Share

miki-volek

Mladý „šoumen“ s blonďatými vlasy v černých brýlích se nezvykle vlní u mikrofonu. A lidí šílí. Holky blázní a rocker Miki si může vybírat. Jako by neměl žádné zábrany: děvčat na jednu noc je nespočet. Nebo spíš „kurev“. Neváží si jich. Jsou tak snadno dostupné. Ale on není o moc lepší. A ví to; častuje se podobnými nechvalnými tituly. Jakoby život byl jen teď. Je na vrcholu, je král, je český Elvis.

Se svým zaoceánským protějškem toho měl hodně společného: láska ke stejnému hudebnímu žánru, závislost či upjatost k matce, sklony k tloustnutí až k jakési podivné opuchlosti, tragická nevyjasněná smrt, drogy.

Rovněž to byl Elvis, který Mikiho přivedl k Rock and Rollu. Bylo mu třináct roků, když si přečetl článek (sic pranýřovaný) v tehdejším socialistickém Dikobrazu o úpadkové západní hudbě. Efekt byl opačný. Pubescent Miki začal Elvise obdivovat.

Podmaňující sílu slávy si začal užívat s kapelou Crazy Boys. Nasadil si černé brýle, což se soudruhům moc nelíbilo, ale mělo to své kouzlo.

„Černé brýle nosil v západních filmech každý, líbilo se mi to. Mám oči blízko sebe, bez brýlí by byl můj ksicht příliš fádní. Navíc mě chránily před světlem a před lidmi. Díky nim jsem vnímal pouze jednolitou masu nadšeného publika. Mně by stačilo vidět jeden naštvanej obličej a přestal bych zpívat.“ (44)

miki-volek-z-knihy-jaroslava-krizeneckehoPřiznejme si ale také, že právě ty černé brýle a celková image muže v košili s vysokým límcem a zlatými řetězy dodávala Mikimu právě sílu magické „Star“. A Miki v tom uměl chodit. Jen ten stres před vystoupením byl příliš silný. Nedokázal vejít na jeviště jen tak střízliv. Alkohol a prášky, to byla ta berlička, která mu zpočátku pomáhala dodávat síly, a později mu vše vzala.

Vzpomínky hořce úsměvné

Nebylo sice tehdy tak jednoduché vystupovat, vše potřebovalo být skryto pod hlavičkou posvěcené organizace, např. ROH. Ale i tak samotná vystoupení ještě nemusela být bezproblémová. Mohly vzniknout i některé z dnešního pohledu komické situace.

„Jednou kluci hráli na Vinohradech, v Hajnovce, kde bylo nepředstavitelné vedro. Aby to publikum vůbec vydrželo, svléklo se do půl těla, což uviděl domovník, který nás přišel seřvat za hlučnost. Na plakátech si přečetl slůvko twist, nějak se mu to v hlavě pomotalo, spletl si to se striptýzem a už žaloval na národním výboru, jaké se tam páchají orgie,“ vzpomíná Bohumil Krýda. (43)

stylizovany-portret-mikiho-volkaMiki z Crazy Boys přesídlil do jiných uskupení, hrál s Olympicem, s mediky v jejich B-komplexu, ale život nebyl jen hudba, sex a alkohol. Rok a půl natvrdo si vyslechl soud ve Východním Německu za protistátní štvaní.

Miki nebyl z pobytu v kriminálu traumatizovaný. Když jsme se setkávali, bral to, řekněme s trpkým humorem. Navíc jsme pořád čekali, že nás přece jen pustí,“ dodává Alois Valneta

Rozjetý vlak bez funkčních brzd

Miki za svůj krátký život (žil jen 53 let) toho zažil tolik, kolik běžný člověk nemá možnost, nebo stěží by mohl zvládnout. Od vrcholu slávy až k naprostému dnu, kdy končí jako bezdomovec s neurčitým datem úmrtí.

„Ve špinavém zdemolovaném bytě v holešovickém činžáku, který bezdomovci Volkovi před časem půjčil jeden z nemnoha posledních přátel, byla postel jediným kusem nábytku. Z oprýskaných zdí se sypala omítka. Dveřní rámy v pokoji byly vyražené. Topit se dalo jen v malých rezavých starých kamínkách.

Na hromádce leželo všechno, co po něm zbylo. Propadlý doklad o ztrátě občanského průkazu, složenka a tři recepty… Třiapadesátiletý Miki Volek, někdejší král českého rock and rollu, už léta jen bídně přežíval. Postupně prodal úplně všechno, aby měl co jíst… a za co pít…

Byl tragický osud nesmírně talentovaného zpěváka inteligentního, citlivého, byť svérázného muže opravdu nevyhnutelný?

miki-volek-albatrosmediaOdpověď si můžete zkusit položit po přečtení knihy z nakladatelství X. Y. Z., Miki Volek, Nespoutaný život krále českého rock and rollu od Jaroslava Kříženeckého. Poutavě napsaná kniha plná svědectví a fotografií přitáhne každého čtenáře, i když nepatří do generace Volkových posluchačů. Neskutečně dramatický, šílený život, prudké výkyvy: ne, nevěřím, že by bylo možné včas vyskočit z toho nebezpečně jedoucího vlaku. Kdo by to dokázal? Kdo by ho mohl včas zachránit? Matka? Zdá se však, že byla příliš milující a příliš tolerantní. Nechal by se Miki usměrnit? Chtěl by vůbec zpomalit?

Zkuste mi pomoci s nalezením odpovědi a zatím se můžete podívat na Mikiho ve videu níže:


MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu