Share

Potřebuji lásku

Vše odstartovala kniha Potřebuji tvou lásku – je to pravda? Tato kniha mne tak intenzivně oslovila a donutila vyhledat českou koučku v této oblasti, mimochodem autorku předmluvy ke knize. The Work (Práce), metoda dotazování a analyzování myšlenek mi totiž na jednu stranu přišla neskutečně postavená na hlavu a rozčilovala mne. Na druhou stranu je tak drsná a k jádru věci jdoucí, že jsem v ní cítila jakýsi ukrytý potenciál, a tím mě lákala.

Nemohla jsem ji vystát? Pak jsem pochopila proč…

Pokud si tuto knihu od Byron Katie a Michael Katz přečtete, získáte celkem ucelený pohled na to, oč tu vlastně jde. Jakákoliv naše myšlenka silně ovlivňuje náladu. Což pro mě byl zpětným pohledem ten nejpřesvědčivějšjí důkaz – ovšem také nejsmutnější, protože když si uvědomíte, jak moc vám myšlenky ovlivňují náladu a chování k druhým, nejlépe pak těm, kteří nemají s „viníkem“ vašich myšlenek co do činění, je to tristní a dost bolestivá sebereflexe. Jakákoliv naše myšlenka nemusí být pravda! Jak revoluční!

A skrze tuto myšlenku se dostaneme k vlastním emocím a k tomu, co pravdou je. Jednoduché? Ne tak docela…

Co se mi zprvu zdálo nepříjemné, dráždivé, rozčilující, to se postupně vyjasňovalo a stejně tak to může mít více čtenářů – čím více přeskočíte s touto knihou kamenů, čím hlouběji se do ní začtete a překonáte prvotní odpor, tím více zjistíte, že je obyčejně LOGICKÁ. A že to, co vás na ní rozčilovalo, jsou vaše bolestivá místa, která si často ani neuvědomujete.

Přiznám se, že nejvíce mne tu bolely pasáže o obětech týrání, psychického i fyzického. Nepříjemná byla také pasáž o tom, že by člověk dokázal žít dál i po nějaké zásadní životní ztrátě. Až s Lucií Carthy (v knize v předmluvě ještě jako Nováková, zatím jediná certifikovaná koučka této metody u nás) jsem si uvědomila, že to není o tom, abych se na to těšila – a propadala pocitu viny, že si to vše přivolávám, ale abych to přijala jako jednu z možností. Či ještě lépe, aby si člověk lépe skrze tyto někdy do extrému vyvedené příklady v knize, uvědomil, že jeho vlastní síla není ve vnějším světě a v chování či jednání druhých, ale v něm samotném. A faktem je také to, že ten, kdo má potřebu uzurpovat a týrat druhé, ve skutečnosti ve své duši trpí mnohem víc než ten, kdo je obětí. Oběť má vždycky po více či méně dlouhé cestě možnost ze situace odejít. Jenže, musí předtím najít sama sebe.

SOUHLASÍM s tím, že je to metoda vhodná pro člověka, který chce pomoci. Který už se staví na kolena a ví, že chce dál žít. Že chce opustit nefunkční vzorce myšlení. Není to metoda pro toho, kdo z různých příčin chce zůstat v roli oběti.

Možná jsem ve chvílích, kdy jsem knihu četla a znechuceně ji odkládala, byla tou, která chtěla zůstat obětí, protože to bylo pohodlnější…

Zcela jistě jsem ale ve chvílích, kdy jsem knihu opět vzala do ruky a pak si nakonec napsala o kontakt na paní Lucii, byla tou, která už obětí být nechtěla.

The Work v praxi bolí při, a bolí po…

V knize najdete i vzor pracovního listu a terapie. Zkuste si ji. Zkuste si k sobě být upřímní. Na druhou stranu, když to absolvujete osobně, je to ale mnohem větší nálož, protože nemáte možnost utéct. V mém případě šlo o kontakt přes skype. A najednou jdou ven i nejtemnější myšlenky. Bylo to úlevné, náhle jsem mohla přiznat i to, co jsem se styděla přiznat sama před sebou. A uviděla jsem sebe samu ve zcela novém světle. Nejlépe bych to přirovnala k pocitu, v jakém jsem se viděla jako dítě. S intenzivním prožíváním přítomnosti, s radostí do nového dne. S vyřešenou minulostí a s nadějí do budoucna.

ALE… Velké ale bylo tělo. Nějakým způsobem všechny ty problémy na mne seděly s větším důrazem, než je zdrávo a po každé takové terapii přišly různé stěhovavé bolesti. Záda… hlava… viróza se všemi následnými komplikacemi, různé záhadné příznaky čehosi. Ono nejspíš když sejmete z duše trápení, má konečně šanci opustit i tělo. A to, co někde v nitru bublalo a nemohlo ven, šlo ven.  Logicky. Jako stejně logicky dojdete k závěru, že život je ve své podstatě JEDNODUCHÝ.

Otázky v metodě The Work nejsou složité. Jsou právě úplně jednoduché. A když si osvojíte byť jen tu obyčejnou jednu otázku „Je to pravda?“ a tou hned zanalyzujete každou stresující myšlenku, velice své duši odlehčíte. Ano, The Work je práce na celý život, je to styl myšlení, je to neustálé odlupování stresujících myšlenek a jejich řádné logické a cílené řešení.

Tak nějak jsme se to měli naučit už od dětství, nemyslíte?

O autorce

Byron Katie je americká lektorka, spisovatelka, která prezentuje ve svých dílech a seminářích svůj vlastní postup ke zlepšení života nazývaného „The Work“ (Práce), nebo také „metoda dotazování“. Své poznatky upevnila a rozšířila při práci s lidmi s poruchami příjmu potravy, ve věznicích nebo v nemocnicích či v útulcích pro oběti domácího násilí. Ve zkratce je její Práce zodpovězení si čtyř jednoduchých otázek ve smyslu Je pravda to, co si myslím, vím určitě, že to JE pravda? Jak se cítím, když myslím na své domněnky a jak s nimi mohu pracovat dál… Našla tak základ ke všem svým knihám a ten postupně rozvíjela. Žije v Texasu a více informací o ní najdete na www.thework.com

Český koučink The Work: http://coachingbylucie.blog.cz/

Odkaz na skype HELP linku:   http://www.instituteforthework.com/itw/content/helpline

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublising.com

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Život je právo, ne povinnost

Život je právo, ne povinnost

13. Únor 2018

První premiérou v roce 2018 v Městském divadle Mladá Boleslav bude inscenace Teď mě zabij, současného kanadského dramatika Brada Frasera. Režie se ujal umělecký šéf Petr Mikeska. Hra je příběhem otevírajícím téma sexuality hendikepovaných a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením. Dalším silným tématem hry je eutanazie. Premiéra se uskuteční 23. 2. 2018 od 19:00 na Velké scéně. Hra Teď mě zabij je příběhem jedné rodiny, která žila šťastně až do osudového okamžiku. Ten zamíchá kartami a navždy změní životy všech členů a jejich přátel. Nehody se totiž stávají a musíme jim čelit, ať chceme nebo ne. To důležité je ale

Ztratila všechno, našla mnohem víc

Ztratila všechno, našla mnohem víc

26. Leden 2018

Místo svatby smuteční obřad. Aimee se měla vdávat a teď kráčí za rakví svého snoubence. Ale co se vlastně stalo a proč musela přijít o Všechno, co máme? Aimee poznala Jamese, když byli oba malé děti. Jejich mnohaleté přátelství postupně přerostlo v hlubokou životní lásku. Touha a náklonnost logicky vykrystalizovala v žádost o ruku a zasnoubení. Jenže James dva měsíce před svatbou zmizel kdesi v Mexiku, a pak jeho bratr Thomas pouze vyzvedl mrtvé tělo. Aimee tedy nakonec ve svůj plánovaný svatební den oplakává milovaného muže na jeho pohřbu. Plna zoufalství utíká před zármutkem, toužící zavřít se v tichu a klidu, pryč od všech blízkých.

Radmila Zrůstková: Domácí nápoje pro zdraví

Radmila Zrůstková: Domácí nápoje pro zdraví

21. Leden 2018

Skvělý nápad: vzít čistou studenou vodu a ovoce, zeleninu, bylinky a květiny….Vodu s vyluhovanými snítky máty zná snad každý, ale tady se celý nápad rozvíjí do nádherné křišťálové čistoty. A není to jen krásnou obálkou knihy, řekla bych…. Celý ten nápad je tak svěží, že budete mít okamžitě chuť si nějaký takový nápoj vymacerovat. Čistá voda osvěží na těle i na duchu. Je nejen naší součástí, ale i přenašečem informací… To je také stará známá pravda. Voda v sobě umí nosit energie toho, co do ní bylo vloženo. Ne vždy máme k dispozici vodu z čisté „studánky“, nebo měkkou dobrou vodu, na které si pochutnáte, ale v takovém případě

Ruby Roth: A proto nejíme zvířátka

Ruby Roth: A proto nejíme zvířátka

21. Leden 2018

Přiznám se narovinu, že nejsem veganka ani vegetariánka. Že se zvířátky mám soucit někdy až příliš velký a pro okolí nepochopitelný, takže mi podobná kniha byla docela zářezem do černého svědomí. Tak by miluješ zvířátka, a přitom si je dáš k obědu? Řízeček pěkně osmažený a k večeru hrnek studeného mléka nebo sýrové orgie? A co kravičky v kravíně a co to kuře, jehož prsa ti leží na talíři? Ne, nebojte se, není to taková hrůza, jako jsem si malovala v černých snech. Ale přesto bych k této knize ráda řekla několik postřehů. V první řadě je určena nejmenším dětem, je vhodná na vtipné prohlížení, snad i