinných lidí totiž ani netuší, že něco takového mají na svém počítači. Pouze výroba a distribuce by měla zůstat trestným činem. „Fyzické násilí proti osobě, bez ohledu na věk, by měla být drasticky a přísně potrestána.“ Lidé počínaje
Nyní probíhá v katolické diecézi Raphoe v Donegalu vyšetřování. Děsivé na tom také je, že národní policie „Garda Síochána“ má na celém problému také svou vinu díky zakrývání celého problému, a tím vlastně dovolila, aby se ve zneužívání pokračovalo. Dnes již stařík, John O’Donnell, vypovídal o tom, jak jako dítě byl zneužívaný jedním duchovním. Bylo mu devět let a byl členem místního kostelního sboru. „Napadal mě od mých devíti let, (a) až když mi bylo 15, tak jsem byl dost starý na to, abych věděl, že je to špatné. Tento muž využil příležitosti, protože jsem byl adoptovaný a považoval mě za něco nižšího než většinu dětí v této oblasti.“ Zneužívání probíhala v letech 1965 až 1972. V roce 1973 O’Donnell odešel na místní stanici Gardaí, kde oznámil, že byl znásilněn mužem, který dnes už nežije. Ale strážníci byli pobouřeni z toho, že si muž dovolil nařknout „bezúhonného“ člena komunity. „Důstojník mě plácl přes tvář a řekl, ať jdu. Řekl mi, že jsem byl adoptovaný a že jsem nestál za nic. Od toho dne jsem přestal úplně věřit členům Gardy Síochána.“ Po celá léta O’Donnell nikde s nikým o svým problémech z dětství nehovořil. Oženil se, vychoval rodinu. Teprve v roce 1990, když vyšlo najevo velké množství zneužívání dětí a skandál otřásl irskou katolickou církví, rozhodl se, že už nebude nic tajit. „Zjistil jsem, že můj násilník ještě byl v kostelním sboru a naštvalo mě to, protože pracoval s dětmi. Tak jsem zajel na farnost v této oblasti a pokusil se mluvit s farářem o tomto muži. V té době jsem také konečně poznal někoho z Gardy a oni se mě ptali na tohoto muže na policejní stanici v Donegalu. Informoval jsem o tom farního kněze, ale on mě vůbec nenechal vstoupit do jeho dveří. Stále opakoval: „Ne, ne, ne… Nebudu o tom s vámi mluvit.“…“ Zneužívaných je však mnohem více. Policie nyní vyšetřuje mnohá obvinění. Před dvěma lety svět uslyšel o stejném skandálu se zneužívanými dětmi v Dublinu, kde se nachází největší irská katolická diecéze. Zde se také vedoucí pracovníci Gardy domluvili se čtyřmi arcibiskupy a duchovními o zakrývání sexuálních zločinů. Bylo tam na 45 obětí od tří pedofilů. Jeden z pedofilů byl knězem, jiný učitel. Žádná z obětí si nešla ze strachu stěžovat do místní policejní stanice.