Share

Země plná milých lidí, krásných zvířat, sněhu a modrožlutého nábytku. Zdědit statek ve Švédsku může znít jako sen, nebo taky strašlivá noční můra, jak se o tom přesvědčí hrdina humoristického románu Losí hovno.

Losí_hovno_2015_-_5_cm_RGB

Torsten chce být spisovatelem a zažít nějaké pořádné dobrodružství. Kdyby však předem věděl, co ho čeká, nikdy by to cizí telefonní číslo nezvedal. Právnička se sexy hlasem mu oznámí, že mu ve Švédsku zemřela teta a on zdědil statek v malebné vesničce. Statek je dokonce provozu schopný, zatím se o něj stará správce. Torsten začne přemýšlet o výletu do Švédska, až mu osud zcela změní plány. Řízením vyšší moci, a především Torstenovy snoubenky Tanji, se náhle rozhodne dát výpověď v práci a odjet do Švédska. Bude tam v klidu žít a psát knihu.

Tedy, taková je jeho naivní představa, kterou mu hned první okamžiky ve žlutomodré zemi navždy zhatí. Svérázní sousedé, zima, nekonečné bahno i zabedněný správce s puškou mu rozhodně klidu nepřidají. Proč chtějí všichni koupit Torstenův statek? Hodlá ho správce Bjorn zabít nebo jen z nevysvětlitelného důvodu vyděsit? Torsten si vysnil své velké dobrodružství a námět na knihu. Švédská vesnička, které jeho otec říká něžně Zatuchlá díra, mu nabídne plnými hrstmi od obojího.

Sousloví „losí hovno“, které dalo název tomuto německému humoristickému románu, má ve švédštině i svůj přiléhavý přenesený význam. Ten vám však nechám skrytý, abyste nepřišli o překvapení při čtení.

Lars Simon, autor románu Losí hovno, stvořil obyčejného hrdinu, s nímž je radost prožívat všechny vzlety a pády. Sám autor strávil několik let ve Švédsku, dokáže tedy velmi umně a uvěřitelně vykreslit i svérázné vesnické figurky, se kterými je jeho hrdina nucen bojovat.

Losí hovno není román k popukání, po jeho přečtení vám však zůstane na duši příjemný pel a na rtech lehce pobavený výraz. Hledáte-li odpočinkovou literaturu a možnost zasmát se cizímu neštěstí, je Losí hovno právě tím pravým pro vás.

LOSÍ HOVNO, Lars Simon
Vydalo nakladatelství Joel, v roce 2015

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu