Share

Potřebuji tvou láskuŘeknu to o této knize naprosto upřímně. Nejprve jsem jí nemohla přijít na jméno. A když jsem ji přečetla v lepším rozpoložení, kontaktovala jsem českou koučku se zkušenostmi u Byron Katie, prošla si dvěma lekcemi The Work a mohu říci jediné – je to ta nejlepší psychologická metoda k tomu, jak se zbavit úzkostí, depresí, nejistot a vtíravých myšlenek, které si často ani neuvědomujete. A hlavně je to cesta k nalezené své vlastní sebehodnoty.

To, že mne kniha zezačátku neoslovila, ba až popudila, bylo jednoznačným důkazem, že mi prostě jen šlápla na kuří oko. Uvědomila jsem si, co si většina z nás nosí hluboko v nitru. Mnoho věcí chceme zašlápnout, hodit do rohu, zamést pod koberec – ale ono to tak nejde a tyto události, situace a myšlenky především nám výrazně snižují kvalitu života, přesněji kvalitu přítomného prožívání.

Schválně si zkuste třeba jenom na hodinu denně zapisovat nebo výrazně uvědomovat, kolik času strávíte tím, že  opravdu žijete přítomností, a kolik tím, že přemýšlíte o něčem a dost často to ani nejsou plodné myšlenky. Co druhý řekl, udělal, co tím myslel, co bude, co chtěl… Možná je to celá polovina, nebo i více, vašeho času.

Polovina promrhaného života… Polovina života, který nežijete přítomně, ale zabýváte se něčím, co je ve skutečnosti tomu druhému úplně jedno!

Při bližším ohledání zjistíte, že nic z toho, s čím si mordujete hlavu v průběhu dne, nemusí být ve skutečnosti pravda.

Je to pravda?

To je zásadní otázka metody The Work (Práce). Kniha je plná teoretického vysvětlování této metody a toho, jak pracuje náš mozek s myšlenkami a také tu je obrovský prostor věnovaný praktickým příkladům. Samotným otázkám a klientům, kteří na ně odpovídají. Nakonec zjistíte, že je to všechno o tom, že POTŘEBUJETE od někoho něco, abyste byli šťastní. Postupně díky dotazům pochopíte, že to něco potřebujete spíše sami od sebe, a že to v sobě máte. Jednotlivá témata se rozebírají velmi často otázkou „víte jistě, že je to pravda?“ SKUTEČNĚ? Od toho se velmi často odloupne uvědomění, že za život druhých nemůžete být zodpovědni ani s těmi nejlepšími úmysly. Že často si myslíte i něco, co vlatně není pravda a druhému spíš uškodíme. Nebo naopak škodíte a obviňujete se sami z něčeho, co ve skutečnosti vůbec není vaše vina.

Metoda The Work je o osvobození!

Zásadní emocí, která vám po absolvování této metody vyvstane, je obrovské osvobození. A to ne na nějakém ezoterickém základě, ale na základě úplně logickém a čistě psychologickém. Lucie Novákové, která je u nás jedinou oficiální koučkou této metody a je také autorkou předmluvy ke knize, jsem se ptala, jací lidé se na ní obracejí. Má zkušenosti z mnoha zemí, ale o Češích řekla, že jsou lidé, kteří už prošli většinou lecčíms, kdejakou metodou, ale žádná je úplně neuspokojila. A v The Work hledají právě ten dril, funkčnost a jednoduchost: po několika sezeních už nepotřebujete žádného kouče, sami sobě se stáváme lektorem. To samo o sobě je dobrým důkazem, že The Work je naprosto přirozená metoda. Ve chvíli, kdy jsem se sama již dokázala dotazovat a přineslo mi to výsledky, zažívala jsem chvíle obrovského štěstí.

A na začátku byla tato kniha.

Podívejte se po ní. Má opravdu potenciál vás zvednout ze židle. Nejprve pohoršením, pak studem nad sebou samým a potom nadšením, které nastane ve chvíli, kdy odkryjete koberec plný staré špíny a začnete uklízet.

Neslibují se tu zázraky na počkání, ale tvrdá práce… Výsledky jsou ale celoživotní.

Ukázka – HLEDÁNÍ UZNÁNÍ

Holčička je šťastně ponořená do hry na pískovišti. Náhle se jí k vlastnímu překvapení podaří hvězda. Ostatní děti, kterých si předtím sotva všimla, se smějí a tleskají. Holčička udělá hvězdu ještě jednou, aby zjistila, zda budou tleskat znovu. Děti po celém hřišti křičí: „Podívej se na mě! Podívej se na mě!“ A jsou šťastné, když se jim dostane vytoužené odpovědi, a zklamané, když je to naopak. Naše holčička si není úplně jistá, co právě objevila, ale je to vzrušující. Myslí si, že možná našla klíč k tomu, jak se začlenit. Do další hvězdy už se pouští s motivem, který předtím neměla. Už netropí hlouposti jen tak pro zábavu. Soustředí se na ohlas a reakci druhých a s tím přichází i úzkost z toho, že jí jich nedostane.

Mnoho z nás metá hvězdy toho či onoho druhu i v dospělosti. Honíme se za uznáním téměř všech lidí, které známe – svých partnerů a dětí, rodičů, kolegů v práci, dokonce i cizího člověka ve výtahu. Z honby za uznáním se stala natolik nedílná součást našeho života, že se k ní uchylujeme úplně automaticky: stěží si uvědomujeme, že k ní dochází. Úzkosti, kterou má na svědomí, si mnohem snadněji všimnete u svých přátel a kolegů či kolegyň: tahle je upovídaná a zábavná, když je s vámi, ale jak je nablízku její snoubenec, hned ztichne. Tamta zase neustále podlézá šéfovi. Ten musí být neustále centrem pozornosti. Jedna z členek kroužku jógy je obzvláště klidná a usměvavá, když je nablízku učitel. A s touhle její děti zacházejí jako s rohožkou na boty.

Podobné chování přitáhne vaši pozornost, protože se neděje to, co by se dít mělo. Slavnostní večeře měla být pro přátele příležitostí, jak si odpočinout a vzájemně se poznat, ale změnila se ve strojené martýrium plné soutěživého přetvařování. Z pracovní schůzky, jejímž účelem bylo vyřešit konkrétní problém, se stala příležitost zapůsobit na hostujícího jednatele. Proč? Protože jeviště zabrala touha po uznání.

Pokud se ve vás probudila zvědavost, snažíte se nejspíš určit myšlenky, které to způsobily. Není těžké si představit, co vzbudilo ve vašich přátelích úzkost, vždyť stejné myšlenky žijí v mysli každého z nás – „odmítne mě, jestli uvidí, jaká doopravdy jsem“, „budu šťastná, jen když si mě někdo všimne“, a tak dále. Ať už v souladu s takovými myšlenkami jednáte nebo ne, pokud nahlédnete do svého nitra, nejspíše je tam najdete.

O autorce

Byron KatieByron Katie je americká lektorka, spisovatelka, která prezentuje ve svých dílech a seminářích svůj vlastní postup ke zlepšení života nazývaného „The Work“ (Práce), nebo také „metoda dotazování“. Své poznatky upevnila a rozšířila při práci s lidmi s poruchami příjmu potravy, ve věznicích nebo v nemocnicích či v útulcích pro oběti domácího násilí. Ve zkratce je její Práce zodpovězení si čtyř jednoduchých otázek ve smyslu Je pravda to, co si myslím, vím určitě, že to JE pravda? Jak se cítím, když myslím na své domněnky a jak s nimi mohu pracovat dál… Našla tak základ ke všem svým knihám a ten postupně rozvíjela. Žije v Texasu a více informací o ní najdete na www.thework.com

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Will Bowen: Svět bez stížností

Will Bowen: Svět bez stížností

7. Prosinec 2017

Náramek, který vám umožní uvědomit si, v jakých chvílích si nejvíce stěžujete a propadáte skepsi. Vzteku, sebelítosti a zmaru. Ach, kolik bych toho mohla vymyslet… Ale kdy je stížnost konstruktivní? Když je jen zbytečným rozmazáváním zveličovaného problému nebo snahou vzbudit v druhých lidech soucit, zájem, pozornost nebo zisk? Prostě nějaký ten podlý benefit, za který by se nemusel stydět lecjaký profesionální energetický upír? Tak šup s tím náramkem na ruku a pokaždé, když se u něčeho podobného přistihnete, přendejte náramek z jedné ruky na druhou. Ano, záměr autora bylo utvořit 21 denní výzvu, protože to je právě ten čas, po kterém s novými zvyky přicházíme k většímu

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

7. Prosinec 2017

  Lze jen těžko tuto knihu shrnout do jedné věty. Benjamin Kuras prostě píše nezaměnitelně. Důrazná fakta, statistiky, píle a pečlivost prosakující z každé věty a notně odlehčeno černým humorem, vtipem vzletným i vtipem pod kůži jdoucím, to záleží už na každém čtenáři. Jestli jeho knihy znáte, tak tohle je prosím další skvost a víc už vám k tomu říkat nemusím. Pokud neznáte, začněte klidně touhle, je totiž možná ještě v porovnání s ostatními, nejméně zatížená tíživými fakty o stavu dnešní civilizace. Či spíše, je více povznesena černým humorem a faktem, že my možná odsud zcela logicky zmizíme, protože „osli pošli“…, po nás tu zbydou švábi,

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to