Share

1-obaly-na-sesity

Ačkoliv je to již pěkná řádka let, přesto se některé pocity související se školou díky vlastním dětem vracejí, jako by to bylo včera. Mívala jsem dojem, že druhé pololetí školního roku je podstatně delší než první a prázdniny jsou vždy zoufale v nedohlednu. A když se to již zlomilo a konečně přišly, to byla nádhera! Ta éterická úleva, jako kdyby měly mít věčné trvání: školní budova se nejspíš díky jakési časoprostorové chybě nebo škodolibosti černých děr vypařila někam do neznáma a nikdy se už nevrátí zpět. Euforie trvala zhruba do druhé poloviny srpna. Pak se dostavily zvláštní nepochopitelné abstinenční příznaky. Začalo se mi stýskat. Nemá to logiku, ale bylo to pravidlem.

Začátkem školního roku jsme se všichni nacházeli jaksi stále někde v oblacích. I učitelé se tvářili jako přátelé a nikomu se z těch nadmořských výšin nechtělo padat dolů. Řekla bych, že první probrání do reálného vědomí souviselo s mechanickým linkováním okrajů desítek stránek sešitů. Skončila legrace.

2-obal-cesky-jazyk

3zemepis-obal-na-sesitAž teprve u své dcery jsem zjistila, že úprava může být rovněž zábava. Za mého dětství měly sešity jednotvárný vzhled a učitelé nebyli přístupní pro jejich obměnu. Dnes je již v obchodech širší nabídka, ale co víc. Proč si neudělat vlastní originální desky, které nikdo jiný nemá a které třeba i ideálně mohou souviset s tématem předmětu?

Co je k tomu zapotřebí? Není toho mnoho: pastelky nebo fixy, papír, nápad, dobrou náladu a hlavně sešit, na který výtvor bude pasovat.

Mám pocit, že tak nějak osobitější vztah k sešitu může vést i k osobnějšímu vztahu k vyučovacímu předmětu samotnému. Jestliže původně unifikovanému nudnému tvaru dáme punc jedinečnosti, je tu určitá šance, že děti bude hodina a domácí úkoly víc bavit. A co nás baví, to nám jde. Se zábavou by mohly ruku v ruce přicházet i lepší známky. Není to sice zárukou: protože i ty nejkrásnější poznámky neznamenají nejlepší znalosti a vyznamenání. Ale řekněme, že rozhodně mohou prvopočátečně nabít a inspirovat.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu