Kultura na Superrodině: vyberte si, co hledáte – informace o filmech, trailerech, knižních novinkách a tak dále.

Kultura na Superrodině: vyberte si, co hledáte – informace o filmech, trailerech, knižních novinkách a další

V pondělí 17. června byl krásný slunný den, vlastně bylo vedro. Ještě v pět odpoledne slunce pálilo o sto šest. Přesto či právě proto zavítali milovníci hororů do Knihkupectví a vinotéky Fantazie na Tylově náměstí v Praze na autorské čtení a o knihách klábosení s autory tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Ve Fantazii je totiž ve vedrech příhodně – kamenné zdivo svěže dýchá a žhavé paprsky se do přízemí jen tak neproderou.Co přesně se tu odehrávalo? JaS nakladatelství před měsícem a kousek vydalo nově sbírku lekavých povídek Zuby nehty. 19 + 1 hrůzostrašná povídka. Po této knížce už byl nějaký čas „hlad“ mezi náctiletými. Nové vydání zaznamenalo několik zásahů – změnil se formát knihy, jedna povídka zmizela úplně a nahradily ji dvě nové, nové jsou i ilustrace, které vytvořil člen tvůrčí skupiny Tomáš Tvrdý.

Ministerstvo kultury ČR oznamuje, že u příležitosti Týdne knihoven bude udělena cena Knihovna roku 2013 a vyzývá veřejnost k podávání návrhů na její udělení.CENA KNIHOVNA ROKU 2013 se uděluje k ohodnocení dlouhodobých zásluh o rozvoj knihovnictví v obcích nebo mimořádného přínosu k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb.Uděluje se v KATEGORIÍCH:a) základní knihovna (§ 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, v platném znění) - je určena především knihovnám v malých obcích, kde působí dobrovolní knihovníci, jako vyjádření veřejného uznání této prospěšné práci; předpokládá se již osvědčená návaznost na úspěšné umístění v soutěži Vesnice roku.

V letošním roce slaví Český rozhlas devadesátiny a každý den nás překvapuje příjemnou vzpomínkou z archivu. Jako kdyby měl dávat dárky nám, posluchačům. Tedy nic proti tomu, ráda je přijímám. Ale k takovým kulatinám se obvykle dávají jubilantům dary. Jedním z nich je knížka z edice Osudy Kam utek Stolkolet, v níž své vzpomínky soustřeďuje básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor Václav Daněk. Tedy je to vlastně zase jak dárek jubilantovi, tak i čtenářům-posluchačům. Je pravdou, že první bylo vysílání autorových vzpomínek na stanici Český rozhlas 3 – Vltava, z něhož publikace vychází. Pak teprve přišla knížka.

Nejlepší česky psaná japonská kuchařka, jakou jsem zatím měla možnost číst a testovat.Japonská kuchyně musí vzbudit touhu v každém, kdo ji zahlédne byť jen „z rychlíku“. Je tak pestrá, barevná a nápaditá! Zde je skutečně vaření povýšeno na umění. Každý prvek, počínaje používaným náčiním, pečlivě vybíranými surovinami, přes precizní zpracování až po servírování hotového pokrmu, který často připomíná obraz, je velmi důležitou součástí celého procesu přípravy jídla. Proč tedy k této – pro většinu z nás stále ještě trochu neznámé a tajemné – kuchyni nepřivonět a neseznámit se s ní lépe? Nová Velká japonská kuchařka z nakladatelství Fragment vám to umožní.

Četli jste Padesát odstínů? Milujete je nebo nesnášíte? Chcete na román odpovědět po svém? Nechte se inspirovat a napište svou vlastní povídku libovolného žánru a stylu a těšte se, že své dílo uvidíte v knižní podobě! Nakladatelství XYZ vyhlašuje literární soutěž o nejlepší původní českou povídku inspirovanou románem Fifty Shades. Uzávěrka odevzdání rukopisu je 31. 8. 2013, vítězné povídky budou vyhlášeny u příležitosti vydání třetího dílu trilogie Fifty Shades Freed: Padesát odstínů svobody na začátku září roku 2013. Deset nejlepších povídek se dočká vydání v povídkové antologii. Povídky bude hodnotit porota v čele se spisovatelkou Barbarou Nesvadbovou, novinářem Tomášem Poláčkem a šéfredaktorkou XYZ Markétou Šlaufovou.

Nabídka e-knih na českém trhu se meziročně téměř ztrojnásobila. Stejně vzrostla i poptávka čtenářů. Skladnost čtečky nabité digitálními bestsellery lidé ocení zvlášť o dovolených. Za cenu jedné vázané knihy pořídí několik elektronických, aniž by se museli bát, že překročí váhový limit přepravce. Jejich pořízení je díky specializovaným portálům dílem okamžiku.Jedno z největších českých nakladatelství, Fragment, rozšiřuje svou nabídku o elektronické verze knih od roku 2011. Tehdy uvedlo bezmála 70 e-publikací. Od té doby roste výběr digitálních titulů o desítky kusů ročně. „Ke konci roku 2012 jsme na trh uvedli 112 e-knih, do konce dubna letošního roku jich bylo už 155 a neustále přidáváme další,“ uvedl Pavel Nýč, spolumajitel Nakladatelství Fragment.

Statisticky je na světě více žen než mužů. Platí to u většiny společností, nikoliv u Šmoulů.V téhle modré společnosti vše funguje jinak: bydlí v roztroušených vískách skrytých kdesi v houští lesů, neznají pojem rodina (leda tak z vyprávění o lidech) a neplodí potomky. Ti se tak nějak objeví v určitém díle. O mrňousky se zde starají na střídačku všichni. Malý Šmoulíček si slovní zásobu prvními slovy: máma, táta prostě nedoplní. A platí: co Šmoula, to single.

Také vás baví sledovat příbuzenské linie třeba až do hluboké minulosti? Zajímáte se o to, kdo byli a jak žili vaši předkové? Genealogie je velmi zajímavá a populární věda. Už jen tím, že není odtržená od života. Ba naopak, přitahuje nás právě proto tolik, že jsme její součástí. Někdy ale také trochu neseriozně doufáme, že nalezneme společné geny někoho významného, slavného, či geniálního. Ačkoliv každý jsme zodpovědni za svůj život sami, ono to přeci jenom zní dobře dozvědět se, že nám v žilách koluje modrá krev nebo jsme vzdálení příbuzní třeba Alberta Einsteina, Bedřicha Smetany či Karla Čapka.

V úterý 11. června se na Malé scéně Východočeského divadla Pardubice uskuteční další díl cyklu zábavně-diskusních pořadů Volání sirén, do kterých si hostitelka Jana Uherová zve výjimečné osobnosti, které se nesmazatelným způsobem zapsaly do nedávné historie i současnosti nejen Východočeského divadla, ale i samotného města. „Červnové Sirény budou tak trochu výjimečné, protože se nebudou konat první středu v měsíci, jak jsme zvyklí. Připravit program divadla tak, aby se všechny předplatitelské skupiny správně vystřídaly, aby byli k dispozici hostující herci, aby se mohlo hrát paralelně na Malé scéně i na velkém jevišti, je totiž logisticky velmi složité, a tak jsme pro tentokrát vzali zavděk úterním termínem,“ odůvodňuje změnu tradičního hracího dne dramaturgyně a moderátorka pořadu Jana Uherová.

Laura Day tvrdí, že sami sobě umíme být tím nejhorším nepřítelem, který nás brzdí v ubírání se svou vlastní cestou, v používání intuice a ve vnitřním vedení, které nás obyčejně do životního průšvihu nezavede. Umíme sami sebe utlouci rozumem, tlaky okolí a morálkou. Třeba. Takže tady je návod, jak se nejen najít, zorientovat ve svém nitru, ale také sebrat odvahu a prožít život trošku jinak. Třeba právě tak, jak se to po nás chce. Jak chce naše duše.

Brilantní trilogie Stiega Larssona Milénium nabyla další podoby. Román o neskutečně silném případu novináře Mikaela Blomkvista, který je „investigativec do morku kostí“, vyšel v komiksové podobě. Takového novináře, jako je Miakel, bychom chtěli mít i u nás: nepodplatitelného, neodraditelného od záměru, hledajícího souvislosti, bojujícího proti nekalostem, tím pádem však velmi zranitelného ze strany mocných, přesněji řečeno, ze strany peněz. A samozřejmě nesmíme zapomenout na hackerku Lisbeth Salanderovou, jejíž osud kdosi ovlivňuje a posunuje pro ni velmi nežádoucím směrem.

Spisovatelka Ivona Březinová představila na deseti školách svoji knížku Lentilka pro dědu Edu, která dětem přibližuje problematiku Alzheimerovy nemoci. Besedy měly mezi dětmi i učiteli tak velký úspěch, že spisovatelka toto turné zopakuje i na podzim.„Na první pohled je tato knížka trochu šokující spojením tématu, kterým je Alzheimerova choroba, a tím, že je určena pro poměrně malé děti kolem šesti let. Málokdy vyprávíme malým dětem příběhy o nemocech a ještě k tomu o nemocech stáří. Ale nakonec jsem se k tomu rozhodla, protože je pro děti důležité vědět, že jejich babičky a dědečkové mohou takovou nemoc mít a přitom nepřestávají být jejich babičkami a dědečky a mají své vnuky pořád stejně rádi, i když už je nemusejí poznávat,“ říká ke knize Lentilka pro dědu Edu její autorka Ivona Březinová.

