Je to již několik let, co se na výsluní popularity v našem pásmu znovu-objevil břišní tanec. Navzdory některým skeptickým nepochopením ohledně politického a globálního vnímání světa z obavy „islamistické“ intervence, je právě břišní tanec zřejmým důkazem toho, jak je někdy příliš ploše vnímán černobílý svět. Strachy z cizinců či „infikování“ vlastní kultury je pro někoho noční můra, věřím však že pro většinu inteligentně smýšlejících lidí spíše směšná záležitost.

Před nedávnem jsme recenzovali knihu Strach z barbarů právě pojednávající o multikulturalismu, o islámské menšině ve Francii, o tom, jak je vůbec „barbarské“ si myslet, že existuje nějaká vyhraněná čistá kultura. Vždyť předtím než vznikla evropská kultura, byla již značně ovlivněna egyptskou, čínskou, islámskou a mnohými dalšími.

A právě ty krásné mezikulturní vlivy jsou opravdu zajímavým přínosem
a oživením do běžného života, jak jsme si na něj často „usedle“ zvykli. Chce to občas změnu. A někdy sem tam taková drobná perlička značně zajiskří do fádních dnů.
V současné době již břišní tanec vytlačuje ještě více populárně masovější zumba, ale upřímně – břišní tanec, to je klasika, to je umění
a pohybová erotika s tajemstvím.

Nedávno jsme si doma pořídili takovou hezkou krabičku, co se zapojí do televize a už surfujete po internetu, zejména youtube. Máme ještě analogovou televizi, takže takové „vychytávky“ musíme mít s přídavným zařízením.
A tak se přes naši velkou robustní televizi začaly
brzy po mnoha hledání všehomožného vlnit dvě arabské učitelky břišního tance ve svých čtyřech lekcích. Pokračujte ve čtení zde