Share

První transplantace pupečníkové krve proběhla před 25 lety ve Francii. Česko se jako osmý stát na světě připojil s budováním vlastní Banky pupečníkové krve v listopadu 1994 (po dalších deset let jsme byli jediní ve východním regionu). Banka u nás tak již bezmála dvě desetiletí zajišťuje odběr vzorků při porodech, jejich zpracování a následné uchování.

„Od samého začátku je ČR zapojena do sítě mezinárodních registrů, což umožňuje pomáhat nejen dětským pacientům u nás, ale také ve světě, kam štěpy, představující necelých sto mililitrů krve,  z Česka putují. Stejně tak i u nás využíváme štěpy ze zahraničí. V loňském roce se tak stalo dokonce u všech pěti prováděných transplantací,“ říká ministr zdravotnictví Martin Holcát.

Celosvětově je v bankách uloženo cca 600 tisíc štěpů, v ČR je jich 5 200. Banka pupečníkové krve ČR k dnešnímu dni zajistila šest štěpů v dětských příbuzenských transplantacích a 80 štěpů v transplantacích nepříbuzenských. Naprostá většina štěpů z naší banky mířila do ciziny (78), stejně jako při transplantacích v ČR je nejčastěji využito štěpů z jiných států. Transplantace se u nás provádí ve FN Motol.

V Česku je v současné době možné odebrat pupečníkovou krev ve třech porodnicích. Díky pětimilionovému příspěvku ministerstva zdravotnictví bude moci být tento počet v příštím roce zdvojnásoben. „Už na jaře tedy přibydou další tři nebo čtyři porodnice, v polovině roku 2014 by jich podle našeho harmonogramu mohlo fungovat dokonce osm,“ říká Petr Cetkovský, ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze, k němuž Banka pupečníkové krve patří. Tuzemská Banka je velmi dobře hodnocena i v mezinárodním srovnání. Kvalitou štěpů se Česko celosvětově umisťuje v první desítce všech států, dle počtu štěpů na obyvatele mu patří 14. místo.

Tzv. štěp představuje jen necelých sto mililitrů krve, několika dětem ale přesně tohle množství zachrání každý rok život. Transplantace s využitím krvetvorných buněk z pupečníku je totiž v určitých případech jedinou cestou, jak zvládnout vážná hematologická onemocnění u malých pacientů. „U těch, kteří nemají možnost získat dárce v rodině ani v registru a zároveň nemohou čekat, je to velmi dobrý způsob, jak okamžitě sehnat buňky pro transplantaci,“ popisuje Petr Kobylka, šéf Banky pupečníkové krve, která funguje od roku 1996 při Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) jako jediná oficiální banka v Česku.

 „Když se pak objeví pacient, který má s některým z našich více než čtyř tisíc připravených štěpů genetickou shodu, je okamžitě prostřednictvím registrů odesílán a je jedno, jestli do nemocnice v Motole nebo v USA či v Argentině,“ říká Petr Kobylka z ÚHKT, který už takovou situaci se svým týmem zažil osmdesátkrát. „Výhodou při tom je, že je to opravdu rychlé. Například loni byla dvouměsíční holčička transplantována 14 dní od diagnózy, což by se při shánění dárce z registru kostní dřeně nikdy nepodařilo,“dodává. Průměrná doba hledání je totiž dva až tři měsíce.

Mít připravenou pupečníkovou krev, která půjde v případě potřeby použít, však znamená značné náklady: Cena za odebrání, zpracování a uchovávání v teplotě -196 stupňů Celsia vychází na 25 tisíc korun za jeden štěp. V Bance pupečníkové krve jich je více než 4 000. Zdravotní pojišťovny přitom hradí až případnou transplantaci.

„Rozvíjet dále Banku pupečníkové krve jen z peněz ÚHKT tak není možné. Jsme proto velmi vděční naším sponzorům – například Nadačnímu fondu Kapka naděje a teď také ministerstvu zdravotnictví, které se rozhodlo tento důležitý program podpořit,“ uzavírá Petr Cetkovský, ředitel ÚHKT.

TZ MZ

Nejnovější příspěvky na webu:

Eva Hölzelová: Arina

Eva Hölzelová: Arina

19. Listopad 2017

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá. Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není

Lenka Sobotová: Suchý konce

Lenka Sobotová: Suchý konce

19. Listopad 2017

Duševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v hlavě úplně to samé. „Všechno je na korbě, náklaďák naložený do výšky vypadá jako nějaký pojízdný strašidelný hrad z pouti. Druhé auto řízené pobočníkem a naložené sutí včetně dubových parket už odjelo ke sběrnému dvoru.  „A co vy? Přece vás tu nenecháme…“ zarazí se šéf při pohledu na paní domu, bezprizornou postavu s kabelkou přitisknutou k hrudi, nerozhodně stojící na verandě, kterou profukuje vítr, až to