Z výlevky v koupelně vytáhne pařáty neznámá příšera, která po tmě chytne nic netušícího obyvatele bytu za hlavu a mlátí s ní o umyvadlo, dokud to není zralé na chirurgii. V lepším případě. Živý plot na zahradě si také rád smlsne na krvi: s vyděšeným výrazem nalézáte v jeho blízkosti doslova vycucnuté krtky, kočku Kunhutu, sousedovic psa… Jenže to je teprve začátek. Dřevina má pořád hlad a zachtělo se jí většího sousta. Co takhle přímo člověka?Pro mnohé teenagery může být noční můrou prázdný kredit na mobilu. Co kdyby tu byla možnost získat neomezené možnosti. Provolat, kolik budu chtít a vše zadarmo! Jen to má jednu vadu na kráse. Pokud neseženete nikoho dalšího do téhle pyramidy, bude vás to stát život. A to je jen náčrt některých příběhů.

V neděli 2. června Divadlo Alfa zakončovalo uvedením inscenace Čert tě vem! 15. ročník festivalu Dítě v Dlouhé (29. 5. – 2. 6.). Vzhledem k povodni, která zasáhla Prahu, však plzeňští herci stačili odehrát pouze první z plánovaných dvou představení ve 14 hodin. Divadlo v Dlouhé kvůli vyhlášení stavu nouze představení od 16 hodin zrušilo, stejně jako program v dalších dnech. „Naše divadlo naštěstí povodní zasaženo nebylo, v tu chvíli jsme ale nedokázali říct, zda jsou diváci v hledišti, které je dvě patra pod úrovní hladiny Vltavy, v bezpečí. Také jsme potřebovali preventivně přestěhovat naše zařízení a nástroje,“ vysvětluje mluvčí Divadla v Dlouhé Karola Štěpánová.

Mrzí mě, že jsem si nezačal psát tyhle zápisky dřív. Naštěstí si ale pamatuji skoro všechno, i to, jak jsem se narodil. Plaval jsem si ve tmě, byla to naprostá pohodička, jen mě rušily zvuky zvenčí. Mamka se snažila působit na mě výchovně a zvýšit mi intelekt, ještě když jsem byl v bříšku, a tak mi pouštěla hudbu přes reproduktory, vyprávěla, četla, nebo nechala tátu, aby namluvil do mikrofonu, co všechno přes den všechno dělal. Své nálady jsem dával patřičně najevo. Když šla mamka spát, já jsem chtěl být vzhůru. A obzvláště mne rozčilovalo, když se naši líbali. To jsem hned začal kopat, ale z nějakých nepochopitelných důvodů se to rodičům líbilo.

Máte-li chuť na drsný, klasický krimiromán, pak vás žádný případ nejlepšího detektiva na světě Elvise Colea z pera Roberta Craise nemůže zklamat. V každé knize se řeší něco nového – ale vždy jde o federální zločin, vždy se setkáme s lákavým prostředím, respektive s místy, kde neřest, podvody, vraždy tak nějak můžeme očekávat. Nechybí pouliční gangy, pašeráci lidí, vyděrači… Elvis Cole se dobře orientuje ve světě amerického zločinu, občas se dostává na hranici zákonů, ale vždy elegantně vybruslí z léček a dostane zlotřilce před soud. Ve většině případů je právě on tím hlavním hrdinou, kterému kryje záda mlčenlivý přítel, bývalý mariňák a policista Joe Pike. V románu Ochránce si hrdinové vyměnili posty.

Čtvrtek 4. červenec 2013 vejde do historie české populární hudby a rocku: na festivalové pódium Rock for People poprvé vystoupí symbol českého rokenrolu i popu, mnohanásobný Zlatý československý i Český slavík, noblesní gentleman a bytostný profesionál, ikona pro několik generací. Umělec, jehož kariéra začala ve stejném roce jako umělecká dráha Sira Paula McCartneyho a aktivně se pohybuje na hudební scéně déle, než to za svého života stihli takoví spolutvůrci hudební historie jako Frank Sinatra, Miles Davis nebo Johnny Cash. Dámy a pánové, přivítejme na scéně KARLA GOTTA!

Dětský kanál ČT : D začne vysílat 31. srpna každý den od 6 do 20 hodin jako plnoformátová a multižánrová televize pro děti. Dětem zprostředkuje současné i nové pořady původní dětské tvorby České televize i pořady převzaté. Hlavním cílem je děti zaujmout a oslovit, sekundárně je vzdělávat a představovat hodnoty dětské veřejnoprávní televize. Hodnoty definuje ČT : D ve svých programových zásadách mimo jiné na základě Kodexu ČT, znalostí a zkušenostní s dětskou tvorbou ČT i diskuze s odborníky. Koncepci a filozofii dětského kanálu i jeho programové schéma a jednoltivé pořady představili odborné veřejnosti zástupci ČT na Zlín film festivalu.

Po delší odmlce se 30. května 2013 opět rozšíří repertoár Opery Národního divadla o jedno z děl nejstaršího z klasiků české hudby Bedřicha Smetany Dvě vdovy. Komická opera v režii Jiřího Nekvasila a v hudebním nastudování Roberta Jindry bude již patnáctou inscenací v historii Národního divadla. Na její tvorbě se podíleli také scénograf Daniel Dvořák a držitel filmové ceny Oscar za kostýmní návrhy Theodor Pištěk.Opera Dvě vdovy má v tvorbě Bedřicha Smetany zcela výjimečné postavení nejen díky svému žánru salonní konverzační komedie, ale dílo je odlišné i svojí předlohou, kterou se stala stejnojmenná francouzská jednoaktová veselohra Féliciena Mallefiella, zatímco u ostatních děl čerpal autor námět převážně z českého prostředí.

Nevím, jak je tomu u vás, ale já občas ráda shlédnu i dříve vydané tituly. Poté, co jsem dočetla Zloděje lidí Roberta Craise, dostala jsem „chuť“ na další romány, v nichž bych se mohla setkat s jeho soukromým očkem. Elvis Cole mi stoprocentně sedí. Je typickým představitelem detektivů „americké drsné školy“ – má slušnou vyřídilku, břitký jazyk, dokáže vždy vtipně a elegantně reagovat, umí se slušně ohánět pěstmi, rány dovede rozdávat i přijímat a dlouho po nakládačce nefňuká. I jeho málomluvný přítel Joe Pike, který se vždy včas objeví, aby mu jistil záda, je sympaťák. Navíc autor volí lákavá prostředí, v nichž se případy odehrávají.

Každá žena je dcerou matky, některé dcery se časem stanou matkami. Všechny matky se snaží ochránit své dítě. Jakmile se jim zdá, že je v ohrožení, stanou se z nich bojovnice, lvice, dokážou jít přes mrtvoly. Hrdinky historického románu Matky prožívají své mateřství v hraniční situaci. Stěžejním osudem je příběh Zuzany Laukové, která na konci druhé světové války otěhotní s ruským partyzánem Alexejem. Toho však Němci dopadnou právě u domu Zuzany a její matky a zastřelí ho. Matka Zuzany je, zdá se, s vývojem situace spokojena, netuší, že dcera čeká s partyzánem dítě. Je pro ni hlavní to, že se zbavily toho „bolševika“. Jenže na konci války Zuzanu zatknou, podle dokumentů z gestapa měla udat Alexeje, který do vsi chodil pro zásoby, právě ona. Nikdo ji nechtěl vyslyšet, nikdo nebral zřetel na její těhotenství, byla odsouzena za zradu a s ostatními zrádci byla zavlečena do sovětského gulagu.

O víkendu 25. a 26. května se opět otevře letní scéna Východočeského divadla na vyhlídce hradu Kunětická hora. Herci zde po roce odehrají reprízy magické komedie Sen noci svatojánské, kterou s pardubickým ansámblem nastudoval slovenský režisér Marián Pecko.Hlavní role jedné z nejbohatších Shakespearových her ztvárňují hostující Jan Konečný, Petra Janečková, Ladislav Špiner, Martina Sikorová, Petra Tenorová, Josef Pejchal a Miloslav Tichý.V inscenaci se objeví i profesionální akrobaté z klubu Trampolíny Praha. „Nechtěl jsem nechat herce běhat v závojích, ale přemýšlel jsem jak překonat zemskou přitažlivost, a odtud byl už jen krůček k akrobatům, kteří na jeviště přinesou jiný svět plný překvapivých možností,“ řekl před loňskou premiérou Marián Pecko a vzápětí upřesnil i důvody, proč ho lákalo inscenování právě Snu noci svatojánské: „Je hra o divadle, o divadelnosti, o hraní divadla, o proměnách, o snech, o nereálných věcech a bytostech. Každý ten atribut souvisí s divadlem, to je na ní zajímavé. Je to hra o hledání harmonie a hledat harmonii je jednou z velkých úloh pro divadlo a umění vůbec.“

Rok s rokem se sešel a Průmyslový palác v pražských Holešovicích se otevřel opět knižnímu světu. 19. mezinárodní veletrh a literární festival Svět knihy 2013 nabídl pestrou paletu pořadů, stánky plné knížek a hlavně setkáních autorů se svými čtenáři. Ale neplatí to jen pro čtenáře. I já sama jsem se konečně setkala s ilustrátorem, který ozdobil svými obrázky naši čtvrtou knížku – konečně jsem naživo hovořila s Jurajem Martiškou! Skutečně, do pátku 17. 5. 2013 jsme se znali pouze virtuálně – přes e-mail a facebook.Jas nakladatelství zatím ještě samostatný stánek neměl. Přesto jsme se objevili v katalogu doprovodných programů – a to hned dvakrát:v pátek 17. 5. 2013 jsme pokřtili nové vydání hororových povídek Zuby nehty. Knížku – ještě vonící tiskárnou – představili početnému publiku v sále Rosteme s knihou spolu se mnou autoři Ivona Březinová,

Dostala jsem knížku s přátelským varováním, že mne čeká opravdu děsivá četba. S působivým černým obalem, svítivýma žlutýma očima, bílými ostrými zuby a červeným nápisem, jako by se rozpíjela krev, se na mě zubí: Zuby nehty. Soubor hrůzostrašných povídek, který prý může způsobovat nespavost a noční můry. Autoři a nakladatel se zbavují odpovědnosti za „kousance a škrábance způsobené touto knihou“. Už jsem se těšila na ty neviditelné ledové žiletky, co mi budou přejíždět přes záda a nutit chloupky na rukách k výstražnému pozoru.

Přesně takto končí informace na záložce v knize Intr, kterou napsal Ladislav Karpianus. Obdobný pocit jsem nabyla po dočtení knížky. Mám pocit, že mne Intr opravdu změnil. Především v pohledu na společenství mladých lidí, kteří žijí v domově mládeže, protože studují daleko od svého rodiště, které jsem sama na vlastní kůži nezažila. Tihle kluci a holky by se nikdy nebyli potkali, kdyby nezamířili do škol a učňáků a neubytovali se v baráku, co jim má být přes týden domovem. Ale může se jím tento prostor opravdu takovým zázemím stát? Autor mne přesvědčil, že ano – je jiný, než ten s rodiči, ale je.

Městečko Pagford vůbec nepatří mezi idylická místa. Vzájemné vztahy mezi místními jsou až příliš narušené: plné přetvářky, nevraživosti, závisti. Snad jediný dalo by se říci kladný hrdina radní Barry Fairbrother (už to příjmení!) nečekaně při oslavě devatenáctého výročí svatby zemřel. Manžel Mary a otec čtyř dětí, ten, který chtěl zachovat léčebnu pro narkomany Bellchapel.Rodina je z jeho nečekaného odchodu posmutnělá, děti píší dopisy a vkládají je mrtvému pod košili. Připravuje se velký pohřeb. Vše vypadá, jako by se město odělo do upřímného smutečního hávu za svého slavného radního. Skutečnost je ale daleko odlišná. Již krátce po jeho smrti se uši plní jízlivými drby. Zášť a neupřímnost svírá celé město. Motorem je touha po moci. Řada lidí ve smrti Fairbrothera vidí jedinečnou příležitost.

Kdo byla Marilyn Monroe? Chudá dívka, které padla Amerika k nohám? Rozechvělé ptáče, uvězněné v těle sexbomby? Labilní bytost, zmítající se v depresích a nejistotách? Nesnesitelná a nespolehlivá kolegyně? Přírodní filmový úkaz? Herečka, toužící zahrát si Grušeňku v Bratrech Karamazových, ale také dívka, která od dětství toužila projít se nahá při bohoslužbě v kostele? Idol, útočící výbušnou sexualitou a vyvolávající potřebou ochrany? Sen tisíců mužů a terč nenávisti stejného počtu žen? Lákavá barevná nálepka a reklama na sex? Ambiciózní umělkyně toužící po velkých dramatických rolích, která pak šokuje Hollywood „nejtenčími šaty na světě“? - I wanna be loved by you, pooh pooh bee do!

Opustila svůj slunný byt v Sydney a odstěhovala se do tmavého, zašlého příbytku na rušné křižovatce v Dillí. Všude vládl chaos, smog a krávy, živící se odpadky. Nic se jí tam nelíbilo: všechno bylo špinavé. S odporem hleděla na Indy, jak všude pšoukali, plivali husté chrchele, jak měli na všechno dostatek času. Stála ráno před slumy a sledovala „ranní hygienu“ těch nejchudších.Zažívala zcela nové zážitky a zkušenosti. Nelibost a strach. Strach o život, když ji v noci probudilo zemětřesení. Vítání nového roku ve smogu ponořeném městě, že téměř nebyl vidět ohňostroj. Strach z infekcí a AIDS, když ji postihl oboustranný zápal plic. V nemocnici dostala kyslíkovou masku a dotaz: proč vlastně nechce už dnes umřít?

Pro mnohé lidi je toto téma až příliš citlivé. Nikoliv pro Cheryl T. Cohen Greeneovou a Lornu Garanovou. Jejich praxe v oblasti využití surogátního partnera či partnerky a zkušenosti s tím spojené se staly předlohou pro film Sezení, který se vyhrál v Sundance festivalu.Surogátní partner/partnerka znamená náhradní partner. Jedná se o terapii náhradního partnera, ke které jsou zapotřebí tři lidé: klient či klientka, náhradní partner/partnerka a terapeut. Na první pohled se vám to může zdát přinejmenším zvláštní, nicméně obě autorky knížky už dávno odhodily plachost, nestydí se být nahé, mluvit o sexu a pomáhat svým klientům, i navzdory svému vysokému věku.

„Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“ tvrdil dědeček Jonase Jonassona. Jemu věnoval román plný situačního a slovního humoru, který úspěšně dobývá svět.Alan Karlsson měl toho dne oslavit sté narozeniny. Jenže jemu se na oslavu nechtělo. Proč by měl panáčkovat před místní honorací, když svět bez příkazů, nařízení a zákazů je tak blízko. Stačí otevřít okno. A tak stoletý stařík v den svých narozenin vylezl oknem, trošku podupal macešky v záhoně a namířil si to na autobusové nádraží. Na lehko, jenom v tom, co zrovna měl na sobě a v trepkách. Ostatně brzy se dozvíme, že Alan celý život cestoval nalehko, jen s nejnutnějším vybavením. Alan hodlal odjet pryč, jedno kam, jen daleko od zlé sestry Alice, co nemá vstřícný vztah k potřebám čiperných staříků.

Podle názvu by se dalo soudit, že budeme číst milostný román, takovou pěknou červenou knihovnu se vším, co k ní patří. Ale není tomu tak. Nejde o fikci a milostné trojúhelníky, o příběhy smyšlených lidí. V této knize autorka otvírá čtenářům vlastní vzpomínky i srdce, aby nám přiblížila skutečně prožité okamžiky svého života. Života plného setkávání a rozchodů , úspěchů i nezdarů, okamžiků štěstí i smutku. Života, který by vydal na několik románů.

Měsíc květen bude v Opeře Národního divadla letos patřit z velké části dětskému divákovi, pro kterého jsou připraveny hned dva zajímavé projekty. Kromě tradičního víkendu Evropských operních dnů odstartuje 18. května 2013 svým prvním dílem pásmo s názvem Opera nás baví…Evropské operní dny jsou pravidelnou slavností, při které se více než 80 operních domů v Evropě spojí a pozvou občany svých měst a regionů objevovat umění opery ve všech jejích aspektech. Odhalí jim, co se děje „v zákulisí“ a umožní jim pohlédnout na operu i z jiné strany než bývá běžné. Letošním tématem Evropských operních dnů se stalo „Hřiště“ a Opera Národního divadla se v rámci propojení s chystaným projektem Opera nás baví… rozhodla zaměřit svoji pozornost na hřiště dětské.

"Byl tu odjakživa. Doprovázel rytíře i sedláky. Hlídal lidi i jejich majetek. Běhal vedle koně či vozu, spal u pánových nohou a pomrkával věrnýma očima. Říše vznikaly a zanikaly, ze spojenců byli rázem nepřátelé, lidé měnili šaty názory… ale on tu byl stále. Nenahraditelný, stálý. PES. Procházel dějinami. A co si o nich myslel?"Nakladatelství Albatros vydalo pro mladší čtenáře České dějiny očima Psa, které má přiblížit zajímavá historická údobí naší země přitažlivou formou, pohledem dětmi oblíbeného zvířete.

Záplaťák není obyčejný kluk, vlastně s lidskou bytostí toho má společného jen pramálo. Žije si svůj „skoroživot“ díky šílenému profesorovi Erasmovi, jenž stvořil nejen Záplaťáka, ale také mnoho dalších podivných příšerek. A právě tenhle malý špunt byl jeho prvním výtvorem. Poskládal ho z hadříků, útržků a různých zbytků. Na hlavě má řada nepříliš půvabných stehů. Ani oči nemá obě stejné. Zbytky jsou zbytky. A tak dostal jedno černé a druhé třpytivě modravé.Záplaťák ani netuší, z jakých kousků je poskládaný. Ba dokonce, nemá-li to modravé oko něco společného se strašlivým pirátem kapitánem Střeloprachem. A tak není divu, že při bližším zkoumání při čtení knížky dojde i na pirátskou loď, pirátský deník a dobrodružnou výpravu.

Východočeské divadlo Pardubice uvádí na Malé scéně cyklus INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek) určený především – ale nejen – mladému divákovi. Jednotlivé díly představují současné dramatické texty, které se přímo dotýkají aktuálních problémů světa, v němž žijeme. INprojekty jsou realizované formou inscenovaného čtení. „Nejedná se však jen o samotné veřejné přečtení textu jako spíše o náčrt inscenace. V mnohém se blížíme k plnohodnotnému inscenačnímu tvaru, pouze s tím rozdílem, že herci hrají situace v prostoru s textem v ruce,“ upřesňuje dramaturg cyklu Zdeněk Janál.Poslední INprojekt této divadelní sezóny, jenž se uskuteční v pondělí 6. května, nabídne první české uvedení německé hry Opuštěná řešící téma, které se jistě někdy dotklo či dotkne nás všech.

