Share

Skyta_spiritualita_muze – kopieMilé maminky, ženy a dámy. Toto je kniha, která mi otevřela oči. Či spíše s děsem a hrůzou mi ukázala pravý svět mužů – versus – ten, který muži žijí. Na jedné straně jsem u této publikace zažívala extázi z rozkoše z toho, jak úžasní jsou muži (nebo by měli být), na druhou stranu mi vlasy povyrostly hrůzou z té protichůdnosti, kterou dnešní svět nabízí: nebojím se už říct, že dnešní civilizovaný svět je zvrhlý, postavený na stranu, postavený někam mimo, kam  těžko jít hledat porozumění a lidskou lásku. Autor tu uvádí mnoho různých příkladů, výzkumů, ba tu má i mnoho rozhovorů s muži z různých komunit. Jako červená nit se celým textem táhne deset základních archetypů muže, deset vnitřních moudrostí, které jsou obsaženy v každém muži. A které, více či méně, mají muži zašlapány tak, že nejsou skryté… jak je v názvu knihy… ale ztracené, řekla bych.  Deset metafor k probuzení zasvěcené mužnosti je čtivem, které si zaslouží pozornost nejen mužů, ale i žen.
Proč mám stále pocit, že něco podobného by se mělo začít vyučovat už ve vyšších ročnících základní školy? Zoufale jsem pociťovala nezaplnitelné prázdno a přitom zoufalou touhu po tom zažít opravdového muže. Moci si vedle něj oddechnout.

Možná ho máte doma. Možná ne. Možná je tato kniha bezvadným darem na letní prázdniny, které třeba strávíte někde úplně mimo svůj současný uběhaný a uspěchaný svět.  Jak chybí jakákoliv iniciace do mužského světa, potvrzení toho, že dospělost je především o bolesti a odpovědnosti nejen za sebe, ale i za svůj „kmen“.

Čtivo je to náročné. Schází se tu více než čtyřista stran, u kterých se rozhodně často zamyslíte a myšlenky vám odběhnou svými vlastními směry. Nějak podobně vlastně i autor tuto knihu psal. Cituje známé autory, žádá o rozhovory zajímavé muže a pak mezi to všechno vplétá pavučinu vlastních názorů a historických faktů.

Ženám tato kniha dává možnost konfrontovat své zážitky a jejich vlastní interpretaci s tím, jak to nejspíš je doopravdy, jaké jsou opravdové pohnutky k agresivnímu jednání, k přehlížení žen, k únavě, k chování, které nám nahání husí kůži nebo vztek do tváře.  Nechci nyní muže v žádném případě omlouvat, to proboha ne… ale jen se zdá, že vše je jen logickým důsledkem nemocné doby, ve které žijeme a ve které jsou muži snad ještě více ztraceni, než my, ženy.

Mužská duše je široká, velká, rozsáhlá… a milující. Po přečtení této knihy si nic nepřeji víc, než aby taková byla každá, aby každý mladý muž dostal šanci prožít svou dospělost, vstoupit do své duše a žasnout nad tím, nad čím jsem žasla nad Skrytou spiritualitou muže. A svět mužského vnitřního světa duše je ještě zvláštnější. Použiju ukázku, která může být trochu drsná, ale zkuste se nad ní zamyslet. Je v ní poselství celého mužství…

„Chci ale zdůraznit, že nic z toho nenahrazuje rituál, který naší kultuře schází nejvíce, a tím je iniciační rituál symbolizující, že se z chlapce stává muž a z dívky žena.  Proč tomu tak je? Protože když se někdo naučí řídit, vystuduje nebo absolvuje výcvik, je to jeho individuální úspěch. Ale skutečný iniciační rituál uvádějící nás z dětství do dospělosti rozhodně nesymbolizuje úspěch individua. Je to oslava významného činu přírody samotné. Jen díky přírodě přichází ten rozhodující den, kdy se hoch začne holit a dívka poprvé menstruuje. Není to žádný osobní úspěch. Není to jako metál na klopě uniformy, který dostáváme za to, že jsme něčeho dosáhli. Je to něco, co se nám stane – a když říkám nám, znovu tím nemyslím jen individuum, ale celou naši společnost. Pro otce, matky, prarodiče i všechny členy společenství je to velmi důležitý okamžik, který je nemůže nezasáhnout. Nastává úsvit nové generace, která získává fyzickou schopnost rozmnožit lidský rod a zachovat tak karavanu našich předků.

Přesně o to totiž v takovém iniciačním rituálu jde – nezáleží na tom, že jeden mladý člověk něčeho dosáhl, ale že příroda učinila něco, co má význam pro celý kmen, pro celou společnost, pro naši budoucnost. Proto jsou také tradiční iniciační rituály doprovázeny mnohdy obtížnými úkoly – zdůrazňuje se tak tíže nové odpovědnosti, která se na dospělé klade a která za puberty získává na významu, odpovědnosti za prosperitu a přežití kmene.

Dokáže naše společnost požadavky tohoto iniciačního rituálu naplnit? Příliš dobře ne. Křesťanská tradice zná „biřmování“, židovská tradice nabízí „Bar micva“ a „Bat micva“, podle mne ale tyto rituály postrádají dimenzi hluboké tělesnosti a intenzitu, které skutečné rituály provázejí. Nejsou to zkrátka příliš pamětihodné události. Součástí iniciačního rituálu některých afrických kmenů je například obřízka. Proč? Aby se mladý muž naučil, že k dospělosti patří i bolest, ztráta a obětování. Toje smyslem i indiánského obřadu Tance slunce. Když se obětujeme, děláme to pro druhé lidi, pro celou komunitu. I to dělá muže mužem, člověka člověkem.

Při biřmování a obřadu Bar micva dospělí obvykle zahrnují mladé muže a ženy nejrůznějšími dárky. V důsledku toho si ale mladí mohou dále zvykat na to, že se o ně někdo stará, že jsou nesamostatní, místo aby byli tímto rituálem vrženi do nádherného dobrodružství, kterým je dospělá odpovědnost ke komunitě. Naše obřady tak spíše lidi svádějí k ještě většímu egocentrismu, antropocentrismu a dokonce i ke konzumerismu.“

O autorovi:

Milé maminky, ženy a dámy. Toto je kniha, která mi otevřela oči. Či spíše s děsem a hrůzou mi ukázala pravý svět mužů – versus – ten, který muži žijí. Na jedné straně jsem u této publikace zažívala extázi z rozkoše z toho, jak úžasní jsou muži Matthew Fox byl třicet čtyři let členem řádu dominikánů. Věnoval se pedagogické činnosti, která akcentovala především spiritualitu. Kardinál Ratzinger (pozdější papež Benedikt XVI), hlavní inkvizitor katolické církve a vedoucí  Kongregace pro nauku víry, ale vyloučil Foxe z řádu a celý jeho učební program zastavil.

Dnes Fox vyučuje na Academy for the Love of Learning v Santa Fe v Novém Mexiku v USA. Je členem týmu, který usiluje o vytvoření nového vzdělávacího programu pro městskou mládež. Je autorem dvaceti osmi knih a žije v Oaklandu a Kalifornii. Jeho webová stránka je www.matthewfox.org.

Originál: The Hidden Spirituality of Men

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com

 Renata Petříčková

Nejnovější příspěvky na webu:

Nové vydání francouzských lidových písní, tentokrát s notovými záznamy a CD skupiny Chairé

Nové vydání francouzských lidových písní, tentokrát s notovými záznamy a CD skupiny Chairé

21. Listopad 2019

Výbor francouzských lidových písní s libozvučným názvem Zpěvy sladké Francie si v českých knihovnách nalezl své místo už dávno. Mistrovský překlad Hanuše Jelínka, který texty vybral a uspořádal, oslovuje české čtenáře a posluchače napříč několika generacemi. Do svého repertoáru je zařadila i řada hudebníků. Sbírky Zpěvy sladké Francie a Nové zpěvy sladké Francie přinášejí lidové písně s širokou tematikou. Najdeme zde písně z dvorského prostředí, písně milostné i vyloženě žertovné či naopak truchlivé. Asi nejznámější reprezentantkou sbírky je píseň „Dezertér“, ve které voják kvůli nešťastné lásce spáchá vraždu, za kterou má být popraven. Své srdce káže poslat dívce, kterou miloval. Poslední vydání Zpěvů sladké Francie

Festival Animánie při slavnostním zakončení rozdal Animáničky

Festival Animánie při slavnostním zakončení rozdal Animáničky

17. Listopad 2019

14. ročník Mezinárodního festivalu animovaných filmů Animánie dnes končí, mezinárodní porota rozdala 10 festivalových cen Animániček a 10 čestných uznání. Porotci Lucie Sunková (CZ), Luděk Horký (CZ) a Hrvoje Selec (HR) vybírali z rekordního počtu 203 krátkých animovaných filmů, které do soutěže přihlásili děti a mladí tvůrci do 26 let z celého světa. Svoji cenu udělovali diváci i studentská porota. Animánie začala ve čtvrtek 14. 11. a čtyři festivalové dny byly doslova nabité projekcemi, workshopy, setkáními s tvůrci či debatami. V prostorách plzeňského centra Moving station se za čtyři dny vystřídalo více než 1200 návštěvníků festivalu. Animánie je největší mezinárodní soutěžní přehlídkou mladých animátorů v České republice. „Moc nás těší, že počet soutěžních filmů rok od roku