Share

recept raw food

Červený paprikový hummus

Množství 6 – 8 porcí

Doba přípravy: 10 minut

1 hrnek (150 gramů) nakrájené červené papriky

½ hrnku (120 gramů) raw pasty tahini

(sezamové pasty z nepražených semínek)

¼ hrnku (60 ml) citronové šťávy

3 lžíce (45 gramů) konopných semínek

3 stroužky česneku

1 lžíce (15 ml) olivového oleje

1 lžička mořské soli

1 lžička kmínu

½ lžičky papriky

Kajenský pepř podle chuti

Živá kuchyně, snadno a rychleVšechny přísady dejte do mixéru nebo kuchyňského robotu a rozmixujte je dohladka. Hummus dejte vychladit do ledničky, aby ztuhnul. Ve vzduchotěsné nádobě v lednici vydrží tři až čtyři dny.

Nutriční poznámka: papriky jsou bohaté na vitamín C, B, kyselinu listovou, karotenoidy a fytonutrienty. Červené papriky jsou jediným druhem paprik, které obsahují silný protirakovinný fytonutrient lykopen.

Inspirujte se dalšími recepty z Raw food kuchařky ŽIVÁ KUCHYNĚ SNADNO A RYCHLE od Judity Wignall, nakladatelství Synergie

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se