You are browsing the archive for ZOO.

superrodina

Víte, jak a proč v zimě přikrmovat ptáky? Nechte si poradit novým barevným průvodcem.

Leden 28, 2013 in Knihy, ZOO

Share

Krmení ptáků v ziměKouzelné barevné ilustrace, krásné fotografie ptáků i informace o jednotlivých druzích – to vše přináší praktická knížka Krmení ptáků v zimě od Detlefa Singera. Na 128 stránkách se dozvíte vše, co potřebujete, abyste ptáčkům pomohli přečkat krutou zimu.

Pomoc volně žijícím živočichům se naštěstí dostává do popředí zájmů mnoha lidí, a tak i přezimující ptactvo má poměrně velkou šanci, že i ve dnech, kdy je zem tuhými mrazy zamknutá na deset západů a krajina pokrytá silnou vrstvou sněhu, najdou v blízkosti lidských obydlí něco k sezobnutí.

superrodina

Mají kočky duši? I když zemřela, jako by se stále navracela, tvrdí kočkaři.

Leden 1, 2013 in MB, ZOO

Share

Kočka společník člověkaČtenáři blogu cats.about.com emotivně reagovali na slova o kočičí duši. Například Sonia píše: „Věřím, že kočky mají duši.“ A následuje vyprávění o její ztrátě. Sonia byla právě v zahraničí, zatímco doma zemřel jejich sedmnáctiletý chlupatý společník „Když jsem se vrátila, byla už pět dnů mrtvá. Kdybych se vrátila o týden dřív, viděla bych ji naživu. (…) Následující pondělí mě v pět hodin ráno probudilo škrábání na polštáři a poté objímání. A pak si lehla vedle mě. Navštívila mě a škrábala mě na ruce (…) Někdy se probudím a slyším její dech a její tíhu na svých zádech nebo ruce. Zemřela 30. března a je to víc než měsíc (komentář z května 2011) a stále přichází. Myslím si, že ví, že jsem někdy v noci plakala. Myslím si, že mě v noci uklidňuje, protože některé noci nemohu spát nebo pláču. Mám moc ráda její návštěvy. Když byla naživu, chodila se mnou spát. Její ztráta, to je jako ztráta dítěte (…)“

superrodina

Už neběhá vesele po zahradě. Můj pes zestárl, mění se a potřebuje pomoc. A co váš pes?

Srpen 24, 2012 in Knihy, MB, ZOO

Share

pes seniorMám desetiletého německého ovčáka. Podle tabulky průměrné délky života psích ras, sestavené R. Saillardem, můj letitý přítel se blíží k závěru svého života. Čísla hovoří o 10,6 letech. Je to pro mne těžká představa, se kterou se stále nechci smířit, neboť by se jednalo doslova o ztrátu člena rodiny.

Hluboké stáří je na něm velmi znatelné, zejména na kloubech, povislé kůži, horší srsti, únavě, z očí mu vychází větší sentiment, který touží daleko více po pohlazení a vřelých slovech než v uplynulých letech. Vidím na něm, že vnímá vlastní změny. S pražádným nadšením. Už neběhá s úsměvem jen tak nazdařbůh podél plotu, jako by chtěl předhonit všechny cyklisty a projíždějící náklaďáky. Pomalu se doplahočí k brance, někdy jen zvedne hlavu, když leží v trávě ve stínu.