Share

 Zlatý kondom - obálka

Známá psychoterapeutka Jeanne Saferová vypráví ve své knize Zlatý kondom skutečné příběhy ze života pacientů, účastníků výzkumů i ze svého osobního života o té nejtajuplnější záležitosti na světě. O lásce. Beznadějné, problematické, ale i naplněné.

Žádná emoce nikdy neohromovala, nemátla, neničila a neinspirovala lidstvo tolik a žádná nebyla podrobena tak důkladnému zkoumání jako láska. Kniha Zlatý kondom přináší do této debaty jedinečná intimní vyjádření milujících lidí a ukazuje, kolik podob láska může mít. Dotýká se témat, jakými jsou láska navzdory neshodám v politickém přesvědčení, láska silnější než smrt, svatba v pozdějším věku, ale i konec přátelství. Poradí také, jak ze vztahu, který dopadl špatně, vykřesat ještě něco dobrého. „I ty nejvíce zničující vztahy jsou v této knize ukázány s určitou dávkou optimismu, plynoucího z mých dlouholetých odborných zkušeností se zamilovanými. Jsem přesvědčená, že pochopení osvobozuje a že lidé díky němu nejsou odsouzeni slepě opakovat své bolestné chyby stále dokola,“ říká autorka knihy, psychoterapeutka Jeanne Saferová.

Doktorka Jeanne Saferová věnovala značnou část své mnohaleté kariéry v oblasti psychoterapie zkoumání tabu, o kterých každý z nás ve skrytu duše přemýšlí, ale o nichž jen málokdy mluvíme na veřejnosti. Saferová ve svých textech jde vždy nekompromisně za svým cílem, jímž je ponořit se hluboko do témat, která nás nutí červenat se, přestože jsou přítomná v životě nás všech – od konfliktních sourozeneckých vztahů až po rozhodnutí nemít děti. Ve 12 příbězích v knize Zlatý kondom zaměřuje svůj pronikavý a odvážný pohled na téma, jež má nejuniverzálnější dopad – na lásku ve všech jejích variacích.

Tisková zpráva

Nejnovější příspěvky na webu:

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád

Pokračování: Nebyl to jen sen?

Pokračování: Nebyl to jen sen?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl devátý Předchozí díl zde A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné? Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml. „Markétko!“ zvolal. „Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen. „Počkej, Markétko, je všechno v pořádku?“ zeptal

Pokračování: Na památku z minulosti do budoucnosti

Pokračování: Na památku z minulosti do budoucnosti

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl osmý Předchozí díl zde „Teda, Markét, ty válíš!“ plácla mě Alča po zádech. V tu chvíli jsem si vzpomněla. „Marku, pojď stranou. Ještě něco mám.“ „Co máš?“ „Důkaz!“ Vzpomněla jsem si, že mi zbyla v kapse jedna koruna, co jsem dostala zpátky, když jsem ve škole platila za kino. Položila jsem ji Markovi na dlaň. Marek na ni zíral s úžasem. Otáčel ji na obě strany. Pak vytáhl z kapsy svou jednu korunu. Na jeho minci klečela žena, po boku měla rýč a sázela malý lipový stromek. Na mé koruně pod velkou číslicí byla vyobrazena jen svatováclavská koruna. „Ta moje je o kousíček větší!“ poznamenal Marek. „A je

Pokračování: S pravdou ven

Pokračování: S pravdou ven

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, sedmý díl Předchozí pokračování zde „Tak to není, opravdu!“ uklidňovala ho Alča. „Vážně! Co je teď za rok?“ pobídla jsem ho. Marek si utřel bezděky nos. „Jak , co jako za rok? Přece 1989.“ Tak to jsem se ještě nenarodil, pomyslila jsem si pro sebe. „Vidíš, a my jsme z roku 2019,“ dodala Alča. „Cestovat časem přece nejde, to ví každý,“ nenechal se zmást. „V budoucnosti už ano. Proto mám na sobě tohle oblečení a někdy se tváříme, jako když nechápeme, co říkáš. Ale mám ještě jeden důkaz, počkej. Ukážu ti to,“ uvědomila jsem si. A vytáhla jsem z kapsy mobil. Marek na něho koukal, ale nevěděl, co si o