Share

Ďábel je taky jenomAč by člověk asi prvoplánově nehledal v humoristické knize s lehkým tématem, tajemnem až mysteriozní zápletkou, tak neuvěřitelnou, že se může udát opravdu jenom ve vánoční čas, nějakou hlubší duchovní moudrost, opak je pravdou. Samozřejmě záleží na každém čtenáři, ale v téhle svižné, na dialozích dobře postavené knize, hledejte také parádní perfekcionisticky pojmutou psychoanalýzu zla. Rozbor až do morku kostí. S knížetem pekel není žádná sranda.

Psychoterapeut Jakob Jakobi se jednoho dne setká s podivným mužem, který velmi sugestivně usiluje o jeho duši. Že by další podivný klient? Snad více než co jiného ho ten Toni Auerbach zajímá jako pacient. A trpělivost i houževnatost má Jakob opravdu velkou. Na jeho místě bych podlehla strachu už mnohem dříve, zejména pak, když se začne v románu tlačit na pilu. V tu chvíli jste ztraceni, minimálně jako čtenář, protože máte o zábavu postaráno – tohle se nedá přerušit, to se musí dočíst na jeden zátah!

Ukázka:

„Na knihy zapomeň. Podívej se na indicie, Jakobe. Auerbach se za každou cenu snaží získat tvou duši. Manipuluje tebou a tvým okolím. Provádí čarodějnictví. Disponuje nezměrným množstvím peněz. A jen tak mimochodem leží jeho existence v tmách.“

Udiveně vzhlédnu.

„Ty jsi to nevěděl? Trochu jsem pátral. Na internetu najdeš několik Antonů Auerbachů, tvůj zámožný pacient ale mezi nimi není. Muž, který údajně žongluje s milliony, je naprosto neznámý? Dokonce i ve světě obchodu? To je přece zvláštní, nemyslíš?“

Roberto olízne papírový útržek špičkou jazyka a dokončí opravu cigarety.

„Já ti nevím,“ řeknu. „Pro tebe jako pro kněze je nasnadě, že ďábel existuje. Ale já jsem psycholog. Já věřím v to, že lidé si nosí svoje propasti v sobě.“

Roberto si zapálí cigaretu a zhluboka vdechne kouř. „A právě tenhle postoj se ďáblovi ohromně hodí, Jakobe. On totiž nechce, aby v něj lidé věřili. Pro něj je dokonce nejlepší, když v něj nevěří vůbec nikdo. Nic netušící lidé jsou vděčnými, a především snadnými oběťmi zla. I ty jsi taková malá nic netušící oběť, Jakobe. I když si to nechceš připustit.“

Pár lidí, ale s velkým významem!

Sympatické také je, že tu vystupuje jen pár postav, náhodně i nenáhodně se hlavnímu hrdinovi přimotávající do života a snad to je důvod, proč je tu dostatek prostoru pro pečlivé vykreslení jejich povah a charakterových rysů. Stávají se tak nezaměnitelní. A každý má přesně svůj význam. A jak hezky v tom vánočním Berlíně autor rozmotal to dějové klubíčko, se stejnou grácií ho potom se závěrečnými stránkami zamotává zpět. A vlastně – vlastně odcházíte s pocitem, že nevíte, jestli se něco stalo… Nic se nestalo? První leden začne pro Jakoba Jakobiho stejně tuctově jako ostatní? Nebo ne, nebo se naopak stalo všechno?

Neobyčejná kniha, o které rádi řekne někomu dalšímu, protože v ní je tolik háčků, na které se může každý člověk chytnout dle své preference nebo momentálně řešených problémů, těch niterných v duši, že snad i kdybyste tuto knihu četli  za dalších deset let, osloví vás v jiných rovinách než nyní.

O autorovi:

HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se  živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.

Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.

Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.

Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016,

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Život je právo, ne povinnost

Život je právo, ne povinnost

13. Únor 2018

První premiérou v roce 2018 v Městském divadle Mladá Boleslav bude inscenace Teď mě zabij, současného kanadského dramatika Brada Frasera. Režie se ujal umělecký šéf Petr Mikeska. Hra je příběhem otevírajícím téma sexuality hendikepovaných a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením. Dalším silným tématem hry je eutanazie. Premiéra se uskuteční 23. 2. 2018 od 19:00 na Velké scéně. Hra Teď mě zabij je příběhem jedné rodiny, která žila šťastně až do osudového okamžiku. Ten zamíchá kartami a navždy změní životy všech členů a jejich přátel. Nehody se totiž stávají a musíme jim čelit, ať chceme nebo ne. To důležité je ale

Ztratila všechno, našla mnohem víc

Ztratila všechno, našla mnohem víc

26. Leden 2018

Místo svatby smuteční obřad. Aimee se měla vdávat a teď kráčí za rakví svého snoubence. Ale co se vlastně stalo a proč musela přijít o Všechno, co máme? Aimee poznala Jamese, když byli oba malé děti. Jejich mnohaleté přátelství postupně přerostlo v hlubokou životní lásku. Touha a náklonnost logicky vykrystalizovala v žádost o ruku a zasnoubení. Jenže James dva měsíce před svatbou zmizel kdesi v Mexiku, a pak jeho bratr Thomas pouze vyzvedl mrtvé tělo. Aimee tedy nakonec ve svůj plánovaný svatební den oplakává milovaného muže na jeho pohřbu. Plna zoufalství utíká před zármutkem, toužící zavřít se v tichu a klidu, pryč od všech blízkých.

Radmila Zrůstková: Domácí nápoje pro zdraví

Radmila Zrůstková: Domácí nápoje pro zdraví

21. Leden 2018

Skvělý nápad: vzít čistou studenou vodu a ovoce, zeleninu, bylinky a květiny….Vodu s vyluhovanými snítky máty zná snad každý, ale tady se celý nápad rozvíjí do nádherné křišťálové čistoty. A není to jen krásnou obálkou knihy, řekla bych…. Celý ten nápad je tak svěží, že budete mít okamžitě chuť si nějaký takový nápoj vymacerovat. Čistá voda osvěží na těle i na duchu. Je nejen naší součástí, ale i přenašečem informací… To je také stará známá pravda. Voda v sobě umí nosit energie toho, co do ní bylo vloženo. Ne vždy máme k dispozici vodu z čisté „studánky“, nebo měkkou dobrou vodu, na které si pochutnáte, ale v takovém případě

Ruby Roth: A proto nejíme zvířátka

Ruby Roth: A proto nejíme zvířátka

21. Leden 2018

Přiznám se narovinu, že nejsem veganka ani vegetariánka. Že se zvířátky mám soucit někdy až příliš velký a pro okolí nepochopitelný, takže mi podobná kniha byla docela zářezem do černého svědomí. Tak by miluješ zvířátka, a přitom si je dáš k obědu? Řízeček pěkně osmažený a k večeru hrnek studeného mléka nebo sýrové orgie? A co kravičky v kravíně a co to kuře, jehož prsa ti leží na talíři? Ne, nebojte se, není to taková hrůza, jako jsem si malovala v černých snech. Ale přesto bych k této knize ráda řekla několik postřehů. V první řadě je určena nejmenším dětem, je vhodná na vtipné prohlížení, snad i