Share

Potřebuji lásku

Vše odstartovala kniha Potřebuji tvou lásku – je to pravda? Tato kniha mne tak intenzivně oslovila a donutila vyhledat českou koučku v této oblasti, mimochodem autorku předmluvy ke knize. The Work (Práce), metoda dotazování a analyzování myšlenek mi totiž na jednu stranu přišla neskutečně postavená na hlavu a rozčilovala mne. Na druhou stranu je tak drsná a k jádru věci jdoucí, že jsem v ní cítila jakýsi ukrytý potenciál, a tím mě lákala.

Nemohla jsem ji vystát? Pak jsem pochopila proč…

Pokud si tuto knihu od Byron Katie a Michael Katz přečtete, získáte celkem ucelený pohled na to, oč tu vlastně jde. Jakákoliv naše myšlenka silně ovlivňuje náladu. Což pro mě byl zpětným pohledem ten nejpřesvědčivějšjí důkaz – ovšem také nejsmutnější, protože když si uvědomíte, jak moc vám myšlenky ovlivňují náladu a chování k druhým, nejlépe pak těm, kteří nemají s „viníkem“ vašich myšlenek co do činění, je to tristní a dost bolestivá sebereflexe. Jakákoliv naše myšlenka nemusí být pravda! Jak revoluční!

A skrze tuto myšlenku se dostaneme k vlastním emocím a k tomu, co pravdou je. Jednoduché? Ne tak docela…

Co se mi zprvu zdálo nepříjemné, dráždivé, rozčilující, to se postupně vyjasňovalo a stejně tak to může mít více čtenářů – čím více přeskočíte s touto knihou kamenů, čím hlouběji se do ní začtete a překonáte prvotní odpor, tím více zjistíte, že je obyčejně LOGICKÁ. A že to, co vás na ní rozčilovalo, jsou vaše bolestivá místa, která si často ani neuvědomujete.

Přiznám se, že nejvíce mne tu bolely pasáže o obětech týrání, psychického i fyzického. Nepříjemná byla také pasáž o tom, že by člověk dokázal žít dál i po nějaké zásadní životní ztrátě. Až s Lucií Carthy (v knize v předmluvě ještě jako Nováková, zatím jediná certifikovaná koučka této metody u nás) jsem si uvědomila, že to není o tom, abych se na to těšila – a propadala pocitu viny, že si to vše přivolávám, ale abych to přijala jako jednu z možností. Či ještě lépe, aby si člověk lépe skrze tyto někdy do extrému vyvedené příklady v knize, uvědomil, že jeho vlastní síla není ve vnějším světě a v chování či jednání druhých, ale v něm samotném. A faktem je také to, že ten, kdo má potřebu uzurpovat a týrat druhé, ve skutečnosti ve své duši trpí mnohem víc než ten, kdo je obětí. Oběť má vždycky po více či méně dlouhé cestě možnost ze situace odejít. Jenže, musí předtím najít sama sebe.

SOUHLASÍM s tím, že je to metoda vhodná pro člověka, který chce pomoci. Který už se staví na kolena a ví, že chce dál žít. Že chce opustit nefunkční vzorce myšlení. Není to metoda pro toho, kdo z různých příčin chce zůstat v roli oběti.

Možná jsem ve chvílích, kdy jsem knihu četla a znechuceně ji odkládala, byla tou, která chtěla zůstat obětí, protože to bylo pohodlnější…

Zcela jistě jsem ale ve chvílích, kdy jsem knihu opět vzala do ruky a pak si nakonec napsala o kontakt na paní Lucii, byla tou, která už obětí být nechtěla.

The Work v praxi bolí při, a bolí po…

V knize najdete i vzor pracovního listu a terapie. Zkuste si ji. Zkuste si k sobě být upřímní. Na druhou stranu, když to absolvujete osobně, je to ale mnohem větší nálož, protože nemáte možnost utéct. V mém případě šlo o kontakt přes skype. A najednou jdou ven i nejtemnější myšlenky. Bylo to úlevné, náhle jsem mohla přiznat i to, co jsem se styděla přiznat sama před sebou. A uviděla jsem sebe samu ve zcela novém světle. Nejlépe bych to přirovnala k pocitu, v jakém jsem se viděla jako dítě. S intenzivním prožíváním přítomnosti, s radostí do nového dne. S vyřešenou minulostí a s nadějí do budoucna.

ALE… Velké ale bylo tělo. Nějakým způsobem všechny ty problémy na mne seděly s větším důrazem, než je zdrávo a po každé takové terapii přišly různé stěhovavé bolesti. Záda… hlava… viróza se všemi následnými komplikacemi, různé záhadné příznaky čehosi. Ono nejspíš když sejmete z duše trápení, má konečně šanci opustit i tělo. A to, co někde v nitru bublalo a nemohlo ven, šlo ven.  Logicky. Jako stejně logicky dojdete k závěru, že život je ve své podstatě JEDNODUCHÝ.

