Share

Karen McCombieová oprávněně patří k oblíbeným autorům knížek pro mládež, především pak pro mladé slečny. Nejspíš ji nejvíce znáte z příběhů o Alici, nejnověji „Alice a … mega hustá partička“ a „Alice a… mega hustý šoky“.

Karen McCombieová píše ráda pro čtivé „puberťačky“ a jejímu stylu holky prostě rozumí.

Jsou to příběhy, které mohou stejně staré dívky prožít každý den, kdy na jejich vrcholu zájmu je „klábosení s báječnýma kámoškama“, či vyhýbání se „trapným klukům“, zatímco srdce může snadno vzplanout do opravdu super kluka. Příběhy Alice by se daly přirovnat k holčičímu provedení malého poseroutky s tím rozdílem, že poseroutka je prošpikován řadou komiksových obrázků a je psaný jako by rukou na řádkovaný papír. Stejně ale také Alice prožívá ve svých knížkách různé vztahy v rodině, ve škole a samozřejmě s kámoškami. Čeká na ni holčičí rivalita i skutečné přátelství a láska.

Příjemně usměvavá a přátelská Karen McCombieová je skotskou rodačkou, v současné době žijící v Londýně s hlučným a zábavným manželem Tomem, s půvabnou hezkou dcerou Milly a nádhernou načechranou kočkou Dizzy. Na svém blogu se „přiznává“ ke svému datu narození (28. 8. 1963), ale vzápětí dodává: „Vím, že to nezní moc mladě, ale nosím stejné oblečení (třička, džíny, tenisky), jako když mi bylo sedmnáct.“

Před publikováním knih pracovala jako redaktorka v různých časopisech, až ji nakonec šéfredaktor časopisu pro mládež požádal, aby napsala nějaké povídky na míru. Příběhy pro mládež zkoušela také uplatnit v různých nakladatelství, ale byla odmítnuta. Nakonec se uchytila v dětském nakladatelství Scholastic, pro něž začala psát své literární série. Její knihy se přeložily do několika jazyků a jsou celosvětově populární.

Nejraději píše v ložnici, nacházející se v zadní části domu s výhledem do zahrady. Na zdi má růže, které jí nejspíš inspirují psát tím správným „holčičím“ stylem ;-). Dalším oblíbeným místem pro tvorbu je místní zahradní kavárna, kde si dopřeje i sem tam nějaký ten dortík.

Pracovní den Karen McCombieové vypadá tak, že odvede Milly do školy a pustí se do psaní a skončí, jakmile musí dcerku vyzvednout. Přiznává však, že není každý den tolik vzorná: někdy stráví den jen koukáním do e-mailů a dopisováním si s přáteli. Nebo se pustí jen tak do uklízení.

Jejími oblíbenými činnostmi je čtení knih, sledování filmů, pojídání chipsů, mazlení s kočkou a břišní tanec. Ze všeho nejraději je ale se svou dcerou Milly.

K nejnovějším titulům, které byly přeloženy do češtiny, si můžete od Karen McCombieové koupit, jsou Alice a mega hustý šoky a Alice a mega hustá partička, knížky, které potěší „ztřeštěné“ puberťačky, jež stále (či navzdory svému věku) mají rády své maminky a rozhodně se nenudí se svými kámoškami.

Navštivte blog Karen McCombieové – zde

 

„Milá maminko,

Něco ti prozradím, jo? Než mi bylo dvanáct, upřímně jsem věřila, že existuje skautský bobřík vřeštění.

No jo, přeci existují bobříci úplně na všechno, nemám pravdu? Existuje bobřík míření, bobřík květin, bobřík ušlechtilosti, bobřík hraní na zvonkohru, bobřík pletení (a uzlování), a dokonce i bobřík hlazení křečků, tak proč by neměl být taky bobřík vřeštění?

No tak dobře, bobříka hlazení křečků jsem si vymyslela, ale teprve když jsem poznala Sandie (která, na rozdíl ode mě, byl au skautů déle než pět minut), uvědomila jsem si, že ty sis zase vymyslela bobříka vřeštění. Pokud si vzpomínám, když jsi mi vyprávěla o svém prvním táboření se skautským oddílem, bylo mi teprve sedm a nechala jsem si leccos nabulíkovat.

Dnes mi je třináct a jsem mnohem míň (aspoň o trošku) důvěřivá, a i když vím, že bobřík vřeštění neexistuje stejně se dodnes úžasně bavím tím vším, cos mi vyprávěla o svém prvním výletu mimo domov, bez babičky a dědečka. Co že sis to zapisovala do deníku? Nebylo to nějak jako…

PONDĚLÍ: Musím tábořit. Ušli jsme kilometry. Ve stanu máme obří žížaly.

ÚTERÝ: Probudila jsem se. Spacákem mi pochoduje armáda mravenců.

STŘEDA: Náš stan je zevnitř úplně olepený šneky.

ČTVRTEK: Megan Jamesové vlezla do spacáku žába.

PÁTEK: V botě jsem našla slimáka (moc pozdě).

Ačkoli jsi milovnice zvířat, maminko, stejně si umím představit, že dělit se o stan (nebo ještě hůř, o spacák) s houfem plazivých hemživců přece jen bylo trochu příliš. Není divu, že nakonec jsi spolu s kámoškami ječela, jak jen vám ty devítiletý plíce stačily.

Táboření a stany zamořený šnekama podle mě mezitím u skautů vyšly z módy – postavili se ubytovny, kde jediný hnusný věci jsou smradlavý ponožky ostatních skautů poházený po podlaze. Když jsem odjela se školou na zeměpisný výlet, to bylo panečku nechutný překupko, že Kyře tak úděsně zavánějí nohy. (7-8)

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu