Share

Slyšeli jste už o projektu Čtení pomáhá? Už jeho název napovídá, co je jeho podstatou. Celý význam je však ještě o něco hlubší. Charitativní stránka se spojuje s nenásilnou výchovou našich dětí. Tím, že čtou, dostávají příležitost pomoci těm, kteří to potřebují.

Čtení pomáhá vzniklo v dubnu 2011 jako reakce na slabé výsledky českých dětí v mezinárodním srovnávacím testování PISA z roku 2009, které bylo zaměřeno na čtenářskou gramotnost. Projevilo se to, co jsme všichni tušili už delší dobu. Vliv techniky, zejména počítačů, počítačových her, internetu a sociálních sítí je tak silný, že děti jen těžko odolávají.

I když naše děti pohrdají knížkou a nám se nedaří jejich názor změnit, neznamená to hned, že jsme špatní rodiče. Můžeme se totiž mnohdy snažit sebevíc, a stejně to není nic platné. A právě tam, kde naše snahy končí, nastupuje Čtení pomáhá.

Co je Čtení pomáhá

Projekt je určen pro žáky základních a studenty středních škol. Vede je nenásilnou a originální cestou zpátky ke čtení.

„Princip je jednoduchý. Za každou přečtenou knihu získá dítě kredit 50 korun. Peníze si však nenechává pro sebe, ale věnuje je na charitu. Stačí se jen zaregistrovat na stránkách www.ctenipomaha.cz, kde se také odehrává vše podstatné. Děti zde najdou seznam knih, kterými lze pomáhat, a seznam charitativních akcí, na které mohou přispívat. Musí zde také projít kontrolními testy k jednotlivým knihám, abychom si ověřili, zda knihu skutečně přečetly,vysvětluje Martin Roman, autor a donátor Čtení pomáhá.

Za tři roky fungování projektu se do něj přihlásilo přes 164 tisíc dětí, kterým se podařilo rozdělit přibližně 26 milionů korun na charitativní účely. Děti si mohou vždy vybrat mezi deseti různými charitativními akcemi, na které přispějí. Pomoc putuje vždy na zcela konkrétní účel, např. nákup vozíku pro handicapovaného člověka, pořízení aktivizačních pomůcek pro seniory z vybraného centra, příspěvek na zdravotnickou péči či vzdělávání dětí v Africe, výcvik asistenčního psa apod. S výběrem charitativních projektů pomáhají české renomované nadace a obecně prospěšné společnosti.

Které knihy pomáhají

Na seznamu četby Čtení pomáhá je aktuálně 336 různých titulů. Knihy jsou pečlivě vybírány odbornou porotou, které předsedá dramatik, scénárista, herec a textař Zdeněk Svěrák. A jaké tituly děti nejčastěji volí? Z českých titulů vede Bylo nás pět, populární jsou také Osudy dobrého vojáka Švejka, Obsluhoval jsem anglického krále či Staré řecké báje a pověsti. Mezi oblíbené zahraniční knihy patří Děti z Bullerbynu, Hamlet nebo Deník malého poseroutky. Úplně nejčtenějším je však Harry Potter a Fénixův řád.

Sága o malém kouzelníkovi je vůbec nejčtenější knihou projektu od samého počátku. Pro některé děti jsou tyto knihy také vůbec prvními, které přečtou zcela samy. Ukázal to průzkum, který proběhl na konci loňského roku mezi registrovanými čtenáři Čtení pomáhá. Dalšími knihami, které děti přečtou jako první úplně samy, jsou Honzíkova cesta, Ferda Mravenec, již zmiňované Děti z Bullerbynu a Deník malého poseroutky.

Je to jednoduché…

Máte pocit, že by Čtenípomáhá mohlo oslovit i vaše děti? Že i ony by rády pomáhaly? A že by je to bavilo víc než facebook? Pomozte jim přihlásit se na www.ctenipomaha.cz.

 

TZ

Nejnovější příspěvky na webu:

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

Pokračování: Bude se ještě Marek pamatovat na kamarádky z budoucnosti?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl desátý a poslední Předchozí díl zde Pan školník se usmál a se zvednutým obočím dodal: „Tak to asi nebude tak jednoduché. Od té doby uběhla pěkná řádka let. Marek bude nejspíš dnes už pán v letech. Zatímco ty ses s ním rozloučila před pár minutami, pro něho uběhlo několik desítek let. A možná si na tebe nebude už ani pamatovat.“ Nakonec ale po přemlouvání zapnul pan školník počítač a zkusil se podívat na stránky katastrálního úřadu. „Můžeme to zkusit, Markétko. Zjistíme, kdo na té adrese teď bydlí a třeba bude vědět, kam se Marek odstěhoval.“ Jaké ale bylo překvapení, že na té adrese pořád

Pokračování: Nebyl to jen sen?

Pokračování: Nebyl to jen sen?

10. Listopad 2019

Čtení na pokračování, díl devátý Předchozí díl zde A už jsme byly zpátky. Čas na hodinách na mobilu nás obě překvapil. Neuběhla ani minuta. Jako bychom nikde nebyly! Je to vůbec možné? Když jsme vybíhaly z tělocvičny po chodbě pryč, školník si nás všiml. „Markétko!“ zvolal. „Já vím, po chodbě se neběhá.“ A zpomalila jsem. Alča běžela až před školu. Měla vytřeštěné oči a sotva popadala dech. I když věděla, že se to všechno stalo, pořád jí něco uvnitř říkalo, že je to vlastně tak nějak bláznivé. Nejspíš potřebovala někoho, kdo by ji štípl do ruky, aby věděla, že to nebyl jen sen. „Počkej, Markétko, je všechno v pořádku?“ zeptal