Share

Jsem máma Kristína Farkašová

Mám oči mokré od smíchu. I při psaní tohoto článku se mi pořád roztahují koutky úst nahoru. Dnes byl opravdu pěkný voňavě jarní den, i když podle kalendáře je stále jiné roční období. Teploměr hlásí šestnáct stupňů, popadla jsem potomka, pití, svačinu a knížku JSEM MÁMA od Kristíny Farkašové a šli jsme na hřiště. Naštěstí syn už je ve věku, kdy za ním nemusím urputně pobíhat jako bodyguard, kdyby se třeba snažil naskočit do roztočeného kolotoče, nebo se připlést jinému dítěti, sjíždějící skluzavku, popř. chtěl udělat na lávce krok do prázdného prostoru, protože v animovaných seriálech obvykle postavy ve vzduchu ještě nějakou dobu vydrží. Malé děti ještě netuší, že takto to nefunguje. Mohu si tedy v klidu sednout na lavičku a číst si a jsem jen občas vyrušována voláním: mami, hele, točím se bez držení, mami, nemám ani nohy na zemi, mami, podívej, jak jsem vysoko. A bez držení! Držet se je nejspíš pro slabochy. Pro koho byla vymyšlena zábradlí, že?

Snažila jsem se číst vzorně, ale nedalo se to. Chvílí jsem se potichu potutelně usmívala, to jsem také dlouho nevydržela, protože jsem brzy vyprskávala smíchy, dokonce jsem si i s prominutím uchrochtla jako puberťák. Nadzdvihávala jsem sluneční brýle a otírala si slzy. Lidi, to je taková psina tahle knížka. Je to ten tip knížky, které když budete číst ještě v předmateřském období, tak si jen myslíte, že jí rozumíte. Co by na tom mohlo být těžkého, že? Ona ta literatura je těžká jen na váhu díky neodlehčenému papíru. Ale skutečnou hloubku myšlenky (a už se zase směju) pochopíte, až budete mít děti. Čtete řádek po řádku, stránku po stránce, brečíte smíchy a uvnitř křičíte: jo jo jo, takhle to je. To je přesně ono. A vzpomínáte, jaké to bylo, když jste byly na mateřské.

Jsem máma obrázekZatímco jedna z čtenářek blogu, z níž původně knížka vychází, uvádí, že „ještě nikomu se nepodařilo tak pěkně shrnout, proč nechci děti. Miluju tvoje články a od té doby co je čtu, jsem začala brát antikoncepci, díky které se mi zvětšila prsa. Díky!“ či jiná „Tvé články jsem dala přečíst svému muži a společně jsme se rozhodli, že nechceme děti. Budeme cestovat.“, na mě to působí zcela opačně. Sním, dojímám se, směju a šla bych do toho klidně zase. Bohužel vzhledem ke svému věku a dalším okolnostem už tak neučiním, ale byly to krásné časy. Nejkrásnější období je prostě mateřská a bez dětí je život nenaplněný. Je s nimi povětšinou legrace, často vás objímají a líbou a jsou s vámi šťastné. Samozřejmě že jednou přijde období, kdy přehodnotí své lásky a půjdou svou cestou. Do té doby však je to nádherné a nenahraditelné.

Podívejte se na ukázku níže a zasmějte se. Třeba taky nahlas

23 – 24

Hned po porodu mě překvapilo, že mám místo břicha něco prazvláštního, plandavého s konzistencí mimozemšťana. Všichni mi říkali maminko a já na to vůbec nereagovala. Tatínek už nebyl můj otec, ale můj muž. Taky mě překvapilo, že jsem měla v břiše děti opravdu dvě. Teď už tam nejsou, jsou skutečné. Tyhle dvě děti budou moje už napořád, a i kdybych si to rozmyslela, nedají se vrátit. Díru po císaři mi totiž zašili právě proto, abych je neměla kudy vracet. Ano, po přirozeném porodu zůstává tahle možnost ještě otevřená, ale asi by to nebylo nic příjemného. Což mi připomíná, že novomatku zcela jistě překvapí, že je stále ještě ženou, to když se po několika měsících na vlastní oči přesvědčí, že její hlavní, takzvaný prvotní pohlavní znak je pořád na svém místě. Ze vzpomínek se zkrátka nedá žít věčně.

Po porodu žena pochopí, k čemu má prsa, a na vlastní bradavky se přesvědčí, že kojení setsakra bolí. Úlevu v takových chvílí přináší procházka s obnaženými mlíkárnami, přičemž exmroži vůbec nevadí, že mu na ně zírá půlka nemocnice.

(str. 43)

Přestože dlouhodobě kojím, což na můj mozek nemá úplně nejlepší vliv, spočítala jsem si to a zjistila jsem, že už rok jsem máma. Protože jsem vždycky chtěla dvě děti a jsem nesmírně praktická žena, která žije v uspěchané době, zvládla jsem dvě děti při jednom porodu. Někdy se sama sebe ptám: A není to málo? Pak mrknu na hrudník, přepočítám prsa (mám dvě, takže pár) a řeknu si, že je to tak akorát.

Co se v mém životě za uplynulý rok změnilo? Podstatnou změnou je, že se konečně na záchodě necítím opuštěná. Nikdy tam nejsem sama. (Netušila jsem, jak těžké je dobře ukrýt záchodovou štětku.) A tím to zdaleka nekončí. Změnilo se úplně všechno.

Kdysi jsem trávila skoro každý večer v divadle. Teď jsem večer co večer doma a oddávám se nové rozkoši. Jakmile děti usnou, usadím se na záchodě (sama) a šťourám si v uchu vatovou tyčinkou. Je to nejvíc.

Jsem máma Euromedia

Slovenská herečka Kristína Farkašová vydává vlastní blogerské zápisky

Úspěšná slovenská herečka a moderátorka Kristína Farkašová je šťastnou maminkou dvojčat, holčiček Ely a Matildy. Ve svých blogových zápiscích, které loni shrnula do knižního bestselleru, vtipně popisuje svoje zkušenosti s těhotenstvím a mateřstvím. Její pohled na život s neposednými dvojčaty je láskyplný a optimistický a zárod vtipný, občas i mírně sarkastický. Mateřství je skvělá věc, ale někdy dá zabrat. Půvabně graficky upravenou knížku ilustroval Kristínin otec, Boris Farkaš.

Kristína Farkašová (1982)

Slovenská herečka a moderátorka pocházející z herecké rodiny. Vystudovala divadelní dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a DAMU v Praze. Zpočátku se věnovala psaní divadelních recenzí, od roku 2004 hraje v Radošinském naivném divadle a hostovala také v Činoherním klubu. Moderuje pořad Postav dom, zasaď strom na Slovenské televizi a Cestoviny na TV Markíza. V červnu 2013 se stala maminkou dvojčat Matildy a Ely.

Kristína Farkašová, Jsem máma. Euromedia Group, a.s. – Ikar, 2017

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Myšlenky moudrosti od Louise L. Hay mají dlouhou tradici

Myšlenky moudrosti od Louise L. Hay mají dlouhou tradici

23. Červenec 2017

Knihy a inspirační karty Louise L. Hay patří už ke kultovním dílům. Tenhle malý balíček akorát tak do dlaně je rozkošným dárečkem jako bonbonek pro duši. Život v radosti je tím v moudrosti. Nebo je to naopak? S touhle slovní hříčkou si můžete hrát libovolně dlouho, stejně dlouho, jako si můžete probírat myšlenky těmito kartičkami od Louise L. Hay. Jsou roztomilé díky obrázkům Lucie Ernestové. A roztomilé pro každodenní výklad, když si potřebujete prostě „dát kafe“ pro duši. Nebo hladivé mléko s medem, kvalitní čaj?  Jak chcete, co máte rádi… „S radostí se každý den učím něco nového. Nemohu za druhé převzít jejich lekce. Každý den

Pravda skrytá v kopretině

Pravda skrytá v kopretině

12. Červenec 2017

Doktor Hamish Wolfe zabil čtyři ženy, snad protože byly při těle. Nebo možná nezabil, ale každopádně je za to odsouzen. Dokáže přesvědčit Maggie, známou obhájkyni ztracených případů, o své nevině? Britská autorka Sharon J. Bolton opět rozehrává nebezpečnou hru na pravdu a lež. Hamish Wolfe byl usvědčen a odsouzen za vraždu několika žen, tělo jedné se prozatím nenašlo. Jeho matka a podpůrná skupina, která kolem ní vznikla, věří, že ctihodný lékař by něčeho takového nebyl schopen. Stejně tak jeho nevině věří stovky fanynek, které Wolfovi píší, vyjadřují podporu, touží po něm, milují ho. Je opravdu možné, že všechny důkazy a obvinění

Leïla Slimani: Něžná píseň

Leïla Slimani: Něžná píseň

9. Červenec 2017

Ne, není to o tom, abyste si nebrali k dětem chůvu... I když... i když... Rozhodně je to téma jako dělané pro vznik psychických poruch novopečených matek :-))). V první chvíli jsem si říkala, cože autorka udělala tak obrovskou chybu, že začala celý příběh od konce, tedy od události, nad kterou se svírá srdce a která spíš než něžnou píseň připomíná drsné severské krimi. Hrůza. Prvních pár stránek se mnou cloumalo střídavě zklamání, že proč to číst, když už vlastně vím, jak to dopadlo, a střídavě pocit, že musím nalistovat poslední stránku, abych tedy zjistila, jestli to, co si myslím, je pravda. Naštěstí

Cynthia D´Aprix Sweeneyová: Polštář

Cynthia D´Aprix Sweeneyová: Polštář

9. Červenec 2017

Sourozenci Plumbovi se už léta téměř nestýkají, když tu je mezi ně hozen finanční polštář, nemalá částka ze svěřeneckého fondu. Všichni čekají a mají s ní své plány, stačí se jen dočkat čtyřicátých narozenin nejmladšího z nich: Jenže nakonec zjišťují, že nemají téměř nic, protože tuto částku matka použila na zalepení průšvihu jednoho z nich a své vlastní pověsti. Autorka, leč to je její prvotina, dokázala ale něco úplně jiného. Určitě si dovedete představit, že s takhle rozehraným příběhem okořeněným faktem, že jde o sourozence z bohaté rodiny, kteří si ale už to „bohatství“ tak nějak nepřenesli do svých nových rodin a žijí v podstatě obyčejné životy