Otázky v metodě The Work nejsou složité. Jsou právě úplně jednoduché. A když si osvojíte byť jen tu obyčejnou jednu otázku „Je to pravda?“ a tou hned zanalyzujete každou stresující myšlenku, velice své duši odlehčíte. Ano, The Work je práce na celý život, je to styl myšlení, je to neustálé odlupování stresujících myšlenek a jejich řádné logické a cílené řešení.

Tak nějak jsme se to měli naučit už od dětství, nemyslíte?

O autorce

Byron Katie je americká lektorka, spisovatelka, která prezentuje ve svých dílech a seminářích svůj vlastní postup ke zlepšení života nazývaného „The Work“ (Práce), nebo také „metoda dotazování“. Své poznatky upevnila a rozšířila při práci s lidmi s poruchami příjmu potravy, ve věznicích nebo v nemocnicích či v útulcích pro oběti domácího násilí. Ve zkratce je její Práce zodpovězení si čtyř jednoduchých otázek ve smyslu Je pravda to, co si myslím, vím určitě, že to JE pravda? Jak se cítím, když myslím na své domněnky a jak s nimi mohu pracovat dál… Našla tak základ ke všem svým knihám a ten postupně rozvíjela. Žije v Texasu a více informací o ní najdete na www.thework.com

Český koučink The Work: http://coachingbylucie.blog.cz/

Odkaz na skype HELP linku:   http://www.instituteforthework.com/itw/content/helpline

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublising.com

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Musí snad existovat něco víc

Musí snad existovat něco víc

27. Červen 2017

Existuje něco po smrti? Kam putuje duše? Jak vypadá nebe? A je vůbec nějaké? Patrick Ness opět překvapuje a neuvěřitelně provokuje své čtenáře v románu Něco víc. Seth se topí. Je mu jen šestnáct let a nelítostné, rozbouřené moře se ho chystá pohltit. Zoufalý a osamělý bojuje ze všech sil o svůj život, ale živlům nelze vzdorovat. Mladík umírá, aby se však záhy probudil na neznámém místě. Je to sen v předsmrtné agonii? Byl snad zachráněn na poslední chvíli? Je v nebi nebo soukromém pekle. Neví nic, jediné, čím si může být jist, je hlad, žízeň a liduprázdné okolí. Seth si velmi jasně pamatuje, jak

Danielle Steel: Společný byt

Danielle Steel: Společný byt

25. Červen 2017

V létě je parádní doba na knížky, u nichž se ponoříte do smyšlených světů svých lepších, mladších, bohatštích, více milujících realit. A romantické knížky jsou k tomu jako dělané. Tohle je novinka od Danielle Steele, kterou snad s jejími desítkami podobně laděných románů netřeba ani představovat. Představte si, že jste mladé, možná i krásné a na začátku životních zkušeností. Už máte svá povolání a teď hledáte byt. Jste z New Yorku. Smog, hluk, ale taky vědomí, že když umíte přežít v téhle džungli, umíte přežít snad úplně všude. A tak jste jednou z těchto dam: Claire - návrhářka, která přišla k luxusnímu bytu, který si

19.-25.6.2017: „Tu máš, co máš!“

19.-25.6.2017: „Tu máš, co máš!“

20. Červen 2017

Jednoduše řečeno, tento týden je týdnem rozcestí, jistot, stability a rozvažování.  Vyplatí se klid, pomalý posun kupředu a řešení věcí, které jsou pro nás tento rok zásadní nebo u kterých potřebujeme rozvahu a trpělivost. Se vší tou moudrou energií a snad i osudovými zásahy bych si troufla říci, že u některých může mít tento týden podobu událostí, zásadnějších i sotva zřetelných, ve kterých lze vystopovat jakousi spravedlnost, ochranu, sejití moudrosti z nebes na Zemi, snad i do rukou dostanete více možností, než jste měli ještě minulý týden. Něčeho bude víc, něco bude přicházet zvenčí ve zvýšené míře a bude to přesně mířené!

Něco na té Grace je

Něco na té Grace je

19. Červen 2017

Nebyla to láska jako z románu, vlastně to ze začátku vůbec na žádnou lásku nevypadalo, spíš naopak. Když však Henry potká svou vyvolenou, rozhodně se nenechá ničím zastrašit.   Henry je obyčejný středoškolák. Maká, snaží se, aby se dostal na co nejlepší vysokou. Má skvělou rodinu, pár přátel a snad se dostane i k vysněnému místu redaktora školních novin. Pak ale na scénu vstoupí Grace. No, spíš než vstoupí, se přišourá. Nezajímavá, ošuntělá, na první pohled trochu špinavá holka v klučičím oblečení, která se při chůzi opírá o hůl. Poslední ročník měl být legrace, práce ve školním časopise, zkoušky na vysokou, sem tam se postarat o