Share

„Pokud bys mi chtěl pomoci, musel bys zlomit kouzlo Rudovouse. A jeho kouzla, jeho sílu, zlomí jen láska. Ale tu já ti rád dám, řekl princ. Celou svou duší se ti od­dám, hvězdo moje utěšená. Přísahej mi tedy čistou a věrnou lásku. Lásku, která nikdy nezapochybuje a která nikdy ne­zradí. Stačí ale, abys jen jednou zapo­chyboval, na malou chvilku na mne za­pomněl, pomyslel na jinou dívku nebo ji políbil a já se navždy proměním v labuť bez hlasu a paměti. Stihne mne stejný osud, jako stihl osud mých družek zde, ukáže Odetta na hejno labutí a prince pohled na ty krásné ptáky až zamrazí…“

V pořadí čtvrtá premiéra v Klicperově diva­dle bude ve znamení setkání se s no­vými režijními tvářemi – které si ovšem svůj věhlas vysloužily nejen na českém, ale v tomto případě i na mezinárodním poli. 14. prosince 2013 nás na hlavní scéně totiž čeká činoherní podoba LABUTÍHO JEZERA, zřejmě nejslavněj­šího baletního díla na světě, v originální adaptaci a režii tandemu SKUTR, tedy Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského!

Voda jako křišťál, co visí nad hlava­mi tanečníků v zámeckém sále. Rudá rtěnka, labutí pírko, kořeny vzpomí­nek. Odlesk zrcadla. Hlína. Černá a bílá. Bezesná noc. Minulost podobající se potopené katedrále. Princ Siegfried, přítel Beno, Královna matka, Rudo­vous, Odetta, Odilie a zakleté labutě, které se pod paprsky měsíce mění v přeludy dívek. To všechno jsou atribu­ty velkého mýtu známého především díky baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, Valentina Petroviče Bě­giče a Fedora Vasiljeviče Gelcera. Da­leko blíže než k pohádce má ale tento mýtus k našim zasutým vzpomínkám, které se otevřou jak pandořina skřín­ka zvednutím opony…

Slavný příběh o princezně Odettě, kterou zlý čaroděj Rudovous zakleje do labutě, o nebezpečné sokyni Odilii i o nešťast­ném princi Siegfriedovi, který zapomene na svou přísahu, měl ve své baletní po­době premiéru už v roce 1877. Valentin Běgič a Fedor Gelcer použili jako před­lohu k libretu pro hudbu Petra Iljiče Čajkovského pohádku „Labutí proud“ ze sbírky Německých národních pohádek. A z pohádkové předlohy, dávného mýtu, baletního libreta, ale i Čtyř kvartetů T. S. Eliota chtějí vycházet i tvůrci hradecké in­scenace. Jako Prince Siegfrieda uvidíme Jana Sklenáře, roli jeho přítele a vycho­vatele Bena ztvární Miroslav Zavičár, v roli Královny Nyoly se představí Isa­bela Smečková Bencová, Ondřej Malý hraje vládce lesa Rudovouse a v dvoj­roli Odilie – jeho dcery i Odetty – dívky, kterou zaklel, uvidíte Pavlínu Štorkovou. Kromě nich se v inscenaci objeví také Helena Plecháčková, Marta Zaoralo­vá a Kristýna Kociánová jako půvabné Labutě. Ke spolupráci na inscenaci si režijní duo SKUTR přizvalo scénografa Jakuba Kopeckého, kostýmní výtvarnici Simonu Rybákovou a autora hudby Petra Kalába.

Režijně-dramaturgickou dvojici SKUTR tvoří Martin Kukučka (1979) a Lukáš Trpišovský (1979), kteří se dali dohroma­dy již během studií na DAMU. Jejich autor­ská představení kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk a daly by se jedním slovem označit za multižánrová či cross-over. Kro­mě volné autorské tvorby (mj. Nickname, Malá smrt, La Putyka, Svěcení jara atd.) režírovali Martin Kukučka a Lukáš Trpi­šovský také na předních českých scénách (Národní divadlo v Praze, Národní divadlo Brno, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Petra Bezruče aj.) a v zahraničí (mj. Pozoriště FDU v Bělehradě (Srbsko), Lubuski Teatr v Zielonej Górze (Polsko), Mezinárodní fes­tival Miasto v polské Legnici). Mezi jejich poslední projekty patří muzikál Mauglí v pražském Kalichu a Sen noci svatojánském na Letních shakespearovských slavnostech.

„Labutí jezero je, jako každá pohádka či mýtus, vzkazem našich předků. Poselstvím, které mezi sebou sdílíme. Je to dům, kterým procházíme. Ještě jsou skvrny od inkoustu po stole a, jako pečeť na srdci, je polibek, jediný poslední a nezapomenutelný… A v zimě je tu studeně, v létě horko. Pavouci. Na všem leží prach. Žhavé dopisy zde zetlívají a potichu se mění portréty. A my sem chodíme jako na hrob a po návratu si myjeme ruce mýdlem. Naše setkání s příběhem německé pohádky Labutí proud a libreta baletu Labutí jezero jsme se spolu s herci pokusili pro vás zachytit touto inscenací.“ (SKUTR) 

TŘI OTÁZKY PRO REŽIJNÍ DUO SKUTR

Na jaké pojetí se v případě Labutího jezera můžeme těšit? O čem a jakými prostředky chcete tuhle pohádku vyprávět dnešním divákům?

MK: Jde hlavně o fakt, že každá pohádka je něco víc než čtení pro děti. Je to mýtus, ve kterém je zakódovaná moudrost našich předků, ať už se budeme dotýkat tématu dospívání či neoddělitelnosti tělesné a duševní lásky či sexuality. Ten, v dobrém slova smyslu, éthos vzkazu našich předků nás na tomto tématu nejvíce láká a také ta romantika. Myslím, že naše Labutí jezero bude velmi romantické. Sturm und Drang. Také si můžeme dovolit v rámci takovéhoto námětu vybočit z reality a podívat se do jakési mentální krajiny. Ať už naší nebo divákovy. A bude to hodně poetické představení.

Jak vznikal scénář?

MK: Na začátku napsal Lukáš pohádku labutí jezero, která měla 6 stran. Z improvizací pak vznikal scénář a dialogy či monology a pohyb. To vše by, spolu se scénou, mělo odvyprávět příběh prince Siegfrieda a princezny Odetty.

LT: Také jsme se hodně inspirovali Čtyřmi kvartety T.S. Eliota a vůbec celou jeho poetikou takového toho věčně se valícího proudu slovních asociací, které se dotýkají prostoru a času. Přijde nám to velmi blízké ke způsobu, jak se dostat do krajiny Labutího jezera.

A nakolik bude v celé inscenaci důležitý pohyb, tanec, snad i baletní prvky?

LT: Neděláme inscenaci s tanečníky, ale s herci, a tomu bude odpovídat i zvolený slovník inscenace. Musím ale říct, že celé herecké obsazení je výjimečné a že jsme herci nadšeni. Jsou skvělí, pohotoví a mají s námi nesmírnou trpělivost.

 

SKUTR
LABUTÍ JEZERO

Režie a dramaturgie: SKUTR
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Petr Kaláb

Hrají:

Odetta / Odilie          Pavlína Štorková
Princ Siegfried          Jan Sklenář
Beno                           Miroslav Zavičár
Královna Nyola         Isabela Smečková Bencová
Rudovous                  Ondřej Malý
Labutě                        Marta Zaoralová, Kristýna Kociánová, Helena Plecháčková.

 

 

Premiéra 14. prosince 2013 na hlavní scéně Klicperova divadla 

TZ

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu