Share

mapyJe to trochu jiný atlas, než znají děti ze školních lavic. Je plný obrázků, které barvitě charakterizují danou zemi. Lidé, příroda, kuchyně… Spíše než geografická přesnost jsou na prvním místě zajímavé momenty a životy.

Pamatuji si, že jako dítě jsem měla podobný a strašně moc mě bavilo v něm listovat a hledat. Ale země se od té doby změnily, rozdělily, spojily, svět se posunul zase o kus dál.

Otáčím stránkami a sleduju ty příběhy: karavana jaků v Nepálů táhne velké balíky, ženy nesoucí těžké svazky otepí; v Rusku nalézám sputnik a Jurije Gagarina, stejně jako Gogola a Puškina; na Slovensku ženu astronautku Ĺudmilu Pajdušákovou, vidím fujaristu a dostávám chuť na brynzové halušky či liptovskou pomazánku z brynzy. Na Novém Zélandě to žije hlavně mořem: vorvaň, červenice atlantská, arripis, kakapo, lachtan…

mapy-1

V každé znázorněné zemi najdete mnoho zajímavého, typického a stejně tak pro vás neznámého. Mohou to být národní jídla, která jste ještě nikdy neochutnali, jako nepálská Dal bhát tarkarí – čočková polévka, rýže a zelenina s kari, ruské pelmeně (taštičky plněné mletým masem) nebo jejich kulbjaka (velký piroh plněný nádivkou z masa, rýže a zeleniny). Poznáte i typická jména a osobnosti.

I jako dospělák se mnohému přiučím – upřímně, první obrázek, co jsem uviděla, byl ledňáček v Nepálu. Proč jsem si jen myslela, že se vyskytuje pouze v Evropě? Hned mi to nedalo a googluju. Ach ano, tenhle jeden z nejkrásnějších ptáků se v Evropě a jižní Asii vyskytuje celoročně, zatímco severovýchodněji od nás, ve východní a střední Asii hnízdí a jeho zimoviště jsou Indonésie a severní Afrika; dělí se tedy na tažné a celoroční ptáky. A jeho rozšíření zaujímá plochu téměř 25 milionů kilometrů čtverečních! Už jsem zase o něco chytřejší.

mapy-2Není nad to brouzdat dětskou knížkou a svou neukojitelnou zvídavost doplnit o další dostupné informace. Knihy jsou hned větší zábava!

Škoda jen, že atlas neobsáhne všechny země světa. Zaobírá se pouze 42 zeměmi, nepřečtete si ani o Portugalsku, Ukrajině, o Kubě nebo Indonésii a řadě afrických zemí. Je to ale publikace pro ty nejmenší, aby se mohly seznamovat se světem, a později si mohou své základní znalosti rozšířit v rámci dalšího pátrání s rodiči nebo ve školních lavicích.

Atlas byl přeložený do mnoha jazyků a prodáno přes dva a půl milionu výtisků. A nyní si ho mohou prohlížet i české děti.

mapy-3

Autoři manželé Aleksandra Mizielińska and Daniel Mizieliński jsou mezinárodně uznávanou dvojicí grafiků, autorů dětských knih. Studovali na Fakultě výtvarných umění ve varšavské Akademii výtvarných umění. Jejich kresby mají svůj vlastní, osobitý výraz: vypadají jako by je malovalo dítě, jsou záměrně naivní, znázorňují nejčastěji dětské postavy a objekty v prostoru jako by vše do sebe zapadalo jako komplexní příběh. Vytvořili několik knih, které získaly různá ocenění a byly přeloženy do několika jazyků.

Mapy, Aleksandra a Daniel Mizielińští, Přeložila Anna .Halfarová. Nakladatelství Host, 2016.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se