Share

1 Pomnik_MVDS_foto_Pavel_Matela - m

Od středy 1. března 2017 se Praha 6 může pyšnit památníkem významného nizozemského politika Maxe van der Stoela, který se před 40 lety jako tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí setkal s prvním mluvčím Charty 77 profesorem Janem Patočkou. Realizaci pomníku svěřilo Velvyslanectví Nizozemského království v ČR mladému výtvarníkovi a sochaři Dominiku Langovi, držiteli ceny Jindřicha Chalupeckého. Symbolika stínu stromu je v parku Maxe Van der Stoela mementem tohoto významného setkání, kdy první vysoce postavený západní politik morálně podpořil československé disidentské hnutí. Bude tak připomínat důležitý okamžik v moderních dějinách České republiky.  Profesor Jan Patočka, statečný muž s podlomeným zdravím, po výsleších StB zemřel pouhých 12 dnů po tomto setkání.

1. března je to přesně 40 let ode dne, kdy se Max van der Stoel, tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí, v hotelu InterContinental v Praze setkal s profesorem Janem Patočkou, prvním mluvčím Charty 77. Toto setkání můžeme označit za jeden z milníků na dlouhé cestě Československa zpět k demokracii,” říká J. E. Eduard W. V. M. Hoeks, velvyslanec Nizozemského království v České republice. „Jsme rádi, že můžeme připomenout zásluhy obou velkých mužů – Evropanů, v místě, kde se opět jejich cesty symbolicky propojují,” poukazuje dále velvyslanec na fakt, že park a památník Maxe van der Stoela leží v těsné blízkosti Patočkovy ulice.

Památník Maxe van der Stoela od sochaře Dominika Langa a architekta Jakuba Červenky byl v parku Maxe van der Stoela v Praze 6 odhalen za přítomnosti jejich excelencí Lubomíra Zaorálka, ministra zahraničních věcí České republiky, Franse Timmermanse, prvního místopředsedy Evropské komise a bývalého Van der Stoelova spolupracovník,  J. E. Eduarda W. V. M. Hoekse, velvyslance Nizozemského království v České republice a starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře.

Pomník Maxe van der Stoela v podobě betonového otisku stínu stromu zrealizoval výtvarník a sochař Dominik Lang, který už řadu let patří k nejvýraznějším současným mladým umělcům v České republice i na mezinárodní scéně. Svoje umělecká díla vždy citlivě a v souvislostech zasazuje do veřejného prostoru. Netradiční podoba pomníku Maxe van der Stoela odpovídá netradičnosti jeho námětu. Není totiž pouze připomínkou nizozemského politika a diplomata, ale především události z 1. března 1977, kdy se tehdejší nizozemský ministr zahraničí setkal s českým filosofem a mluvčím Charty 77 Janem Patočkou. Autorovi díla Dominiku Langovi se tak podařilo na jedné straně přesně vystihnout charakter vzpomínané události a na straně druhé výrazně přispět do diskuse o povaze pomníku v současném umění. Podobně jako tu byl zvěčněn efemérní jev, i Van der Stoelovovo setkání mělo trvalý význam. Jako první západoevropský politik, který se s představiteli Charty 77 setkal, se Van der Stoel zasazoval o obhajobu lidských práv, a to jako dlouholetý nizozemský ministr zahraničí nejen před rokem 1989, ale i později, v letech 1993-2001, jako první vysoký komisař pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. I proto Dominik Lang zvolil pro jeho pomník místo některé z tradičních podob vztyčené vertikální sochy menšinovou horizontální formu.

Z dálky takřka neviditelný, a zblízka přitom monumentální pomník navíc umožňuje zcela novou formu vztahu diváků, kteří spíše než aby se u něj pasivně zastavovali, musejí si k němu najít sami aktivně cestu. Jako každý výjimečný pomník, i ten Max van der Stoelův totiž nepředstavuje pouhou vzpomínku na uplynulou minulost, ale poskytuje také možnost zamýšlet se nad naší budoucností.

Na projektu a instalaci Dominik Lang spolupracoval s architektem Jakubem Červenkou, sochařem Jiřím Merčákem, Jiřím Mezerou, umělkyní Lindou Dostálkovou, Petrem Tauschem, Josefem Frühaufem, výtvarnicí Evou Koťátkovou a firmou Martin Chládek, Sadovnický a zahradnický servis s.r.o.

Kdo je kdo

Maximilianus „Max“ van der Stoel (*3. 8. 1924 – † 23. 4. 2011) byl přední nizozemský politik, spjatý se středově levicovou Stranou práce. V letech 1973 – 1977 a 1981 – 1982 byl ministrem zahraničních věcí Nizozemského království. V roce 1992 se stal historicky prvním Vysokým komisařem pro národnostní menšiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kterým zůstal až do roku 2000. Je po něm pojmenována nizozemská nadace Foundation Max van der Stoel, podporující mezinárodní solidaritu, demokracii, rozvoj a dialog a také Max van der Stoel Award, cena, kterou každé dva roky uděluje Vysoký komisař pro národnostní menšiny OBSE spolu s vládou Nizozemska těm jednotlivcům, skupinám či institucím, které se zasloužili o zlepšení podmínek národnostních menšin v zemích OBSE.

Max van der Stoel obdržel řadu vysokých státních vyznamenání v Nizozemsku i dalších zemích, včetně Řádu T. G. Masaryka, který mu v roce 1996 udělil prezident Václav Havel.

Dominik Lang (*1980) je český výtvarník, sochař a jeden z našich nejzajímavějších umělců mladší generace. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, Cooper Union v New Yorku a na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Tam také v současnosti vede společně s Edith Jeřábkovou ateliér sochařství. Pracuje rád s tvořivou intervencí do konkrétní situace, často mění dispozice v okolí vlastního uměleckého díla. Socha a výtvarné dílo je pro něj způsobem, jak vstoupit do zavedených pravidel veřejného prostoru, sociálních vztahů nebo umění. V roce 2011 reprezentoval Českou republiku na Benátském bienále. Vystavoval ve vídeňské Secession, v MUMO Melbourne, v Palais de Tokyo v Paříži, v Inhotim v Brazílii a v mnoha dalších galerijích. Dominik Lang je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého, u jejíhož zrodu stál mimo jiné i Václav Havel.

Tisková zpráva

Nejnovější příspěvky na webu:

Dobrodružství s obrovskou hruškou

Dobrodružství s obrovskou hruškou

9. Leden 2018

Tajemný ostrov, ztracený starosta, piráti, drak, ale především obrovské dobrodružství. To vše najdete s dětmi v nové, taktéž obrovské, knize Neuvěřitelný příběh o obrovské hrušce. Přímořské městečko Sluníčkov žilo poklidně. Obyvatelům dělalo starost „jen“ záhadné zmizení oblíbeného a hodného starosty Jeremiáše Bartoloměje Severýna Olsena, řečeného Bart, a to, že na jeho místo zasedl zlý a panovačný místostarosta Hvizd. Klid sluníčkovských naruší dopis v láhvi, který z vody vyloví dva kamarádi kocour Macík a slon Sebastian. Jak se podiví po zjištění, že dopis je od zmizelého Barta. Píše z Tajemného ostrova, že se má skvěle, a nabádá je, aby zasadili přiložené semínko. Když z něj přes noc vyroste

Válku lze prohrát i dvakrát

Válku lze prohrát i dvakrát

19. Prosinec 2017

Válka z druhé strany, z pohledu těch poražených, viníků. Jenže, nic není tak černobílé, jak by se mohlo zdát, mezi Němci bylo také mnoho odbojářů. Jejich a nejen jejich příběh přináší historický román Prozření. Je 9. listopadu 1938, Křišťálová noc. Zatímco po celém Německu se tříští skleněné výlohy, okna domů i zdravý rozum, na hradě Lingenfels cinkají skleničky a hraje jazz. Avšak v pozadí zdánlivě dekadentní párty roste plán na likvidaci Hitlera. Hraběnka Marianna von Lingenfels slíbí oné osudné noci svému manželovi a jeho přátelům – spolupracovníkům, že se stane jakousi velitelkou žen a dětí. Bude ostatní manželky ochraňovat a kdyby došlo na nejhorší,

Pod hrozbou temného dědictví

Pod hrozbou temného dědictví

18. Prosinec 2017

Neuběhne jediný den, aby v souvislosti s ní někdo nezmínil Ernesta Hemingwaye. Ptají se jí na duševní poruchy, odkaz její rodiny, opatrně pozorují její duševní pohodu. Jak se žije ve stínu slavného dědečka, prozrazuje Mariel Hemingwayová. Nejmladší dcera Jacka Hemingwaye a Byrny Louise, přezdívané Puck. Herečka, která již ve 14 letech získala Zlatý Globus za objev roku. Žena, která musí celý život bránit a vyvracet různá tvrzení o své rodině a žít s odkazem svého dědečka, jehož ani sama osobně nepoznala. Mariel Hemingwayová se rozhodla podělit o svůj životní příběh a poodhalit pravdu o své údajně prokleté rodině. jako dcera nejstaršího Hemingwayova syna si odmala

Will Bowen: Svět bez stížností

Will Bowen: Svět bez stížností

7. Prosinec 2017

Náramek, který vám umožní uvědomit si, v jakých chvílích si nejvíce stěžujete a propadáte skepsi. Vzteku, sebelítosti a zmaru. Ach, kolik bych toho mohla vymyslet… Ale kdy je stížnost konstruktivní? Když je jen zbytečným rozmazáváním zveličovaného problému nebo snahou vzbudit v druhých lidech soucit, zájem, pozornost nebo zisk? Prostě nějaký ten podlý benefit, za který by se nemusel stydět lecjaký profesionální energetický upír? Tak šup s tím náramkem na ruku a pokaždé, když se u něčeho podobného přistihnete, přendejte náramek z jedné ruky na druhou. Ano, záměr autora bylo utvořit 21 denní výzvu, protože to je právě ten čas, po kterém s novými zvyky přicházíme k většímu