Share

Každý řidič i chodec ví, že musí dobře vědět, co znamenají dopravní značky, která mu pomáhají vyznat se v zapeklitých dopravních situacích. Jsou to přece velmi důležité obrázky – kdyby jich u silnic nebylo, nastal by chaos a nikdo by nikam nedojel, nikdo by nikde nepřešel silnici a nedostal se tam, kam by chtěl. O důležitosti těchto pomocníků není sporu. Je třeba je představovat všem od mala, aby se každému dostaly pod kůži, aby každý věděl, co má dělat, když u silnice stojí ta která dopravní značka.

Je opravdu důležité, aby už malé děti věděly, co která dopravní značka nařizuje, doporučuje, před čím varuje. Aby se lépe ty důležité „dopravní obrázky“ dětem (a vlastně nám všem) ukládaly do paměti, vznikly, vznikají a budou vznikat obrázkové knížky, animované seriály třeba pro večerníček, leporela apod. Mezi tyto projekty se zařadily dvě pohádkové knihy Petra Stoličného: Pohádky o dopravních značkách a Nové pohádky o dopravních značkách. Obě jsou velkého formátu se značným množstvím veselých ilustrací Viery Kardelisové-Hrúzové.

Dvakrát dvacet pohádek se týká čtyřiceti důležitých dopravních značek. Peter Stoličný si pro svá vyprávění našel náměty všude, kde se dalo – s dopravními značkami v nich mají co do činění děti i dospělí z „obyčejného“ světa, zvířátka domácí, polní, lesní i cirkusová, dokonce i nadpřirozené bytosti ze známých pohádek. Na konci obou knížek je kvíz, kde si čtenář může připomenout a zopakovat, co se dozvěděl.

Peter Stoličný svými knihami ukazuje, že je dobré si potřebné znalosti pamatovat prostřednictvím mnemotechnických pomůcek, které lze hledat běžně ve svém okolí. Vždy je lepší spojit si určitou dovednost, znalost s příběhem, pak se každému vybaví význam potřebného mnohem rychleji, než když pátrá v paměti, co že se to „drtil“, co to či ono znamená. Vlítne-li dítě do silnice, už je pozdě mu vykládat, že se mělo rozhlédnout, zdali něco nejede. Právě takovým okamžikům mají podobné publikace a pořady v rozhlase i televizi zabránit.

Peter Stoličný je zkušený autor. Jeho příběhy jsou zručně napsané, jde o dobré řemeslo. Jen se mi některé z pohádek zdají příliš účelové, prvoplánové, zbytečně kostrbaté. Nicméně je třeba ocenit záměr i styl, s jakým se zadaného úkolu zhostil. Pohádky o dopravních značkách přeložila Daniela Řezníčková, Nové pohádky o dopravních značkách Lucie Bednářová – obě dámy chválím za to, že očistily český překlad od slovakismů, což je velmi časté mínus v případě překladu slovenštiny do češtiny.

Obě knihy mohu s čistým svědomím doporučit především mateřským školkám a družinám, kde si díky obrázkům a veselého vyprávění mohou paní učitelky s dětmi povídat o tom, jaká nebezpečí čekají chodce a řidiče na silnici a proč je třeba se dopravní značky naučit.

Peter Stoličný je spisovatel, který se věnuje zejména tvorbě pro děti. Ať už jde o televizní příběhy, např. Polepeta nebo knížku Pohádky o dopravních značkách. „Rád si vymýšlím, rád se s dětmi směju,“ říká spisovatel. Nejdříve čte pohádky svým vnoučatům a teprve potom je pustí do světa. Jeho knížky mají takový úspěch možná právě proto, že jsou dobře otestované.

Peter Stoličný: Pohádky o dopravních značkách a Nové pohádky o dopravních značkách

Ilustrace Viera Kardelisová-Hrúzová

Fortuna Libri 2011 a 2013

Zdroj: Fortuna Libri

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu