Share

Výpravná publikace je první z nové ediční řady Vyšehradu Největší dramatici.

shakespeare_obalkaV roce čtyřsetletého výročí úmrtí Williama Shakespeara (1564-1616) mu vzdává hold také renomovaná ilustrátorka a autorka knih pro děti a mládež Renáta Fučíková. Dvanáct Shakespearových nejznámějších her převyprávěla svěžím stylem pro dnešní mladé čtenáře a jejich rodiče. Věděli jste, že královna Alžběta skrývala jizvy pod nánosem jedovatého pudru? A že v Shakespearově době Londýn mořila malárie, roznášená komáry z Temže? Těšte se na barvitý obraz evropské pozdní renesance zprostředkovaný nejen textem, ale také 400 originálními ilustracemi! Výpravná publikace je první z nové ediční řady Vyšehradu Největší dramatici. Následují Molière a Čechov.

„Shakespearovy hry nás oslovují především tím, že vyprávějí strhující příběhy,“ píše Fučíková v úvodu knihy, „jsou zrcadlem lidských vášní, proher i vítězství. Shakespeare ve svých hrách jen málokdy použil původní zápletku, většinou se opíral o zprostředkovaná vyprávění, o záznamy z kronik, nebo dokonce o cizí díla. Mistrovsky je však pospojoval, doplnil o nové podrobnosti a scény proložil zásadními monology. Myslel i na zábavu: humornými postavami dokázal pobavit obecenstvo i uprostřed tragédie.“

 

hamlet-str-121Divadelní historici a badatelé se dodnes přou, zda mohl být Shakespeare skutečně autorem všech svých 38 her. Kde by mohl muž pocházející z nevýznamné rodiny ze střední Anglie načerpat tolik znalostí z historie a literatury? Odkud by znal dvorské intriky? Jak by vedle hraní na jevišti vůbec stihl všechno napsat? Nepodepisoval svým jménem dílo někoho jiného, třeba vzdělaného královnina dvořana? Nebo dokonce vzdělané dámy? Na tyto otázky Fučíková odpověď nehledá. Nezkoumá Shakespearův život a autorství. Podává však obraz Shakespearovy doby.

Královna Alžběta skrývala jizvy pod nánosem jedovatého pudru

Autorka hry převyprávěla tak, aby oslovily především starší školní děti. Kvůli nim jednotlivé hry doplnila o krátká vyprávění o životě v Shakespearově době: o královnách a králích, o šermířích i chůvách, o válkách, popravách, o výchově, o zábavě, o zámořských výpravách i o nemocech:

Dva roky před Shakespearovým narozením vypukla epidemie neštovic. Onemocněla i královna, bylo jí tehdy devětadvacet let. Po prodělané nemoci jí zůstaly na těle a obličeji drobné jizvičky. I proto si Alžběta pokrývala tvář silnou vrstvou bílého líčidla. Dělaly to v její době i jiné dámy. Netušily však, že za žádoucí bílou pleť platí vysokou daň: pomalu se otravovaly olovem, které bylo hlavní složkou bílého pudru.

Londýn mořila i malárie, roznášená komáry z řeky Temže a z okolních bažin. Děsivou metlou byl tyfus. Přenášely ho vši ve svých výkalech. Zavšivený člověk se usilovně drbal, někdy až do krve. Drobnými rankami mu vstoupila nákaza do krevního řečiště a předala smrtelné onemocnění. Tyfus zřejmě mohl i za Shakespearovu smrt.

Co Shakespearovy hry prozrazují o jeho životě

boure-str-203Jádro knihy tvoří převyprávění Shakespearových nejznámějších her, které autorka uspořádala podle data jejich vzniku. Díky tomu z nich můžeme vyčíst vývoj Shakespearova stylu i jisté zvraty v jeho životě. Stejně jako k mládí patří láska, knihu otevírají Shakespearovy rané hry – komedie o hubaté nevěstě Zkrocení zlé ženy a tragédie nešťastných milenců Romeo a Julie. Následuje série komedií, které psal oblíbený autor už na zakázku: Sen čarovné noci, Mnoho povyku pro nic a Jak se vám líbí. Mezi nimi se skví Benátský kupec, hra o půjčování peněz, o dluzích a lichvářích; Shakespeare musel ve zralém věku často řešit svou finanční situaci. Tragédii Hamlet napsal Shakespeare po smrti svého syna; zabývá se pomíjivostí života a konečností smrti. Následuje snad nejrozvernější komedie Večer tříkrálový a po ní už jen samé truchlohry – díla stárnoucího autora: Othello vypráví o žárlivosti, Macbeth o tyranovi, Král Lear o nevděku dětí. Poslední hra v tomto výběru je jakoby z jiného těsta: báchorka z tajemného ostrova nazvaná Bouře. Shakespeare se v ní loučí s divadlem i se svým pozemským bytím.

Autorka pracovala s vynikajícím překladem Jiřího Joska

„Nejen hry, ale i povaha jejich postav nám cosi říkají o autorovi. Zdá se, že Shakespeare obdivoval výrazné ženské postavy. Většina her má totiž silné hrdinky, které se nebojí vzít osud do svých rukou. Rozhodují se rychle, svou situaci často řeší mužským převlekem, pro silné slovo nejdou daleko. Takové jsou Kateřina, Porcie, Beatricie, Rosalinda a Viola. Naopak dívky trpně odevzdané svému osudu, Ofélie a Desdemona, naleznou smrt. Zcela mimo tyto dvě polohy stojí lady Macbeth, ztělesnění manipulativního zla. Mužské postavy pak dávají představu o společenských pozicích, po nichž renesanční muži toužili: králové, vévodové, bohatí kupci, vítězní generálové, mocní čarodějové. A vedle nich defilují postavy zábavné: nemotorní strážní, hovorní ochmelkové, hubatí šašci,“ píše Fučíková.

Autorka při tvorbě knihy pracovala s vynikajícím překladem Jiřího Joska. V převyprávění každé hry nechává zaznít zásadní monolog nebo dialog právě v jeho překladu. Připomeňme si ten nejkrásnější: „Romeo, Romeo, pročpak jsi Romeo? Zřekni se otce, zapři svoje jméno, a jestli nechceš, zapřu já svůj rod a navždy budu patřit pouze tobě…

Výpravná publikace je první z nové ediční řady Vyšehradu Největší dramatici. Následují Molière a Čechov.

S použitím překladu Jiřího Joska převyprávěla, historickými vstupy doplnila a ilustrovala Renáta Fučíková.

Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2016

romeo-sermujici-merkucio-a-tybalt-str-37

Tisková zpráva

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu