Share

Jsem máma Kristína Farkašová

Mám oči mokré od smíchu. I při psaní tohoto článku se mi pořád roztahují koutky úst nahoru. Dnes byl opravdu pěkný voňavě jarní den, i když podle kalendáře je stále jiné roční období. Teploměr hlásí šestnáct stupňů, popadla jsem potomka, pití, svačinu a knížku JSEM MÁMA od Kristíny Farkašové a šli jsme na hřiště. Naštěstí syn už je ve věku, kdy za ním nemusím urputně pobíhat jako bodyguard, kdyby se třeba snažil naskočit do roztočeného kolotoče, nebo se připlést jinému dítěti, sjíždějící skluzavku, popř. chtěl udělat na lávce krok do prázdného prostoru, protože v animovaných seriálech obvykle postavy ve vzduchu ještě nějakou dobu vydrží. Malé děti ještě netuší, že takto to nefunguje. Mohu si tedy v klidu sednout na lavičku a číst si a jsem jen občas vyrušována voláním: mami, hele, točím se bez držení, mami, nemám ani nohy na zemi, mami, podívej, jak jsem vysoko. A bez držení! Držet se je nejspíš pro slabochy. Pro koho byla vymyšlena zábradlí, že?

Snažila jsem se číst vzorně, ale nedalo se to. Chvílí jsem se potichu potutelně usmívala, to jsem také dlouho nevydržela, protože jsem brzy vyprskávala smíchy, dokonce jsem si i s prominutím uchrochtla jako puberťák. Nadzdvihávala jsem sluneční brýle a otírala si slzy. Lidi, to je taková psina tahle knížka. Je to ten tip knížky, které když budete číst ještě v předmateřském období, tak si jen myslíte, že jí rozumíte. Co by na tom mohlo být těžkého, že? Ona ta literatura je těžká jen na váhu díky neodlehčenému papíru. Ale skutečnou hloubku myšlenky (a už se zase směju) pochopíte, až budete mít děti. Čtete řádek po řádku, stránku po stránce, brečíte smíchy a uvnitř křičíte: jo jo jo, takhle to je. To je přesně ono. A vzpomínáte, jaké to bylo, když jste byly na mateřské.

Jsem máma obrázekZatímco jedna z čtenářek blogu, z níž původně knížka vychází, uvádí, že „ještě nikomu se nepodařilo tak pěkně shrnout, proč nechci děti. Miluju tvoje články a od té doby co je čtu, jsem začala brát antikoncepci, díky které se mi zvětšila prsa. Díky!“ či jiná „Tvé články jsem dala přečíst svému muži a společně jsme se rozhodli, že nechceme děti. Budeme cestovat.“, na mě to působí zcela opačně. Sním, dojímám se, směju a šla bych do toho klidně zase. Bohužel vzhledem ke svému věku a dalším okolnostem už tak neučiním, ale byly to krásné časy. Nejkrásnější období je prostě mateřská a bez dětí je život nenaplněný. Je s nimi povětšinou legrace, často vás objímají a líbou a jsou s vámi šťastné. Samozřejmě že jednou přijde období, kdy přehodnotí své lásky a půjdou svou cestou. Do té doby však je to nádherné a nenahraditelné.

Podívejte se na ukázku níže a zasmějte se. Třeba taky nahlas

23 – 24

Hned po porodu mě překvapilo, že mám místo břicha něco prazvláštního, plandavého s konzistencí mimozemšťana. Všichni mi říkali maminko a já na to vůbec nereagovala. Tatínek už nebyl můj otec, ale můj muž. Taky mě překvapilo, že jsem měla v břiše děti opravdu dvě. Teď už tam nejsou, jsou skutečné. Tyhle dvě děti budou moje už napořád, a i kdybych si to rozmyslela, nedají se vrátit. Díru po císaři mi totiž zašili právě proto, abych je neměla kudy vracet. Ano, po přirozeném porodu zůstává tahle možnost ještě otevřená, ale asi by to nebylo nic příjemného. Což mi připomíná, že novomatku zcela jistě překvapí, že je stále ještě ženou, to když se po několika měsících na vlastní oči přesvědčí, že její hlavní, takzvaný prvotní pohlavní znak je pořád na svém místě. Ze vzpomínek se zkrátka nedá žít věčně.

Po porodu žena pochopí, k čemu má prsa, a na vlastní bradavky se přesvědčí, že kojení setsakra bolí. Úlevu v takových chvílí přináší procházka s obnaženými mlíkárnami, přičemž exmroži vůbec nevadí, že mu na ně zírá půlka nemocnice.

(str. 43)

Přestože dlouhodobě kojím, což na můj mozek nemá úplně nejlepší vliv, spočítala jsem si to a zjistila jsem, že už rok jsem máma. Protože jsem vždycky chtěla dvě děti a jsem nesmírně praktická žena, která žije v uspěchané době, zvládla jsem dvě děti při jednom porodu. Někdy se sama sebe ptám: A není to málo? Pak mrknu na hrudník, přepočítám prsa (mám dvě, takže pár) a řeknu si, že je to tak akorát.

Co se v mém životě za uplynulý rok změnilo? Podstatnou změnou je, že se konečně na záchodě necítím opuštěná. Nikdy tam nejsem sama. (Netušila jsem, jak těžké je dobře ukrýt záchodovou štětku.) A tím to zdaleka nekončí. Změnilo se úplně všechno.

Kdysi jsem trávila skoro každý večer v divadle. Teď jsem večer co večer doma a oddávám se nové rozkoši. Jakmile děti usnou, usadím se na záchodě (sama) a šťourám si v uchu vatovou tyčinkou. Je to nejvíc.

Jsem máma Euromedia

Slovenská herečka Kristína Farkašová vydává vlastní blogerské zápisky

Úspěšná slovenská herečka a moderátorka Kristína Farkašová je šťastnou maminkou dvojčat, holčiček Ely a Matildy. Ve svých blogových zápiscích, které loni shrnula do knižního bestselleru, vtipně popisuje svoje zkušenosti s těhotenstvím a mateřstvím. Její pohled na život s neposednými dvojčaty je láskyplný a optimistický a zárod vtipný, občas i mírně sarkastický. Mateřství je skvělá věc, ale někdy dá zabrat. Půvabně graficky upravenou knížku ilustroval Kristínin otec, Boris Farkaš.

Kristína Farkašová (1982)

Slovenská herečka a moderátorka pocházející z herecké rodiny. Vystudovala divadelní dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a DAMU v Praze. Zpočátku se věnovala psaní divadelních recenzí, od roku 2004 hraje v Radošinském naivném divadle a hostovala také v Činoherním klubu. Moderuje pořad Postav dom, zasaď strom na Slovenské televizi a Cestoviny na TV Markíza. V červnu 2013 se stala maminkou dvojčat Matildy a Ely.

Kristína Farkašová, Jsem máma. Euromedia Group, a.s. – Ikar, 2017

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Dobrodružství s obrovskou hruškou

Dobrodružství s obrovskou hruškou

9. Leden 2018

Tajemný ostrov, ztracený starosta, piráti, drak, ale především obrovské dobrodružství. To vše najdete s dětmi v nové, taktéž obrovské, knize Neuvěřitelný příběh o obrovské hrušce. Přímořské městečko Sluníčkov žilo poklidně. Obyvatelům dělalo starost „jen“ záhadné zmizení oblíbeného a hodného starosty Jeremiáše Bartoloměje Severýna Olsena, řečeného Bart, a to, že na jeho místo zasedl zlý a panovačný místostarosta Hvizd. Klid sluníčkovských naruší dopis v láhvi, který z vody vyloví dva kamarádi kocour Macík a slon Sebastian. Jak se podiví po zjištění, že dopis je od zmizelého Barta. Píše z Tajemného ostrova, že se má skvěle, a nabádá je, aby zasadili přiložené semínko. Když z něj přes noc vyroste

Válku lze prohrát i dvakrát

Válku lze prohrát i dvakrát

19. Prosinec 2017

Válka z druhé strany, z pohledu těch poražených, viníků. Jenže, nic není tak černobílé, jak by se mohlo zdát, mezi Němci bylo také mnoho odbojářů. Jejich a nejen jejich příběh přináší historický román Prozření. Je 9. listopadu 1938, Křišťálová noc. Zatímco po celém Německu se tříští skleněné výlohy, okna domů i zdravý rozum, na hradě Lingenfels cinkají skleničky a hraje jazz. Avšak v pozadí zdánlivě dekadentní párty roste plán na likvidaci Hitlera. Hraběnka Marianna von Lingenfels slíbí oné osudné noci svému manželovi a jeho přátelům – spolupracovníkům, že se stane jakousi velitelkou žen a dětí. Bude ostatní manželky ochraňovat a kdyby došlo na nejhorší,

Pod hrozbou temného dědictví

Pod hrozbou temného dědictví

18. Prosinec 2017

Neuběhne jediný den, aby v souvislosti s ní někdo nezmínil Ernesta Hemingwaye. Ptají se jí na duševní poruchy, odkaz její rodiny, opatrně pozorují její duševní pohodu. Jak se žije ve stínu slavného dědečka, prozrazuje Mariel Hemingwayová. Nejmladší dcera Jacka Hemingwaye a Byrny Louise, přezdívané Puck. Herečka, která již ve 14 letech získala Zlatý Globus za objev roku. Žena, která musí celý život bránit a vyvracet různá tvrzení o své rodině a žít s odkazem svého dědečka, jehož ani sama osobně nepoznala. Mariel Hemingwayová se rozhodla podělit o svůj životní příběh a poodhalit pravdu o své údajně prokleté rodině. jako dcera nejstaršího Hemingwayova syna si odmala

Will Bowen: Svět bez stížností

Will Bowen: Svět bez stížností

7. Prosinec 2017

Náramek, který vám umožní uvědomit si, v jakých chvílích si nejvíce stěžujete a propadáte skepsi. Vzteku, sebelítosti a zmaru. Ach, kolik bych toho mohla vymyslet… Ale kdy je stížnost konstruktivní? Když je jen zbytečným rozmazáváním zveličovaného problému nebo snahou vzbudit v druhých lidech soucit, zájem, pozornost nebo zisk? Prostě nějaký ten podlý benefit, za který by se nemusel stydět lecjaký profesionální energetický upír? Tak šup s tím náramkem na ruku a pokaždé, když se u něčeho podobného přistihnete, přendejte náramek z jedné ruky na druhou. Ano, záměr autora bylo utvořit 21 denní výzvu, protože to je právě ten čas, po kterém s novými zvyky přicházíme k většímu