Share

Spala jsem, když zemřel. Volala jsem do nemocnice, abych mu řekla další dobrou noc, ale byl uspaný, pod dávkou morfia. Držela jsem telefon, poslouchala, jak těžce dýchá, a věděla jsem, že už ho nikdy neuslyším… Pamatuji se, jak jsem šeptala: pořád je naživu. Potom jsem usnula. Takto začíná autorka své vyprávění ve vzpomínkové knize Just Kids. Jsou to jen děti.

Patti Smith začínala jako básnířka, hluboce ovlivněna generací prokletých básníků. Byla a je ženou mnoha tváří a uměleckých zájmů. Mimo úspěšné kariéry zpěvačky a jedné z největších představitelek amerického punku a new wave se však stihla také vdát a vychovat dvě děti. Má na kontě nejen několik úspěšných alb, ale i výstav kreseb, fotografií a knih.

A touto knihou rovněž splnila slib. Slib, jenž dala svému celoživotnímu příteli, a možná tak trochu milenci, výtvarníku a fotografovi Robertu Mapplethorpovi. O něm také mluví Patti v odstavci, kterým můj článek začínal.

Autorka vypráví celý jejich příběh pěkně po pořádku, dozvíte se, že se oba narodili ve stejném roce, oba se dokonce narodili v pondělí. Od dětství a dospívání přejde k jejich seznámení v roce 1967, kdy Patti opustila domov, aby odjela do New Yorku a „stala se z ní umělkyně nebo aspoň milenka umělce“. Povedlo se jí obojí, a když se s Robertem v roce 1969 přestěhovali do slavného hotelu Chelsea, stali se postupně součástí umělecké komunity, která se tam koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let zdržovala.

Žhavý, bouřlivý, občas díky LSD rozmazaný obraz jejich celoživotní lásky a nekonečného přátelství předkládá citlivě, s něžností sobě vlastní. Slova plynou jako líná řeka, ale vy toužíte číst o překot, skákat přes kameny let, abyste se už dozvěděli něco dalšího z jejich ne právě jednoduchého vztahu. A až dočtete, bude vám možná líto, že už je konec.

Mimo krásných slov najdete v knize i 44 černobílých fotografií. V roce 2010 přidala Patti Smith ke vzpomínkám na Roberta ještě dovětek a další fotografie. Nakl. Dokořán nyní vydalo knihu Just Kids. Jsou to jen děti v této doplněné verzi.

Jejich cesty se scházely a rozcházely, Mapplethorpe je rovněž autorem fotografií na obalech Pattiných alb Horses a Wave, ale zůstali stále blízkými přáteli. Až do jara 1989, kdy Robert podlehl AIDS. Krátce před smrtí mu Patti dala onen slib, že o jejich životě napíše knížku… Takže jsem ho naposled viděla stejně jako poprvé. Spící mladík zahalený světlem, který otevřel oči s úsměvem, protože poznal někoho, kdo mu nikdy nebyl cizí. Snad ani vám nebudou Patti Smith a Robert Mapplethorpe po přečtení knížky zas až tak cizí.

Vystoupení Patti Smith z roku 1976:

JUST KIDS. JSOU TO JEN DĚTI, Patti Smith
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2013, www.dokoran.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to