Share

Velikonoce jsou svátkem tzv. pohyblivým. Ale ať už jejich oslavy připadají na březen, nebo na duben, tradiční velikonoční pokrmy by na stole chybět neměly. Jedním z nich, bez kterého si Velikonoce opravdu neumím představit, je i velikonoční nádivka z žemle, vajec, masa a hlavně se spoustou bylinek. A tady je:

Co budete potřebovat:

400 g uzené krkovice

5 housek

5 vajec

250 ml mléka nebo smetany

1 – 2 hrsti nasekaných bylinek (směs petrželky a mladých kopřiv)

2 jarní cibulky s natí

1 – 2 lžičky soli

tuk na vymazání formy

 

Housky nakrájíme na kostky a navlhčíme mlékem. Přidáme nakrájené maso, nasekané bylinky a cibulku, sůl a rozšlehané žloutky. Nakonec opatrně a krátce vmícháme sníh z bílků, nádivka pak bude nadýchanější. Hotovou směs rozprostřeme do vymazaného pekáče nebo formy a pečeme v předehřáté troubě na 180 – 190 stupňů dozlatova.

Dobrou chuť!

Soňa Rivera

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to