Ve středu 8. května zažije Východočeské divadlo výjimečný večer. Diváci zde zhlédnou již 100. reprízu muzikálu Donaha!, která však bude i derniérou veleúspěšné inscenace režiséra Romana Štolpy, jenž v Pardubicích uvedl také oblíbený muzikál Sugar.Slavný broadwayský muzikál měl na východě Čech premiéru před osmi lety, přesně 21. května 2005, a okamžitě se stal diváckým hitem. Publikum mu za rok 2005 dokonce udělilo cenu za nejlepší inscenaci roku!Divadelní muzikál Donaha! (v originále The Full Monty) má svou předlohu ve stejnojmenném anglickém filmu. V něm poprvé mohli diváci vidět příběh propuštěných ocelářských dělníků ze Sheffieldu, kteří se rozhodnou uspořádat striptýzovou show, aby

Čestným hosťom na tohtoročnom 19. ročníku medzinárodného knižného veľtrhu Svět knihy Praha 2013 bude Slovensko, ktoré predstaví českej verejnosti 20 prekladov diel slovenských autorov, publikovaných v období od posledného, 18. ročníka veľtrhu vo vydavateľstvách Akropolis, Větrné mlýny, Fra, Volvox Globator, Práh, Host, Paseka, Kniha Zlín, Slovenský literárny klub v ČR a Slovensko - český klub, Havran, CooBoo. Za 16 rokov fungovania grantovej Komisie Slolie vyšlo v Čechách s jej podporou okolo 70 prekladov zo slovenskej literatúry. Literárne informačné centrum, gestor každoročnej účasti slovenských vydavateľov na medzinárodných knižných veľtrhoch a zároveň gestor čestného hosťovania SR v Prahe, pripravilo viac ako 60 sprievodných podujatí priamo na knižnom veľtrhu i mimo neho a privezie do Prahy viac ako 70 slovenských autorov, ilustrátorov, hercov i hudobníkov. Na veľtrhu budú čítať zo svojej najnovšej tvorby laureáti a finalisti Anasoft Litera, najvýznamnejšej slovenskej literárnej ceny za prózu Pavel Vilikovský, Balla, Marek Vadas, Monika Kompaníková, Pavol Rankov, Veronika Šikulová, Dušan Dušek, Peter Krištúfek, Juraj Šebesta, Silvester Lavrík, Daniel Hevier, či majster modernej autorskej rozprávky Ján Uličiansky.

Usměvavého černého krtečka od Zdeňka Milera zná bezesporu absolutně každý. Jeho příběhy patří mezi první, které shlédnou děti, sotva přijdou na chuť kresleným pohádkám. V postýlce se tulí k jeho plyšákovi, čtou si z leporel a knížek o Krtkovi. A úžasné na této postavičce je, že baví i dospělé bez ohledu na věk.Zdeněk Miler už bohužel není mezi námi, ale jeho Krtek je prostě nesmrtelný. Je to fenomén, je náš a věřím, že u nás ho v oblibě nepřekoná ani Mickey Mouse.Zná ho téměř celý svět. Můj kamarád, pocházející z Iráku, mne před lety velmi překvapil tím, když mi oznámil, že u nich běžně v televizi běží

Žokej Josef Váňa miluje koně a vše, co je s koňmi spojeno. Když se dověděl, že uznávaná výtvarnice Lucie Seifertová napsala a namalovala knížku Pohádka o Horymírovi, byl jedním z prvních, kdo si tuto knihu prohlédl a přečetl. „Je to skvělá knížka a nejvíc se mi v ní líbí skok Horymíra a Šemíka z Vyšehradu,“ řekl slavný jezdec. Lucie Seifertová ho totiž zpracovala z jejich pohledu. Slavný žokej dokonce projevil přání, aby se skok stal jednou z překážek Velké Pardubické, kterou tato žijící legenda již mnohokrát vyhrála.

Nejen pro studenty teologických oborů, religionistiky, historie či dalších humanitních oborů, ale také pro zájemce dějin náboženství obecně vyšla v nakladatelství Grada přehledná útlá knížka Jezuité. V podobném duchu jste již mohli dříve zaznamenat u nás například Erbacherův Vatikán.Vzhledem k tomu, že jezuitských řád prošel relativně kontroverzní historií, pokládá autor různé otázky, které zájemce o jejich studium, ale i laickou veřejnost mohou interesovat. Bylo snad cílem jezuitů, aby umlčeli protestanty? Řídili jako soukromí zpovědníci evropskou politiku? Představoval jejich řád socialistický experiment? Mají jezuité volnější morálku? Vychovali diktátory? Proč se nesmějí ženit? A mnoho dalších…

Naivní divadlo přiveze do Prahy inscenace zaměřené na rodiče s dětmi. Pro ty v předškolním věku je v kouzelném prostředí horního foyer Nové scény, které nabízí jedinečný výhled na Národní třídu, připravena 5. května inscenace Jak chodil Kuba za Markytou doplněná o pohádku Tři Přadleny. Inscenace na motivy pohádky bratří Grimmů se na repertoáru divadla drží již přes dvacet let a zaujme především výkonem Markéty Sýkorové, která v osobité one woman show předvádí pomocí několika loutek směšné konání hloupého Kuby. Ten se sice snaží jednat tak, jak mu máma poradila, ale vždycky to nějak pomotá. Kuba se má oženit s Markytou, má jí přinést dárek, špatně však pochopí matčinu radu a provede nějakou hloupost. Tím vzniká řetězec rad a jejich nesmyslného plnění, které je dětem k smíchu, protože i každé malé dítě je chytřejší než náš hloupý Kuba. Hloupého Kubu poté vystřídá hříčka Tři přadleny, která si bere na paškál především hloupost a lenost. Pro děti od tří let, jednotné vstupné 100 Kč.

Jaký je nový román J. K. Rowlingové? Obsahově ještě nemohu posoudit, neboť jsem právě na začátku. První dojem je zatím: že mě čeká opravdu mnoho stránek. Rowlingová nešetří čtenářův zrak a vydala román o 542 stranách. Papír nádherně voní, stránky šustí a já jsem skutečně napnutá, zdali mě autorka nezklame a maximálně projeví své spisovatelské nadání. Recenzenti ve svých kritikách jsou víceméně opatrní, ale ať už se pouštějí do srovnávání s předchozími knihami, přesto se hodnocením román pohybuje spíše v kladné rovině.Nepředbíhejme tedy a nechme se překvapit.Zatím smíte nahlédnout alespoň na první stránku a další ukázky

Ryby dvakrát nemusím, připadají mi studené, slizké, bez emocí. I když by to tak být nemělo, protože jsem znamením Ryba. Ale objevila jsem nedávno rybu, která mi sympatická je – velmi sympatická. Je trošku netypická, nosí brýle, plavání jí moc nejde a po dně toků, potoků, tůní, jezer a rybníků radši chodí, neboť má nohy. O co míň plave, o to víc čte, o co víc čte, o to je chytřejší. Co si přečte, zapisuje do notesu. Taky ráda vaří. Zdá se, že je mi tak trochu podobná.Pokud chcete vědět, o jaké rybě píši, tak jde o záhadný rybí druh, který stvořila Magdalena Wagnerová a kterého trefně pojmenovala Ryba Chyba. Příhody podivné ryby autorka sepsala ve stejnojmenné knize a ilustrace k nim vytvořil Zdeněk Netopil.

Některým textům by se bylo lepší zdaleka vyhnout. To si jednoho prosincového dne uvědomí překladatel na volné noze Dmitrij Alexejevič, který z nedostatku jiných zakázek, přijal před Vánoci překlad historické zprávy ze šestnáctého století o dobrodružné výpravě oddílu španělských vojáků v Mexiku, sepsanou starou španělštinou. Zprvu se mu ani nezdá divné, že mu agentura, u které zakázku přijal, předává k překladu knihu po jednotlivých kapitolách, jako kdyby neměl znát celý text najednou a se měl dozvídat o cestě do nitra pralesa po částech. V agentuře se dozví, že textu se ujal jiný kolega, ale ten záhadně zmizel i s texty. Zákazník, který se na agenturu obrátil, na překlad velmi spěchá, proto požaduje nového hispanistu, který začne svou práci od druhé kapitoly zprávy o cestě do pekla yucatanské džungle.Dmitrij záhy naprosto propadne příběhu, navíc v něm vzrůstá dojem, že se stal součástí děje, jako kdyby byl sám účastníkem onoho dobrodružství,

„Agatha Christie je synonymem pro kvalitní detektivní příběh, kterým dle mého názoru právě Poslední víkend dozajista je. Navíc její hra nestojí „pouze“ na poutavém vyšetřování vraždy či na pátrání po jejím pachateli, obsahuje rovněž mistrně napsané dramatické i komediální situace, brilantní dialogy okořeněné typickým britským humorem a živoucí postavy se svými pozoruhodnými, až tragikomickými osudy a překvapivými motivacemi,“ říká dramaturg Zdeněk Janál a alespoň lehce poodhaluje výchozí zápletku: „Lady Angkatellová s manželem pozvou přátele a příbuzné na své letní sídlo nedaleko Londýna. Některé z nich však poutá víc než jen přátelství, vztahy mezi nimi jsou opravdu velmi spletité, a proto ani o konflikty během jejich setkání není nouze. Už tak dost komplikovaný víkendový pobyt se nečekaně zvrtne. A jak jinak – dojde k vraždě, po které následuje napínavé vyšetřování případu.“

Milovala jsem všechny knížky ilustrované Helenou Zmatlíkovou, ale nejvíc se mi líbila knížka Děti z Bullerbynu od spisovatelky Astrid Lindgrenové. Už ani nevím kolikrát jsem ji četla! Vím, že je stále v prodeji a nepochybuji o tom, že ji milují i další generace dětí. Krteček Zdeňka Milera a Dášenka, čili život štěněte mi také přirostly k srdci. Hltala jsem obrázky, četla a prohlížela je do nekonečna. Obrázky, barvy, vůně papíru, pro mně magické zaklínadlo! Když jsem trošku povyrostla, oblíbila jsem si překrásné knížky o přírodě a zvířatech od spisovatele Jaromíra Tomečka a Geralda Durrella. Nepochybuji o tom, že dnešní děti mají stejnou touhu prožívat příběhy, doba je daleko hektičtější a zastavení nad poutavou knihou zdobenou krásnými obrázky je přímo léčivé.

S penězi jsme všichni v každodenním styku. Platíme jimi své nákupy, dostáváme je jako odměnu za vykonanou práci, půjčujeme si je, spoříme. Určitá finanční gramotnost by tedy měla být téměř povinná pro každého. Bohužel ne každý má ekonomické vzdělání a na školách neekonomických směrů se tato oblast prostě opomíjí. A přitom vyznat se alespoň v základních „finančních“ pojmech a mechanismech by mnoha lidem významně pomohlo spravovat jejich portfolia, nebo se dokonce vyhnout jistým problémům. Těm z vás, kteří již nechtějí jen poslouchat monology finančních poradců a bankovních úředníků, ale také jim konečně rozumět, může pomoci nová publikace Finanční matematika v praxi od autorů Oldřich Šoba, Martin Širůček a Roman Ptáček.

Není to tedy pouze řeč, bez níž by komunikace ve společnosti nebyla možná. Při hovoru s někým také zaujímáme určitý postoj, pohybujeme rukama, očima, měníme výrazy. V zásadě to ale neděláme pro ty druhé, ale pro zjednodušení interpretace toho, co chceme říci. Zkuste si třeba dát ruce za záda a pevně si je stisknout v zápěstí. A nyní odvyprávějte nějakou zajímavou historku z práce. Už to není tak snadné: něco vám k tomu chybí. Jsou to vaše ruce.Samozřejmě také pro toho druhého je rozhovor „zábavnější“ a srozumitelnější, když můžete v komunikaci využít i dalších typických dispozic. Předáváme si více než slova. S mluvčím často sdílíme totéž: smějeme se, reagujeme mimikou či jinými pohyby. Nejde samozřejmě jen o veselou příhodu. Stejně tak přijímáme od druhého špatnou zprávu: v našem pohledu se zračí pochopení, lítost, smutek…

„Ve středu zájmu silného středověkého příběhu z konce 15. století stojí kněz Frollo, člověk, který směřuje k absolutnímu ideálu čistoty a pravdy, a proto se vší silou své osobnosti uzavírá před láskou k ženě. Ale láska ho stejně dostihne a rozmetá jeho duši na kusy. Frollo sloužil pravdě a Bohu, přesto se zamiluje do Esmeraldy, mladičké cikánské tanečnice. A zradí všechno, co mu bylo svaté. Esmeraldu však miluje také Quasimodo, znetvořený a hluchý zvoník, kterého okolí považuje za stvůru, obludu, démona…,“ nastiňuje výchozí témata inscenace dramaturgyně Jana Uherová.

Na ostrov, kde se hovoří v rodinách gaelsky, kde pastor zmůže víc než policajt, kde není lehké si najít živobytí, kde v alkoholu a marihuaně hledají spásu mnozí od teenegerských let, kde vztahy mezi lidmi jsou víc než svérázné, přijíždí Fin kvůli vraždě. Byl zabit, přesněji řečeno – popraven – bratr Finova spolužáka Angus Mycrichtie, kterému všichni říkali Angel. Pěkné kvítko. Fina a jeho kamaráda Artaira šikanoval, od okamžiku, kdy vstoupili na půdu základní školy. Jediný, kdo se tomuto hromotlukovi vždy postavil a vždy nad ním silou vůle a psychického nadvlády zvítězil, byl syn pastora Donald. Vzpomínky vyvěrají z mysli hlavního hrdiny od okamžiku, kdy se rozhodne, že do Crobostu, rodné vesnice, pojede. Potřebuje si srovnat současný život, potřebuje najít pevnou půdu pod nohama, která změkla v bezedné bláto v okamžiku, kdy před měsícem zemřel Finův osmiletý syn po autonehodě. Od té doby smutní, stýská si a nežije.Je načase vrátit se do práce, je načase žít. Ženě Moně se manželův odjezd nelíbí, ale jeho rozhodnutí nezvrátí ani svou výhružkou, že odejde-li, už ji doma nenajde. Finovi je to, zdá se, jedno. Ostrov na severu země mu má pomoct překonat současnou životní krizi. Stane se však mnohem víc,

„Proč se ženy přetvařují?“Ženy, mračíte se? Jak vnímáte tuto mužskou otázku? Přetvařujete se? Šelma říká: Lež je nám všem vrozena. A proč se prý přetvařujeme? „Můj ty smutku! Abyste nás milovali.“ PhDr. Tomáš Novák na to, že „Svět chce být klamán.“ A ve vztahu k některým blízkým příbuzným se má prý takticky volit jakýsi „ochranný režim“. Ona ta přetvářka je něco jako „svatá lež“, ale trochu jinak. A obrací otázku, nikoliv, proč se přetvařuje, nýbrž „Čím ji k tomu nutím? Likvidace příčiny obvykle odstraní následek.“ Často ale za přetvářkou mohou stát i další faktory, např. výchova, názory autorit, povědomí o tom, co se sluší apod. „Společenský tlak na ženy je v tomto směru intenzivnější než na muže,“ dodává.

David Pepin stále sní o vraždě své ženy, miloval ji, a přitom fantazíroval, jak podléhá jeho vražedným plánům. Představoval si, jak ji na pikniku zasáhl blesk, jak ji rozdivočelé děti srazily v metru, jak se dusí ořechy, na něž je alergická… Byli spolu třináct let: on dobře placený programátor a spisovatel, ona se starala o problémové děti, ale vlastní neměla. Nabírala na váze, nakonec přece otěhotněla. Malého buráčka se nedočkala. Kynula a hubla, trpěla depresemi, David ji miloval, ale sžírala ho žárlivost. Pak otevřela jeho knihu…Ani druhý pár nemá lehké manželství. Sobě si stanovila diagnózu invalidy, leží v posteli a odmítá vstát. Manžel policejní detektiv Hastroll radostně přichází domů a svou hypochondrickou manželku opečovává, nosí jí jídlo a ona ani nevnímá, když se spolu milují. Hastrollovi zůstávají jen vzpomínky na krásné časy, kdy spolu chodili do kina a divadla. Jeho nateklá manželka jen slibuje: zítra už vstanu. Ty kroky, které pak následovaly, směřovaly spíš do pekel…

Nejprve to začíná „vesele“. Tak samozřejmě nejen manželství, ale i knížka Kláry A. Samkové. S určitou dávkou ironie hledá příčiny, proč to v některých domácnostech neklape, a vám nezbývá nic jiného, než vyloudit úsměv na tváři a říci si: „Tohle manželství zachráním.“ Vždyť problémem může klidně být nedostatek vitamínu D, nebo nesnášenlivost na lepek apod. V obém a i dalších případech totiž tělo něco postrádá, reaguje neadekvátně, jeho fyzický problém se projevuje v psychice, a tak není divu, že máme doma člověka propadající depresím, nebo bručouna. Jestliže neznáme příčinu této změny (nevíme o nedostatku vitamínu D :-D), ten druhý se nám pomalu proměňuje před očima, to pak se hůře řeší bouře. Dojde-li však ke změně fyzického zdraví z důvodu zranění nebo vážného diagnostikovaného onemocnění, nad pletichami rozchodu se většinou přeneseme.

Americká drsná škola. Napínavé detektivky, v nichž se mnohé řeší pěstmi a rychle taženými kolty. Šedé závity mozkové se sice také hodí, ale nejsou tolik vidět, jako u školy anglické, kde je vždy na prvním místě důkladné ohledání stop a dokonalá analýza situace. Do americké drsné školy patří americký spisovatel a scenárista Eva Hunter, píšící i pod jménem Ed McBain (rodným jménem Salvatore Lombino) a především jeho 87. revír, v kterém bravurně zločiny v městě Isola řeší Steve Carella s kolegy Bertem Klingem, Meyerem Meyerem a dalšími. Do cesty jim vstupují lepé ženy, nejlépe sekretářky podezřelých lékařů, advokátů, majitelů firem. Občas se objeví nějaká ta prostitutka, co nasměruje pátrání správným směrem a ukáže na podivná individua. Ale hlavně jsou Mc Bainovy příběhy protkány výtečnými glosami, hláškami a bonmoty, které utkví čtenáři v mysli, pobaví, děj popostrčí o řádný kus dál.

Včerejší podvečer jsem prožila na internátu. Poprvé. Sama jsem nikdy život v houfu mladých lidí usměrňovaných řády, příkazy, zákazy, někdy zdánlivě (i nezdánlivě) nesmyslnými nařízeními a „vychovávaných“ vychovateli nezažila. Pouze jsem o takovém veselém životě slyšela vyprávět vrstevníky, četla o něm v knihách a viděla ho ve filmech. Ladislav Karpianus, autor knihy Intr, která vyšla v těchto dnech v nakladatelství CooBoo, zná tento život dokonale, prožil ho na vlastní kůži. A napsal o něm povídkový román, který je ušitý na míru mladým.

„Vlasy jsou chloubou ženy,“ tvrdí Rachel, která si u nás každý týden myje hlavu ( u nich doma nemají dost vody). Jako většina Indek má hustou, dlouhou, lesklou, neposednou, nádhernou hřívu. Parky jsou každou neděli plné dívek, které sedí v kruhu na trávníku a vtírají si do vlasů olej. Ze všech salonů se ozývají fény. Pokud však jde o tělo, Indky jsou přímo paranoidní. Holí si ruce i nohy a vytrhávají si z obličeje každý sebetenčí hnědý chloupek. Dětem se při prvních narozeninách vyholují hlavy a jejich vlasy se obětují bohům. Rodiče jim pak masírují holou pokožku kouskem hladkého santalového dřeva, aby povzbudili další růst kštice a dodali jí na hustotě.

„Surrealistická crazy-komedie, ze které zůstane rozum stát – a pak si sedne. Tedy pokud budou volné přístavky. Kdo viděl legendární inscenaci Činoherního klubu s Boleslavem Polívkou, Ninou Divíškovou a spol., ten jistě ocení naši odvahu… Ale úderka Zapletal-Tomicová-Novotný-Zavičár-Malý je snad zárukou, že kůži neprodáme bez poťouchlého boje! Jak pravil španělský náfuka Dalí: „Rozdíl mezi mnou a surrealisty je ten, že já jsem surrealista.“ Dr. Burke je takový Don Quijote dneška a kolega Tichý jeho oddaný Sancho Panza. Dr. Burke je lidumil-amatér, ovšem bezmála i masový vrah. A troglodytní Svatava se touží provdati za chodského nápadníka Václava Václava, což je ukázkový Vidlák Vidlák. Její matka, vdova Outěchová, si každé ráno uklohní dva šedavé culíčky a upeče kontejner buchet. Když se důchodce Burke dozví o labutí písni svého podnájmu, propukne nevýslovná řež! Ale nebojte se, celé je to dojemně zbabrané a trapné, Smočkova šťavnatá čeština cáká všude kolem, radují se všichni – ano, i sýkorka Máňa, špekolizka! Vítejte v hradeckém Burketheatru!!!“

Těstoviny patří u dětí k nejoblíbenějším jídlům. V určitém věku je vyžadují vedle dalších zamilovaných teplých jídel, jako třeba palačinky, téměř každý den. Z obchodu známe jejich různé tvary – špagety, makaróny, mušličky, vrtulky, farfalle, rondely a další. Nevěřili byste, jaké se z nich dají vytvořit drobné barevné hračky. A jejich výroba děti určitě nadchne.K činnosti budete vyjma těstovin potřebovat barvy (autoři používají barvy na kvaš nebo akrylové barvy), průhledný lak pro závěrečné práce, štětce, fixy, lepící pistole, pinzetu apod. Jednotlivé výrobky jsou označené stupněm obtížnosti:

Montserrat Caballé dnes oslavuje kulatiny. Je jí neuvěřitelných 80 let! Stále mám před zraky úžasnou divu, po jejímž boku stojí Freddie Mercury, a společně dvojjazyčně opěvují úchvatnou Barcelonu: „Barcelona! Bylo to poprvé, co jsme se potkali. Barcelona! Jak bych mohl zapomenout na chvíli, kdy jsi vstoupila do místnosti. Vzala jsi mi dech. Barcelona!“ Píseň rovněž zazněla v roce 1992 při zahájení Olympijských her v Barceloně. Bohužel už ji Freddie Mercury nemohl zazpívat na živo, zemřel o několik měsíců dříve.

10. 4. 2013 se sešli čtenáři, autoři, výtvarníci a knihovníci v sále Boženy Němcové v Památníku národního písemnictví na Strahově, kde se tradičně vyhlašují výsledky ankety SUK – Čteme všichni za rok 2012. Po jednadvacáté děti zvolily nejoblíbenější knížky, které byly vydány v loňském roce a které je nejvíc oslovily. Za dobu trvání této ankety se k Ceně dětí přidaly další – Cena knihovníků Klubu dětských knihoven SKIP (anketní) a Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství (porotní). Časem přibyla ještě Cena Noci s Andersenem, kterou udělují děti nocující v knihovnách. Příjemné dopoledne zahájil ředitel Památníku pan Zdeněk Freisleben, který všechny uvítal na půdě památníku. Poté Alice Koškové ze Sukovy studijní knihovny literatury pro děti a mládež uvedla, že letošní ankety se zúčastnilo na tři tisíce dětí a své hlasy poslalo 280 knihovnic a knihovníků. Pak již moderátoři z Dětské tiskové agentury – Romana a Michal – se ujali své práce. Přivítali hosty, děti, které se se svými knihovnicemi sjely z celé republiky, zástupce nakladatelů a začaly se udělovat ceny.

Herci souboru Divadla Alfa mají už podruhé od roku 2010 příležitost zkoušet pod vedením jednoho z nejrespektovanějších českých režisérů J. A. Pitínského. Inscenace s pozoruhodným názvem „PRINC BHADRA A PRINCEZNA VASANTASÉNA aneb Mnich pokrytec neboli psí ocásek svrchované čistoty“ je dílem Huberta Krejčího, který si tentokrát k autorství přizval Pavla Humla. Hubert Krejčí byl autorsky podepsán i pod první velmi úspěšnou inscenací Alfy v režii J. A. Pitínského, kterou byl v roce 2010 „Démonův pramen“.

Zima se letos vzdává velmi pomalu, proto pravděpodobně ještě nepomýšlíte na večerní posezení venku pod hvězdami, ale jaro je tady a po něm si už budeme moci opět vychutnávat příjemné letní noci… A s nimi samozřejmě i oblíbená víkendová představení pardubického divadla na Kunětické hoře. Letos bude mít na vyhlídce hradu premiéru legendární Balada pro banditu – muzikálové zpracování příběhu zbojníka Nikoly Šuhaje v režii Michaela Taranta. „Muzikál, jehož mnohé písně již zlidověly, napsal Milan Uhde na motivy románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník.

V Praze dne 9. dubna 2013 - Své nejúspěšnější autory, výtvarníky a tituly za rok 2012 ocenilo dnes nakladatelství Albatros. Hlavní cenu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež si odnesla spisovatelka Iva Procházková. Vedle svých Výročních cen vyhlásil Albatros také výsledky čtvrtého ročníku Literární soutěže o nejlepší původní českou prózu.Výroční ceny Albatrosu, jejichž prestiž se odvozuje z více než šedesátileté tradice trvání nakladatelství a především z trvalého důrazu na umělecké literární a výtvarné kvality, byly uděleny v šesti kategoriích.

Zločin v šantánu, Pásmo krátkých filmů Břetislava Pojara, Ve stínu, Bastardi 3, Až do města Aš, Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka, David Jan Žák, Wittstock, Wittstock/Wittstock, Wittstock, 04826 Jirous, Odpad město smrt, Jak se točí…časosběry?, Hilary a Chris na cestě; Ocet; BDŽ..., Zářijové noci, Otázky pana Lásky, Aniby Neřekla, Konec starých časů, O slavnosti a hostech, Bílá paní na hlídání, Příběh z periferie, Král nic nedělá, Posel, Listopadové dítě/Novemberkind, Emil Hakl,Od Fica do Fica, Sněhová pole Ivana Hartla, Jak se točí…dějiny?, Konfident, Smyčka, Český žurnál – Spřízněni přímou volbou, Věra 68, Neruda, FIlmy NAšich LEt - talkshow, Rozmarné léto, Soukromý vesmír, Záblesky chladné neděle, Český sen, GEN + Genus, Jája a Pája, Otázky pana Lásky, Poslední výkřik, Rozhořčené 2012, 35 měsíců s Natálkou a další

Severské detektivky jsou poslední dobou velkým hitem. Můžeme spekulovat, proč tomu tak je. Z mého pohledu vítězí dobře volenými tématy, prostředím, přesahem do společenského života všech postav a charaktery detektivů. Všichni totiž jsou svým způsobem „nedokonalí“. Nehrají si na superhrdiny, mají vlastní problémy, které řeší spolu s případy, jsou svým způsobem obyčejní, jedni z nás. Jen se mi zdají být přesmíru smutní, zamlklí až nekomunikativní. Bručouni.Norský spisovatel Jo Nesbø vytvořil také jednoho z těchto osobitých detektivů. Jeho Harry Hole je svérázný muž středního věku, kterému vše tak nějak vychází. Trochu ho bolí duše, protože zavinil díky svému velmi silnému vztahu k alkoholu smrt kolegy, přesto mu to u policie prošlo celkem snadno – nikdo nemíří do vlastních řad. Na duši však vrásky zůstaly. Složité to má i se ženami. Harry Hole je dobrý detektiv, jen mu některé věci naskakují později, než by sám chtěl. Mnohdy se nechá nést vírem událostí, veze se, než se mu otevřou oči a naskočí spojitosti. Alespoň tak působí v prvním příběhu, který o něm autor napsal.

amy sobě si mnohdy nevědomky diktují, že musí vše zvládnout bez cizí pomoci. Nakonec se hroutí, volají o pomoc, ale jejich křik není pokaždé tak dobře slyšet. Nejednou je to jen vnitřní bolest, se kterou se rvou opět samy, byť touží být automaticky pochopeny svými protějšky.Na první pohled jejich osudy nenosí takový punc dramatu, ve společnosti působí dojmem vše zvládajících dam, ale jsou stejně jako řada ostatních žen zapředeny do mnohdy únavného běžného životního koloběhu. A právě ta „všednost“ je nám tolik blízká a srozumitelná. I my se místy propadáme do stereotypů, z nichž chceme utéct, chceme zaujmout v rodině a ve společnosti nepřehlíženou pozici, chceme být lepšími, až bláhově dokonalými.

V polovině dubna bude spuštěno nové internetové knihkupectví Zlatéknihy.cz, které může změnit knižní trh od základu. Čtenářům přinese garantované nižší ceny o 25% a nakladatele osvobodí od rabatu. Moc mě zajímalo, v čem je "ten zakopaný pes", že lze nabídnout knihy levněji, než jsme doposud zvyklí. A tak jsem se zeptala majitele webu, pana Ing. Antonína Vitovského, na některé detaily. Podívejte se a posuďte sami, zdali sehnat nové knížky levněji, včetně titulů, které v obchodech třeba ani nezahlédnete, není pro nás, pro čtenáře, velmi zajímavý a lákavý nápad.MB: Jaký byl důvod vzniku projektu, co Vás motivovalo? Existuje něco podobného v zahraničí, nebo je to čistě Váš nápad a iniciativa?Nápad vytvořit internetové knihkupectví s přímým prodejem bez rabatu vyplynul ze situace na českém knižním trhu. Nestála za ním múza ani jablko spadlé ze stromu na temeno hlavy, ale racionální důvod poháněný emocionální motivací, kterou hned vysvětlím.

Dům se podobal všem ostatní v ulici: trochu shrbený po dvou stoletích bydlení, vichřic a válek. Nad živým plotem se mezi dvěma komíny vinula křivá páteř z tašek. Okna byla více méně přiopile zasazena do fasády a u zárubně visel pár dřeváků osázený petúniemi. Ve většině pokojů sídlilo temné předpeklí, chladivé v létě, studivé v zimě. Jinde cihly nasákly pachem obědů celých generací, jako třeba kuchyni, kde mastnota kapala ze stropu. Sklep uchovával, půda zapomínala. Koncem srpna z podlahy lezla zima. Večer už byl venku cítit mráz. Než přišly deště, táhlys mraky někdy tak nízko nad taškami, až se zdálo, že je hřeben střechy rozčísne. Světlo prořídlo. Tráva v sadu se třpytila ještě dlouho po poledni.

Mnohý z nás při slově reklama zrudne, je naštván, odchází od rádia či vypíná zvuk u televize. Reklamy na nás útočí ze všech stran – některé jsou povedené, jiné méně. Na malou procházku i do světa nejen reklamních sloganů nás pozval Gabriel Gösel v pořadu Dvojky Českého rozhlasu, který nese název Fonogram. Z tohoto pořadu pak vzniklo CD Pojď jen blíž, uvidíš… Autor Fonogramu vybral pětadvacet humorných písniček a zvukových reklam z dvacátých až čtyřicátých let minulého století. Zároveň obohatil CD rozsáhlým průvodním slovem, ve kterém představil všechny protagonisty nahrávek.

V Praze dne 8. dubna 2013 - Největší nakladatelská skupina v ČR, Albatros Media a.s. se stala většinovým vlastníkem portálu eReading.cz, jednoho z nejvýznamnějších distributorů elektronických knih v ČR. Spojení přinese pro Albatros Media vstup na trh s elektronickými knihami a zároveň zajistí pro eReading.cz nejširší nabídku elektronických knih na českém trhu. Dnešním dnem vychází na eReading.cz exkluzivně světový bestseller Fifty Shades of Grey - Padesát odstínů šedi.V nabídce na www.eReading.cz se budou v nejbližších týdnech postupně exkluzivně objevovat elektronické knihy ze všech nakladatelství skupiny Albatros Media, a to jak knihy vydané v minulosti, tak knižní novinky. Zákazníkům portálu transakce přinese nejširší nabídku elektronických knih na českém trhu.

Pro všechny tvořivé děti vydalo nakladatelství Albatros Umění je hra, ve kterém se nachází na 48 tvůrčích postupů. Každý projekt má stanovený stupeň obtížnosti (podle obtisknutých dlaní), od jedné – rychle hotovo, až po čtyři, „mistrovské dílo“. A co na děti čeká?Procvičí si techniku stínování, vytvoří si barevné frotážové motýlky, či exotickou džungli jen za pomoci tužky a fixy, naleznou kouzlo spirál, rozesmějí a rozesmutní tváře na papíře, vyrobí třpytivé květinové blahopřání, s pomocí fantazie vykreslí mikroskopický svět, seznámí se s technikou á la Picasso, objeví v čmáranici skrytý obraz (některé čáry vedou cik cak, ve skutečnosti mohou skrývat velké tajemství, jen ho objevit a zdůraznit),

Do ruky se mi dostala drobná útlá knížka s ne příliš atraktivním názvem Prostě láska, ale za to s působivou reklamou, že o příběh autorky s českými kořeny projevil zájem Hollywood. Po přečtení si však nejsem jistá, zdali tím Hollywoodem jsou myšlena filmová studia; nejedná-li se o nějaký jiný Hollywood.Hlavní hrdinka Laura žije v nešťastném manželství, které samo už nezačalo dobře. Oznámení, že je těhotná a hodlá si dítě ponechat, ukázalo mužovu pravou stránku. O dceru nikdy nejevil zájem, manželku vyměnil za milenky, domů se vracel jen osprchovat a pro čisté oblečení.

Do rukou se mi dostala na pohled velice přitažlivá knížka, jejíž název určitě zaujme každého. Kdo by nechtěl vědět, kdo nebo co jsou Kosprd a Telecí. Na obálce dvě děti – evidentně rošťáci – letící na raketě. Prý příběh ze školky. Jakmile začnete touto knížkou listovat, neodoláte jí, musí být vaše – její grafická podoba je vyvážená, precizní a vkusná. Veselé ilustrace Galiny Miklínové nabádají nutně každého k přečtení příběhu. Některé stránky jsou ještě velmi zdařile doplněny drobnými, rádoby dětskými obrázky, které dodávají kupujícímu jistoty, že jde opravdu o příběh z mateřské školy.Protože čtu každou knížku od tiráže, dozvěděla jsem se, že příběh Evy Papouškové zvítězil ve 3. ročníku literární soutěže o nejlepší původní českou prózu, kterou vyhlásilo nakladatelství Albatros ve společnosti Albatros Media a. s. v roce 2012. S o to větší chutí jsem se do příběhu začetla. Po jeho dočtení mne ale zaplavila vlna rozpaků.

Nejednou než na světlo světa přišel nějaký vynález, dopomohla mu náhoda nebo štěstěna. Nelze jim ale dávat absolutně za vděk. Nebývá totiž zvykem, že pod tíhou marného přemítání vynálezce najednou „zakopne“ o světobornou záležitost, která mu přinese slávu a úspěch a lidem ulehčí životy, aniž by se musel nějak sám více přičinit.K docílení kýženého výsledku i za pomoci náhody a štěstěny je potřeba kombinace několika faktorů: vzdělání, praxe, připravenosti, příležitosti, touhy… Ryze hypoteticky, kdyby náhodou někdo neznalý věci přišel na jakýsi zlepšováček, nemusel by to vlastně ani zaznamenat, protože by na základě malých zkušeností netušil, co má před sebou.

V sobotu 6. dubna uvede Východočeské divadlo Pardubice na Malé scéně ve dvoře premiéru komedie APARTMÁ HOTELU PLAZA nejúspěšnějšího (a údajně i nejbohatšího) amerického dramatika posledních čtyřiceti let Neila Simona. V hlavních rolích tří komediálních příběhů o lásce, nevěře, rodičovské lásce a panice diváci uvidí Petru Janečkovou a Jiřího Kalužného, kterým budou sekundovat Petra Tenorová a Petr Borovec. Režie se ujal Petr Novotný, který ke spolupráci přizval svůj osvědčený tým – scénografa Ivo Žídka a kostýmního výtvarníka Romana Šolce.„Titul Apartmá hotelu Plaza mě napadl okamžitě, když jsem četl o zážitkové turistice v Japonsku, kde zvou turisty do domácností obyčejných Japonců, aby zde sledovali život běžných lidí.

Pomyslné plnoletosti letos dosáhne festival Setkání/ Stretnutie, který se bude konat v Městském divadle Zlín ve dnech 23. až 25. května. Určen je nejen pro studenty divadelních oborů a divadelníky, ale i pro široké publikum. Patronem letošního ročníku budou herecké ikony Božidara Turzonovová a Ivan Trojan, držitel osmi filmových Českých lvů a čerstvě i prestižní divadelní Ceny Alfréda Radoka 2012. Do Zlína zavítají také Miroslav Krobot, Zdeňka Žádníková, Jaroslav Plesl, Stanislav Štepka a další.Do osmnáctého ročníku vstupuje májová akce založená na žánrové pestrosti s řadou inovací a obměn.

Štěpán, který se zbavil strachu – Už se nebojím tmy (2007) – a zažil vysněné prázdniny u babi a dědy – Prázdniny v nebi (2008) –, si splnil ještě jedno přání, stal se na jeden den dospělákem – Chci být dospělý (2013). Ten sen, stát se dospělým, jsme kdysi určitě měli všichni. Touha smět dělat to, co je nám velkými odpíráno, se nese generacemi. Kdo by se nechtěl dívat na filmy pro dospělé, číst knížky pro velké, nemuset spát hned po Večerníčku, domů přicházet, jak se nám zlíbí. Jako děti jsme všichni chtěli být dospělými, protože jsme chtěli jejich svobodné rozhodování o všech jejich krocích, které se nám zdálo být zapovězeno. Jenže s každou svobodou narůstají povinnosti. To už jsme si nechtěli připustit a asi to ani nevnímali (některým to zůstalo napořád).VHRSTI ve svém posledním příběhu Chci být dospělý právě na tento fenomén naráží. Jeho Štěpán se durdí, že on nic nemůže a dospěláci si užívají.

Proč si děláme starosti?Důvody mohou být různé: někoho prostě baví dělat si starosti (myslíte, že ne? Ale ano, když si přečtete jeho řádky, zjistíte, že takové typy lidí ze svého života určitě znáte), může to být náročností změny nebo nejistotou, nedostatkem znalostí a zkušeností (to je moje parketa: často si stanovuji příliš vysoké cíle, k jejiž úspěšnému zdolání je potřeba ještě nabýt určitých znalostí a zkušeností, ale čas tlačí). Dalším důvodem může být nedostatek vlivu či kontroly, hodnoty, které sdílíte, jak jste byli vychováni, či důsledkem vašich předchozích zkušeností. Můžete být také vystaveni špatným zprávám. A co říkáte zažitému úzu, že si ženy dělají více starosti než muži? Je to pravda?

Donucovací způsoby, aby obviněný přiznal vinu, byly – jak je nám obecně známo – velmi kruté. Člověku až trne, čeho všeho je schopen, aby si vynutil mnohdy lživé doznání. Z laického hlediska mi připadá, že i kdyby všichni zločinci spáchali skutky, za něž byli obviňováni, vyšetřovací metody a „spravedlnost“, tak jak byla tehdy chápána, byla sama o sobě mnohonásobně krutější než onen zločin.„Po příjezdu na náměstí de Grève katovi pacholci přenesli hraběte na popravčí lešení, přivázali na tzv. kříž svatého Ondřeje, dva trámy ve tvaru písmene X. Přítomný kněz se snažil pronést slova útěchy, mistr popravčí těžkou železnou tyčí začal lámat odsouzenému lýtka, stehna, paže i předloktí, poslední údery směřovaly na hruď. Podle svědků byla mrtvola tak zmrzačená, že některé údy visely jen na proužcích kůže.“ (48)

Od 2. dubna bude ve foyer Divadla Alfa k vidění výstava prací ze soutěže „Hledá se nový plzeňský Kašpárek“, kterou pro děti v létě 2012 vyhlásilo Muzeum loutek. Soutěž se uskutečnila při příležitosti 100. výročí narození jednoho z nejznámějších plzeňských rodáků Jiřího Trnky a zúčastnilo se jí neuvěřitelných 1256 dětí. Porota, ve které zasedla například i dcera Jiřího Trnky, vybrala vítěze ve třech věkových kategoriích a 8 speciálních cenách. V Divadle Alfa bude až do června vystaveno na 50 kreseb.Inspirací se organizátorům stala podobná soutěž, díky které Trnkův talent objevil Josef Skupa. Malý Trnka chodil každou neděli na představení Loutkového divadla feriálních osad, kde Skupa působil. „Podle zachovaných zápisků paní Trnkové víme, že Josef Skupa jednou po představení mezi dětmi vyhlásil soutěž o nejlepší obrázek. Děti měly svá díla přinést na příští představení. Pro Trnku to byl týden tvůrčích muk.

páru, který se nešťastnou shodou okolností dostane do smrtelného nebezpečí je naprosto strhující. Jejich život visí na vlásku. Autor tvrdí, že jde o fikci. Věřme tomu! Jenže jeho příběh je vystaven natolik reálně, že vše, co se odehrává kolem obchodování s lidmi na hranicích USA a Mexika se mohlo doopravdy stát. Vždyť o podobných praktikách různých zločineckých gangů se dozvídáme dnes a denně v médiích. A neodehrávají se jen na území Severní Ameriky.Krista a Jack se dostanou do potíží, když si vyjedou na noční vyjížďku do kalifornské pouště. Nečekají, že se může stát něco hrozného – vždyť se vypravili jen několik kilometrů od jejich poklidného městečka. Jenže zrovna na místě, kde se v noci ocitají, přepadne skupinu pašeráků lidí, co přivezli ilegální migranty do USA, banda únosců, kterým není nic svaté.

Další publikace z edice Zmizelá Praha přináší dobové fotografie, tentokráte k tématu letectví, doplněné stručnou historií pražských letišť a zajímavými komentáři u obrazové části.Balon nad Prahou vzlétl už v roce 1790, letadla pochopitelně podstatně později. Pražští měli tu čest v roce 1909 ve Velké Chuchli. Do roku 1914 byla v Čechách vybudována pouze dvě letiště, která si toto označení zasloužila i po technické stránce – pardubické a plzeňské na Borech. Provizorní letiště v Praze vzniklo, jak již bylo řečeno, ve Velké Chuchli na dostihovém závodišti. Do roku 1918 bylo u nás postaveno jediné vojenské letiště, a to v Chebu. A nešlo jen o vojenské letectví, ale také civilní. Např. pravidelná letecká doprava Paříž – Štrasburk – Praha odstartovala už v prosinci 1920.

Autorka nás uvádí do děje v okamžiku, kdy Konrád Mahler zemřel. Vychovala ho Hedvika Mahlerová, kterou roky považoval za svou matku. Teprve v dospělosti se od ní dozvěděl, že jeho biologickou matkou je Němka Klára Rissmanová. Prý ho opustila, nechala po válce v Praze a sama se vrátila do rodného Německa – od toho okamžiku je vykolejený, uzavřel se do sebe, chová se nepředvídatelně – k sobě i vlastním dětem. Od té doby odmítá balíčky, které od konce čtyřicátých let až do roku 1987 pravidelně přicházejí z Německa. Konrád ty balíčky začne nenávidět. Stejně nenávidí ženu, která ho podle všeho odložila. Svou nenávistí očkuje i vlastní děti, přestože jim laskominy, které pravidelně z Německa přicházejí, neupírá.Ale je to všechno skutečně tak, jak předestřela babička Hedvika? Konrádovi synové mají jasno, jejich sestra je na pochybách. Začne hledat pravdu o svých předcích, začne odhalovat minulost babičky Kláry, babičky, která se tak nečekaně objevila a o které se tatínek vždy vyjadřoval nelichotivě.

Literární soutěž Hledá se autor bestselleru vyústila v napínavé drama, které ani po uzavření hlasování neodhalilo konečných pět vítězů. Jistou účast na společné publikaci zatím mají „moderní pohádky pro dospělé“, které se umístily na prvních čtyřech pozicích: Pohádka o námořníkovi, Lída a tři vajíčka, Tam, kde to všechno končí a Pohádky. O páté místo, které zaručí autorovi díla další spolupráci s Nakladatelstvím Fragment, ještě svedou souboj tři příběhy, které získaly ve váženém průměru hlasování veřejnosti a odborné poroty shodný počet bodů: O bludné sekretářce, Třicet přání a martin p a konec světa. Čtenáři mohou na www.hledaseautor.cz rozhodnout do čtvrteční půlnoci. Jména všech pěti vítězů soutěže budou uveřejněna v pátek v pravé poledne.„Pokud bychom soutěž nyní ukončili, měli bychom sedm vítězů, což je téměř o polovinu více, než bylo avizováno. Proto jsme se rozhodli pro napínavý závěr a prodloužili hlasování, ve kterém se o pátou pozici v plánované e-knize utkají tři shodně umístěné texty,“ uvedl Pavel Nýč, spolumajitel Nakladatelství Fragment.

Přiznám se, že čtivo je to nesmírně obtížné zvlášť pro dnešní děti. Když si s ním však poradili mistři herci a vypravěči, musí vzniknout zákonitě lahůdka! Nerudovy Povídky malostranské jsou v tomto podání tak skvělé, že zaujmou i nečtenáře.Audizpracování této knize rozhodně neublížilo na cti, ba právě naopak. Jan Neruda by se při poslechu jistě příjemně usmíval.Literární tvorbu žurnalisty, prozaika a básníka Jana Nerudy ovlivnilo prostředí, ve kterém se narodil a vyrůstal – pražská Malá Strana. A právě odtud čerpal inspiraci. Pamatuji se, že jako dítěti se mi tyto povídky nelíbily. Byly zvláštní, měly neopakovatelnou atmosféru, o tom žádná. Byly snad na mne příliš složité? Něco jim chybělo. Až nyní mi to došlo! Chyběl jim příběh, chyběl příběh, jež by oslovil dětské srdce.

„Básník, cestovatel, voják na východní frontě 1. světové války, plachý elegán, student medicíny a salonní komunista“, tak je uváděn básník Konstantin Biebl (1898 – 1951) v nové knížky nakladatelství Dokořán, čítající jeho řadu nejkrásnějších básní.Na jednu stranu to nebyla právě „šťastná doba“ – dvě světové války, hospodářská krize, převrat. Přesto Konstantin Biebl „žít“ uměl a mnohdy věděl, jak využít situace – byl synem uznávaného lékaře, oženil se s výhodnou partií, zhýčkaný a nouzí peněz netrpící vstoupil do komunistické strany, prožil si eskapády mileneckých avantýr a v novém režimu získal dobře placenou práci.Svůj život však ukončil stejně jako jeho otec - sebevraždou.

Šmoulové – modří skřítci s vlastním jazykem a pohlednou vesničkou, v níž se jistě musí krásně žít, pokud jim neotravuje život nějaký záludný nepřítel nebo jejich odvěcí trapiči Gargamel se zákeřným kocourem Azraelem. Těm je třeba se postavit stůj co stůj, to ví dobře každý Šmoula. Původně se tito modří lidičkové objevili jako vedlejší postavy v historickém fantastickém komiksu Johan et Pirlouit. Jejich šmoulí svět natolik zaujal čtenáře, že se stali hlavními hrdiny nových příběhů ze šmoulího světa, a tak od roku 1959 – tedy již padesát čtyři let – baví malé i velké.Černí Šmoulové jsou prvním samostatným příběhem, ve kterém sledujeme, jak taťka Šmoula bojuje svými kouzly a lektvary za záchranu kamarádů před velmi zákeřnou nemocí. Stylem pokus-omyl dospěje ke kýženému výsledku – zachrání všechny – i sám sebe – před velmi zlou nemocí.

Praha, 25. března 2013 – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se připojilo k oslavám 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu řadou akcí, soutěží či výstav. Jednou ze zajímavostí je možnost napsat si starým slovanským písmem hlaholicí například své vlastní jméno. Nový interaktivní prvek má návštěvníkům stále expozice Národního pedagogického muzea pomoci lépe se seznámit s písmem hlaholice. Jde o nejstarší, dnes už neužívané slovanské písmo, které soluňští bratři použili jako základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy.

repertoáru plzeňského Divadla Alfa přispěla autorsko-režisérská dvojice Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček. Zatímco první titul realizovali sami s vlastním generačním týmem, další 2 texty svěřili domácímu režisérovi Alfy Tomáši Dvořákovi. Hra Ptej se PROČ? původně vznikla na objednávku loutkového divadla ve slovinském Mariboru, kde měla premiéru 3. 3. 2011. Plzeňské uvedení je českou premiérou. Proč je moře modré, když voda žádnou barvu nemá? Kde má žížala hlavu? Proč jsou kluci trochu jiní než holky? A proč musí všechno živé jednoho dne zemřít? Na světě je tolik vzrušujících otázek, na které přece stojí za to hledat odpovědi. A je lhostejné, jde–li z hlediska dospělých o seriózní otázku či „prkotinu“, dětem se všechny jeví jako stejně závažné. Odpovědi na ně hledá i hlavní hrdina hry, chlapec Jirka. A hledá je určitě i jeho kamarádka Terezka a ostatní kamarádi z mateřské školy v jednom velkém západočeském městě, jehož jméno začíná na P.