Share

Už jste s námi zavítali do divadelních kaváren a zastavili se v pasáži u Nováků. Dnes pokračujeme v našem seriálu o zajímavých pražských kavárnách přímo v srdci Prahy, tam, kde tradice stále ještě přežila. Chuť a vůně starých dobrých časů… Místo, jehož název všichni znají… Máte rádi takové podniky? A navíc podniky, kde víte, co můžete čekat? Pokud ano, pojďte s námi k Myšákovi…

Od dob, kdy František Myšák nabízel svým zákazníkům vyhlášené dorty a zákusky, uplynulo již mnoho let. Ale to kouzelné místo, kterému nikdo neřekne jinak než „u Myšáka“, je stále tady a vy se tam můžete jít nadýchat krásného prostředí, omamných vůní domácích zmrzlinových pohárů a dortů a taky spousty tradice. Při pohledu na fotografii zakladatele firmy, Františka Myšáka, s dortem v ruce jako by se zastavil čas.

Cukrář František Myšák svou firmu založil již v roce 1904, od roku 1911 sídlila cukrárna v domě, kde sídlí i dnes. Dům, ve kterém se cukrárna a kavárna nachází, přestavěl z původního novorenesančního vzhledu do dnešní podoby architekt Josef Čapek. Se svou fasádou z červených cihel je budova překrásným příspěvkem k fenoménu pražské kubistické architektury.

Pro výrobu cukrář používal vždy jen a pouze ty nejkvalitnější suroviny, a proto byly jeho dorty a zákusky oblíbené mezi Pražany, ale také osobnostmi politického, kulturního a sportovního života. Pod jeho rukama se zrodil i dort k 80. narozeninám pro prezidenta T. G. Masaryka. A v této tradici současní kavárníci pokračují a na přípravě dle původních receptur spolupracují s nejlepšími cukráři.

Stejně tak si můžete být jisti, že tradice přetrvala v přípravě kávy. U Myšáka všem milovníkům vynikající kávy nabízeli a nabízejí vlastní kávovou směs „espresso Myšák“. Tato je míchána výhradně z kávy arabica z různých oblastí. Pražení jednotlivých druhů kávy a míchání probíhá pravidelně v prostorách cukrárny pod dohledem zkušených baristů. Směs má charakteristickou kakaovo-oříškovou vůní s pomerančovým nádechem a jistě i vás dostane svou originální chutí.

Mimo této speciality u Myšáka najdete i další výborné kávy, čaje, čokoládu a vůbec různé nápoje. Rovněž dorty a zákusky, které jsou připravovány s láskou a úctou k odkazu pana Františka.

A ti, kterým jejich babičky nebo maminky vyprávěly o báječném a kouzelném karamelovém poháru, nemusejí smutnit. Vyhlášená a proslavená dobrota je v nabídce cukrárny stále.

Historicky cenná budova, reprezentativní interiéry a vůně starých časů, kdy u Myšáka mlsali všichni, kteří něco znamenali i ti, kteří chtěli jen zažít pocit stát se výjimečným. Když jste měli štěstí, mohli jsme na dortíku potkat třeba i Oldřicha Nového, Emu Destinovou či Růženu Naskovou…

Nechte se unést zpátky do těch dob, kdy pravá šlehačka a čerstvé ovoce bývali v cukrárně obvyklými artikly a navštivte jedinečný podnik, kde tradice žije a obejme vás stejně jako příjemné prostředí, posezení, klid a pohoda.

 

U MYŠÁKA, kavárna a cukrárna v galerii Myšák
Vodičkova 31, Praha 1
po – pá: 9-21 hod.
so – ne: 10-21 hod.
www.mujmysak.cz

 

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se