Share

George Kaplan

Východočeské divadlo Pardubice v rámci cyklu INprojekty pravidelně nabízí novinky světové dramatické tvorby, které formou jednorázových scénických čtení předkládá divákům na své Malé scéně. Nejedná se však o pouhé přečtení textu u stolu, ale o náčrt inscenace, která je nazkoušena během čtyř zkoušek a v níž herci hrají v prostoru s textem v ruce.

Blížící se GRAND Festival smíchu tentokrát jasně určil žánr hry, diváci se tedy mohou těšit na komediální titul francouzského autora Frédérica Sonntaga s názvem George Kaplan. Dramatik a režisér Frédéric Sonntag, narozený roku 1978, si do své hry vypůjčil koncept Hitchcockova neexistujícího tajného agenta a rozehrál napínavý příběh na hraně fikce a reality s nečekaně absurdní pointou. Hra George Kaplan vznikla v roce 2001, od té doby byla přeložena do jedenácti jazyků a uvedena v mnoha zemích po celém světě,“ říká dramaturgyně cyklu Anna Hlaváčková.

Autora i jeho dílo v české premiéře uvede režisérka Linda Dušková, absolventka oboru režie alternativního divadla na pražské DAMU. „Jsem ráda, že i když jsme se s Lindou poctivě prokousaly téměř všemi evropskými novinkami na poli dramatu, zůstaly jsme nakonec u původního ideálu – uvést hru současného francouzského autora. Linda totiž pracuje už tři roky v Paříži, před nedávnem zde úspěšně ukončila doktorské studium na Conservatoire Nationale Supérieur d’Art Dramatique a má tedy o současném francouzském divadle a dramatu velmi slušný přehled, prozrazuje Anna Hlaváčková.

Sonntagova hra George Kaplan je zajímavá nejen současným tématem, ale i tím, jak důmyslně je napsaná, napínavá a vtipná. „Mě osobně nejvíc baví, jakým způsobem hra reflektuje francouzskou kulturu a myšlení. Její první třetina například velmi vtipně shrnuje všechny kolektivní schůze, které jsem kdy ve Francii zažila. Autor skvěle vystihuje absurdní stránky demokracie a komunitního rozhodování, což je úzce spjaté s celou francouzskou historií. V Paříži se třeba každý týden za něco stávkuje. A někdy je skoro jedno za co. „Jsi nespokojenej? Já taky. Tak pojď, vzbouříme se.“ A najednou je náměstí République plné lidí, a přitom třeba jenom dvě třetiny z nich ví, proč tam jsou. Na tom, jak snadno se Francouzi mobilizují ke skupinovému jednání, je něco hodně pozitivního, ovlivňuje to společenskou atmosféru, jsou prostě děsně akční. Na druhou stranu je tahle angažovanost taky občas dost vtipná,“ vysvětluje Linda Dušková.

V inscenaci diváci uvidí Petru Janečkovou, Veroniku Mackovou, Josefa Lásku, Milana Němce a Josefa Pejchala. Premiéra se uskuteční v pondělí 16. ledna na Malé scéně ve dvoře, po představení budou mít diváci opět možnost pohovořit si s realizátory i aktéry projektu.

Tisková zpráva

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se