Share

Pět zaměstnanců, kolegů i rivalů. Pět osudů, rozdílných pohledů na svět. Pět lidí, kteří společně řeší Případ zborcené páteře. Kancelářskou grotesku, u níž vás místy dost zamrazí, si k zinscenování vybral soubor 3D company v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.

V důležitých chvílích umějí i spojit síly... (foto Petr Florián)

V důležitých chvílích umějí i spojit síly… (foto Petr Florián)

Ať velká či malá firma, prostředí na pracovišti vytvářejí vždy lidé, kteří v ní pracují. A jsou-li nuceni k neustálému boji o místo na Slunci a přízeň šéfa, k trvalému strachu o pozici, vznikají často velmi absurdní situace. Na základě podobné úvahy napsala německá dramatička a režisérka Ingrid Lausand komedii Případ zborcené páteře.

Rivalové či spojenci? (Ivana Korolová a Lukáš Pečenka - foto Petr Florián)

Rivalové či spojenci? (Ivana Korolová a Lukáš Pečenka – foto Petr Florián)

Případ zborcené páteře vypráví v 18 kapitolách vývoj vztahů pěti zaměstnanců, kteří se potkávají v čekárně před kanceláří šéfa. Každý z nich ráno přichází s určitým projektem, vizí, náladou a cíli. Bohužel, jak to tak mezi lidmi bývá, často mu kolegové rozboří vše dřív, než si stačí uvařit první kávu. Inscenace nestojí na pevném příběhu, jedná se o sérii groteskních obrazů, během nichž můžeme pozorovat, jak se vyvíjejí vztahy a stavy myslí jednotlivých aktérů.

Každá z postav hry je určitým typem osobnosti, s nímž jste se na svém pracovišti jistě potkali i vy. Kretzky (Lukáš Pečenka) by mohl být považován za nejsnaživějšího z týmu, je vítězem, něco již dokázal a rád by všem dal najevo, jak si je jistý sám sebou. Hufschmidt (Tomáš Kobr) je velmi nápadný, typ vůdce smečky, ale i jeho názor může být velmi jednoduše zviklán. Schmittová (Natália Drabiščáková) je typická alfa vlčice, touží uspět a předstihnout oba výše zmíněné pány. Nenávidí hlavně Hufschmidta, ale kdyby se jasně vyjádřil, možná by byla ochotna přiznat i vzájemnou přitažlivost. Druhou ženou je mladičká Kristensenová (Ivana Korolová), která jako jediná nekouří, všechny má ráda, s klidem jim dává přednost a spokojí se s málem. Věří, že týmová spolupráce se vyplácí, a to se jí zhusta nevyplácí. Posledním do party je Kruse. Kruse (Václav Werner Kraus) stojí zjevně na nejnižší příčce firemní hierarchie, je otloukánkem, tím, komu všichni mohou beztrestně vynadat, uštědřit mu políček a on si z toho nic nedělá. Na paniku a stres je vždycky dost času, hlavně v klidu vycházet s kolegy.

Když Kruse (Václav Werner Kraus) vypráví veselou historku, nikoho to nezajímá (foto Petr Florián)

Když Kruse (Václav Werner Kraus) vypráví veselou historku, nikoho to nezajímá (foto Petr Florián)

Popsat děj není snadné, příběh se vyvíjí v obrazech a spíš na citové rovině, než aby se divák dozvídal konkrétní situace. Běžné denní zážitky jsou vtipně dohnány k absurditě a při sledování si dozajista vzpomenete na svůj pracovní den. Téměř všichni pracujeme v nějaké skupině, v níž musíme denně řešit řadu problémů a potýkat se se sympatiemi i antipatiemi. A ve svižné komedii si jistě sami najdete přesně ty kolegy, které chcete.

Mohli by být klidně milenci, ale moc se na to nenávidí... (Natália Drabiščáková a Tomáš Kobr - foto Petr Florián)

Mohli by být milenci, ale moc se na to nenávidí… (Natália Drabiščáková a Tomáš Kobr – foto Petr Florián)

Všech pět herců výtečně ovládlo své postavy, vtiskli jim přesnou dávku individuality a osobního humoru, abyste si zamilovali každého z nich. Můžete žasnout nad scénou vnitřního monologu Natálie Drabiščákové soupeřící s Tomášem Kobrem o šéfovu přízeň. Tomáš Kobr exceluje při závěrečném monologu o osobním štěstí. Lukáš Pečenka zahájí celý kus skvělou souhrou s Ivanou Korolovou (snaží se ji velmi „kolegiálně“ rozhodit před audiencí u šéfa), na niž navazuje celou řadou komických výstupů, eskalujících v totální osobní rozpad jeho postavy, nad nímž se nedá nic než uronit slzu – smíchy. Ivana Korolová je roztomilou a hodnou kolegyňkou, kterou by bylo správné zbožňovat, ale chápete, proč ji její kolegové-rivalové touží zničit. Václav Werner Kraus zaujme svým vnějším bohorovným klidem, pod nímž však lze tušit každodenní zmatek, stres a paniku neoblíbeného kolegy. A věřím, že po zhlédnutí představení se už nikdy nebudete dívat stejně na slovní spojení patentový úřad. Proč, to už zjistíte při návštěvě divadla.

Když zoufalství Kratzkyho (Lukáš Pečenka) dospěje téměř k vrcholu... (foto Petr Florián)

Když zoufalství a potupa Kretzkyho (Lukáš Pečenka) dospěje téměř k vrcholu… (foto Petr Florián)

Případ zborcené páteře je především společenskou sondou do myslí obyčejných, řadových pracovníků jakési velké firmy, ale rovněž výletem do temných zákoutí lidské duše. Co jsme ochotni udělat, abychom se dostali na vrchol? Uneseme výsměch, pohrdání šéfů, nenávist kolegů jen proto, abychom uspěli v práci? Kam až je schopen člověk zajít? Kde máme hranice svého studu a sebemrskačství? Kancelářská groteska, u níž mnohdy mrazí, odpoví na tyto, ale i další otázky. Dramaturgyně Kristýna Čepková a režisér Martin Vokoun si tentokrát vybrali ke zpracování poměrně nelehký úkol, ale zvládli jej s vtipem a grácií, dali hře osobitost a názor, díky němuž si představení skvěle užijete.

Za zmínku stojí, že tvůrci opět povolali ke spolupráci scénografku a kostýmní výtvarnici Agnieszku Pátou-Oldak, která stvořila hercům dokonalou arénu pro firemní souboj, a k tomu přidala kostýmy přesně korespondující s prostředím a dějem.

Chcete-li se od srdce zasmát, odpočinout si od práce a přitom zůstat tak trochu „v kanceláři“, vydejte se do Žižkovského divadla na večer pro lidi se špatným držením těla. A nezapomeňte, že hlavní je zachovat si páteř.

PŘÍPAD ZBORCENÉ PÁTEŘE, Ingrid Lausund
Hrají: Natália Drabiščáková, Ivana Korolová, Tomáš Kobr, Václav Werner Kraus, Lukáš Pečenka
Dramaturgie: Kristýna Čepková
Výprava: Agnieszka Pátá-Oldak
Režie: Martin Vokoun

3D company hraje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana

www.zdjc.cz
www.martinvokoun.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu