Share

Zahrada jako mikrokosmosPoprvé jsem si tu přečetla o biodynamickém zemědělství. Pochopila jsem alchymii, vliv astrologie a v celé šíři si zamilovala hermetiku.

Je to z velké části vzácná zahradnická příručka, ba encyklopedie, ale ani jsem se nenadála a autor mi na  prvních několika desítkách stran vysvětlil, jak funguje alchymie. Pokud jste si mysleli, že to je nějaká věda pomýlenců a pomatenců, kdepak! Oni všichni ti hledači Kamene mudrců a Svatého grálu měli správné přísady pro své bádání, ale patrně hledali jinou fyzickou podobu, než tyto dva jejich cíle doopravdy mají. Nebo nevíme… …protože svět se vyvíjí nikoliv předvídatelně. Stejně jako pupen stromu zvětšuje svůj objem, může jít i vývoj lidstva tímto krátkým směrem, kdy automaticky předpokládáme, že pupen se bude nadále zvětšovat. Jenže pupen na větvičce jabloně poté praskne a objeví se listy, nejprve malé, pak velké nebo se objeví květ. Wolf-Dieter Storl velmi dobře upozorňuje i na to, že pokud bereme svět stejně jako přírodu – a tomu všechna jeho pozorování nasvědčují – může se stát i to, že i lidstvo nebo jeho vědomí se může vyvíjet skokově a zcela nepředvídatelně.

Ale to jsem vybrala opravdu jen nepatrný zlomek myšlenky, kterou v Zahradě jako mikrokosmos najdete. První polovina knihy je více filozofická, celistvá a ukazuje důvody, proč je jediným možným východiskem přežití lidstva biodynamické zemědělství. Autor tvrdí, že například Čína podle tohoto modelu už funguje, nebo se o to alespoň snaží. Sama jsem si zkusila tyto informace ověřit a i když jsem nenašla přímo potvrzení, faktem je, že Čína do efektivního a přirozeného zemědělství opravdu investuje a i když mnohé z jejich produkce ještě zavání drancováním půdy, tak na té správné cestě určitě jsou. Ostatně to uvádím jen pro příklad, že tento text vás navede i na své vlastní pátrání, na své vlastní myšlenky. Na své si tu přijde praktik, ezoterik, astrolog, zahradník, filozof, hermetik i člověk milující přírodu, stejně tak jako ryzí vědec. To vše se povedlo smísit do více než tři sta stran textu, jež ve chvíli, kdy proniknete do jeho hloubky, vás chytne a nepustí. Protože to, co se tu píše, je tím, po čem lidská duše baží v tomto navenek nepochopitelném světě…

Ukázka:

Jindy se na fazolích objevily mšice, a já jsem se chystal na ně zaútočit tabákovým odvarem (dokonce jsem na to obětoval svůj drahý dýmkový tabák); myslel jsem, že to je organický způsob hubení škůdců. Ale vtom si vedle mě dřepl zahradník, hleděl před sebe a přemýšlel. Napadlo mě, jestli mu nepřeskočilo.

„Nač si s tím lámat hlavu?“ naléhal jsem. „Je zde problém, a tady je řešení.“

Zahradník odvětil, že bude lepší nejdřív přemýšlet, proč se tady mšice objevily.

„To je přece jasné,“ odpověděl jsem, vycházeje ze svých přírodovědných znalostí, „nejspíš je sem přinesl vítr nebo jiné organismy, a nejlíp uděláme, když je zničíme, než se rozšíří.“

Potom mi ale vysvětlil: „Ne, ne, důvod, proč tady jsou, je mnohem složitější; má co dělat s tím, jak jsme hnojili půdu, jaká plodina tu byla předtím a jaké převládalo počasí, to všechno oslabilo rostliny natolik, že se staly náchylné k chorobám.“

Jindy se na zahradě objevili hraboši a syslové. Občas zahradníkova kočka některého chytla. Zahradník jim potom stáhl kůži, kožky pověsil, aby uschly, a jeho žena jejich těla usmažila a dala je sežrat kočkám. Jakmile byla Venuše ve znamení Štíra, spálil kožky a popel rozsypal po záhonech, což mělo ostatní hraboše přimět k tomu, aby změnili revír. Byla oslabena jejich reprodukční síla, protože Venuše souvisí s reprodukcí a Štír představuje v těle kosmického člověka (Meganthropus) oblast pohlavních orgánů, jak ukazuje zvěrokruh.

Návody na pěstování rostlin a na pochopení jejich vzájemného spoluupůsobení s okolím, vlivy nejen počasí, ale celých cyklů na Zemi, je klíčem k úpěchu, ale především ke klidu a rovnováze, a to nejen na zahradě, ale snad i ve svém vlastním životě.

Zahrada jako mikrokosmos je knihou, kterou s úctou budete otvírat čas od času,, a kterou třeba jednou se stejnou úctou předáte svým dětem. Její poselství je nadčasové, snad i věčné. A kéž by se svět vyvíjel směrem, kterým naznačuje autor. Kniha vyšla poprvé v roce 1979 a její potenciál přetrvat v tomto rozšířeném vydání další desetiletí je OBROVSKÝ. JE TO KLENOT, KTERÝ SI BUDETE V KNIHOVNIČCE OPATROVAT.

O autorovi:

Wolf-Dieter Storl (1942) se narodil v Sasku. Jeho babička pocházela z Krušných hor a sbírání bylin mělo v jejich rodině dlouhou tradici. U amerických Indiánů se naučil, jak komunikovat s rostlinami. „Čejeni nemluví o rostlinách, ale s rostlinami,“ říká dnes jeden z vůdčích expertů v oboru etnobotaniky, nazývaný „šaman rostlin“.

Wolf-Dieter Storl absolvoval Kent State Univerzity v Ohiu, působil jako hostující docent ve Vídni a získal doktorát na univerzitě v Bernu. Podnikl studijní cesty do různých zemí světa a přednášel na mnoha univerzitách v USA a Evropě. Je autorem několika knih o léčivých a magických rostlinách, rostlinných božstvech a rostlinách Keltů.  Od roku 1988 žije s rodinou na samotě v horách v jižním Německu.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2016.

Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád

Pokračování: Nebyl to jen sen?

Pokračování: Nebyl to jen sen?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl devátý Předchozí díl zde A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné? Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml. „Markétko!“ zvolal. „Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen. „Počkej, Markétko, je všechno v pořádku?“ zeptal

Pokračování: Na památku z minulosti do budoucnosti

Pokračování: Na památku z minulosti do budoucnosti

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl osmý Předchozí díl zde „Teda, Markét, ty válíš!“ plácla mě Alča po zádech. V tu chvíli jsem si vzpomněla. „Marku, pojď stranou. Ještě něco mám.“ „Co máš?“ „Důkaz!“ Vzpomněla jsem si, že mi zbyla v kapse jedna koruna, co jsem dostala zpátky, když jsem ve škole platila za kino. Položila jsem ji Markovi na dlaň. Marek na ni zíral s úžasem. Otáčel ji na obě strany. Pak vytáhl z kapsy svou jednu korunu. Na jeho minci klečela žena, po boku měla rýč a sázela malý lipový stromek. Na mé koruně pod velkou číslicí byla vyobrazena jen svatováclavská koruna. „Ta moje je o kousíček větší!“ poznamenal Marek. „A je

Pokračování: S pravdou ven

Pokračování: S pravdou ven

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, sedmý díl Předchozí pokračování zde „Tak to není, opravdu!“ uklidňovala ho Alča. „Vážně! Co je teď za rok?“ pobídla jsem ho. Marek si utřel bezděky nos. „Jak , co jako za rok? Přece 1989.“ Tak to jsem se ještě nenarodil, pomyslila jsem si pro sebe. „Vidíš, a my jsme z roku 2019,“ dodala Alča. „Cestovat časem přece nejde, to ví každý,“ nenechal se zmást. „V budoucnosti už ano. Proto mám na sobě tohle oblečení a někdy se tváříme, jako když nechápeme, co říkáš. Ale mám ještě jeden důkaz, počkej. Ukážu ti to,“ uvědomila jsem si. A vytáhla jsem z kapsy mobil. Marek na něho koukal, ale nevěděl, co si o