Share

Jsem máma Kristína Farkašová

Mám oči mokré od smíchu. I při psaní tohoto článku se mi pořád roztahují koutky úst nahoru. Dnes byl opravdu pěkný voňavě jarní den, i když podle kalendáře je stále jiné roční období. Teploměr hlásí šestnáct stupňů, popadla jsem potomka, pití, svačinu a knížku JSEM MÁMA od Kristíny Farkašové a šli jsme na hřiště. Naštěstí syn už je ve věku, kdy za ním nemusím urputně pobíhat jako bodyguard, kdyby se třeba snažil naskočit do roztočeného kolotoče, nebo se připlést jinému dítěti, sjíždějící skluzavku, popř. chtěl udělat na lávce krok do prázdného prostoru, protože v animovaných seriálech obvykle postavy ve vzduchu ještě nějakou dobu vydrží. Malé děti ještě netuší, že takto to nefunguje. Mohu si tedy v klidu sednout na lavičku a číst si a jsem jen občas vyrušována voláním: mami, hele, točím se bez držení, mami, nemám ani nohy na zemi, mami, podívej, jak jsem vysoko. A bez držení! Držet se je nejspíš pro slabochy. Pro koho byla vymyšlena zábradlí, že?

Snažila jsem se číst vzorně, ale nedalo se to. Chvílí jsem se potichu potutelně usmívala, to jsem také dlouho nevydržela, protože jsem brzy vyprskávala smíchy, dokonce jsem si i s prominutím uchrochtla jako puberťák. Nadzdvihávala jsem sluneční brýle a otírala si slzy. Lidi, to je taková psina tahle knížka. Je to ten tip knížky, které když budete číst ještě v předmateřském období, tak si jen myslíte, že jí rozumíte. Co by na tom mohlo být těžkého, že? Ona ta literatura je těžká jen na váhu díky neodlehčenému papíru. Ale skutečnou hloubku myšlenky (a už se zase směju) pochopíte, až budete mít děti. Čtete řádek po řádku, stránku po stránce, brečíte smíchy a uvnitř křičíte: jo jo jo, takhle to je. To je přesně ono. A vzpomínáte, jaké to bylo, když jste byly na mateřské.

Jsem máma obrázekZatímco jedna z čtenářek blogu, z níž původně knížka vychází, uvádí, že „ještě nikomu se nepodařilo tak pěkně shrnout, proč nechci děti. Miluju tvoje články a od té doby co je čtu, jsem začala brát antikoncepci, díky které se mi zvětšila prsa. Díky!“ či jiná „Tvé články jsem dala přečíst svému muži a společně jsme se rozhodli, že nechceme děti. Budeme cestovat.“, na mě to působí zcela opačně. Sním, dojímám se, směju a šla bych do toho klidně zase. Bohužel vzhledem ke svému věku a dalším okolnostem už tak neučiním, ale byly to krásné časy. Nejkrásnější období je prostě mateřská a bez dětí je život nenaplněný. Je s nimi povětšinou legrace, často vás objímají a líbou a jsou s vámi šťastné. Samozřejmě že jednou přijde období, kdy přehodnotí své lásky a půjdou svou cestou. Do té doby však je to nádherné a nenahraditelné.

Podívejte se na ukázku níže a zasmějte se. Třeba taky nahlas

23 – 24

Hned po porodu mě překvapilo, že mám místo břicha něco prazvláštního, plandavého s konzistencí mimozemšťana. Všichni mi říkali maminko a já na to vůbec nereagovala. Tatínek už nebyl můj otec, ale můj muž. Taky mě překvapilo, že jsem měla v břiše děti opravdu dvě. Teď už tam nejsou, jsou skutečné. Tyhle dvě děti budou moje už napořád, a i kdybych si to rozmyslela, nedají se vrátit. Díru po císaři mi totiž zašili právě proto, abych je neměla kudy vracet. Ano, po přirozeném porodu zůstává tahle možnost ještě otevřená, ale asi by to nebylo nic příjemného. Což mi připomíná, že novomatku zcela jistě překvapí, že je stále ještě ženou, to když se po několika měsících na vlastní oči přesvědčí, že její hlavní, takzvaný prvotní pohlavní znak je pořád na svém místě. Ze vzpomínek se zkrátka nedá žít věčně.

Po porodu žena pochopí, k čemu má prsa, a na vlastní bradavky se přesvědčí, že kojení setsakra bolí. Úlevu v takových chvílí přináší procházka s obnaženými mlíkárnami, přičemž exmroži vůbec nevadí, že mu na ně zírá půlka nemocnice.

(str. 43)

Přestože dlouhodobě kojím, což na můj mozek nemá úplně nejlepší vliv, spočítala jsem si to a zjistila jsem, že už rok jsem máma. Protože jsem vždycky chtěla dvě děti a jsem nesmírně praktická žena, která žije v uspěchané době, zvládla jsem dvě děti při jednom porodu. Někdy se sama sebe ptám: A není to málo? Pak mrknu na hrudník, přepočítám prsa (mám dvě, takže pár) a řeknu si, že je to tak akorát.

Co se v mém životě za uplynulý rok změnilo? Podstatnou změnou je, že se konečně na záchodě necítím opuštěná. Nikdy tam nejsem sama. (Netušila jsem, jak těžké je dobře ukrýt záchodovou štětku.) A tím to zdaleka nekončí. Změnilo se úplně všechno.

Kdysi jsem trávila skoro každý večer v divadle. Teď jsem večer co večer doma a oddávám se nové rozkoši. Jakmile děti usnou, usadím se na záchodě (sama) a šťourám si v uchu vatovou tyčinkou. Je to nejvíc.

Jsem máma Euromedia

Slovenská herečka Kristína Farkašová vydává vlastní blogerské zápisky

Úspěšná slovenská herečka a moderátorka Kristína Farkašová je šťastnou maminkou dvojčat, holčiček Ely a Matildy. Ve svých blogových zápiscích, které loni shrnula do knižního bestselleru, vtipně popisuje svoje zkušenosti s těhotenstvím a mateřstvím. Její pohled na život s neposednými dvojčaty je láskyplný a optimistický a zárod vtipný, občas i mírně sarkastický. Mateřství je skvělá věc, ale někdy dá zabrat. Půvabně graficky upravenou knížku ilustroval Kristínin otec, Boris Farkaš.

Kristína Farkašová (1982)

Slovenská herečka a moderátorka pocházející z herecké rodiny. Vystudovala divadelní dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a DAMU v Praze. Zpočátku se věnovala psaní divadelních recenzí, od roku 2004 hraje v Radošinském naivném divadle a hostovala také v Činoherním klubu. Moderuje pořad Postav dom, zasaď strom na Slovenské televizi a Cestoviny na TV Markíza. V červnu 2013 se stala maminkou dvojčat Matildy a Ely.

Kristína Farkašová, Jsem máma. Euromedia Group, a.s. – Ikar, 2017

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

16. Červen 2018

Kerstin Simoné mne jako autorka zaujala natolik, že jsem si o ní musela hned něco vyhledat. Něžná blondýnka ponořená až do hlubin jakéhosi poznání boha Thovta, odhalující skryté pravdy a moudrost? No, na toto téma napsala množství knih a vydala také cédéčka s meditacemi. Pořádá semináře nejen v Německu, kde žije, ale také v Rakousku a Švýcarsku, a předává tím nejrůznější nauky dávno zapomenuté, nebo záměrně potlačované společností. Možná se to dá pochopit i z této knihy, Thovt, projekt lidstvo, která pojednává o historii lidstva, jeho vývoji a o skrytých schopnostech, které nám zatím byly skryty. Velká část čtiva je obecně známých pravdách, které rozebírá právě

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo